31.10.2020 | Svátek má Štěpánka


SPOLEČNOST: O pokrytectví, trestních bodech a řídičském průkazu

28.5.2008

Mladí řidiči neuznávají pravidla. Tuto větu bylo možné číst minulý týden v několika novinách a nad výsledky statistiky mudrovalo mnoho odborníků. Alois Hudena z Asociace dopravních psychologů tvrdil, že „mladí se prostě nechtějí podřídit žádným předpisům, tedy ani těm silničním.“ Považuje je za řidiče puberťáky. Jiný psycholog, pan Jiří Sedlic, to zase zdůvodňoval potřebou produkce adrenalinu. Jak všichni víme, adrenalinové sporty propagují snad všechna média, filmy, klipy i písničky.

To je všechno sice pravda, ale na jeden ze základních důvodů, proč se takhle mladí lidé chovají, pokrytecky zapomínáme. Všichni mladí lidé napodobují dospělé a my jim jdeme špatným příkladem.

Denně skoro všichni překračujeme pravidla, protože jsme na to prakticky celý život zvyklí a ani si to často neuvědomujeme. Minulý totalitní režim byl dokonce na tomto principu do jisté míry postaven: všichni byli apriori vinní a režim trestal pouze ty, kteří se mu příčili a protestovali. Zákony a předpisy tak byly vymyšleny a bystrý cizinec to poznal hned po překročení hranic: silnice nebyla ohraničena bílou čarou na obou stranách a nikdo tudíž nevěděl až kam za stav vozovky zodpovídá před zákonem stát, a cítil se proto okamžitě v ohrožení.

Připomeňme si několik příkladů ze současných dnů:

Prezident v případě nejmenování soudního čekatele Petra Langera překračuje svá ústavní práva, protože dle platných pravidel ho musí jmenovat, pokud jako pan Langer splnil všechny zákonné podmínky, nebo nejmenování zdůvodnit a to zdůvodnění pak může přezkoumávat Nejvyšší správní soud. A jak napsal profesor právní filozofie z Cardiffu Jiří Přibáň v Lidových novinách, tento soud jen zopakoval, že ani hlava státu nestojí nad zákonem. Prezident není majestát, ale jen nejvyšší státní úředník.

Bývalý policejní prezident Vladislav Husák jezdil do práce nedovolenou rychlostí 160 až 170 kilometrů, jak zdokumentovala Mladá fronta Dnes, a prakticky se mu nic nestalo.

O opilých poslancích za volantem můžeme číst skoro každý týden a někteří z nich, jako třeba pan Kavan, dokázali před poslaneckou sněmovnou dokonce při odjezdu „z práce“ zdemolovat i několik aut. Podobně před jízdou pili alkohol, jen co si pamatuji, poslanci Šeich a Kott. A naposled policie přistihla opilého poslance Ondřeje Plašila a naměřila mu v krvi 1,24 promile alkoholu. Pan poslanec dle médií odmítl jít na odběr krve se zdůvodněním, že ho v mládí pokousal krokodýl a od té doby se bojí krve.

Pravidlo presumpce viny, tedy že již v případě jakýchkoliv nesrovnalostí musí politik z funkce odejít, nedodržuje ani místopředseda vlády Jiří Čunek, jak nepřímo vyplývá z konstatování státního zástupce Salichova, když ve zprávě o zastavení stíhání pro úplatek uvedl, že 3,5 milionu na kontě pana místopředsedy nebylo nikdy vysvětleno a vydělat si tolik nemohl. Tato věc však nebyla důvodem k Čunkově stíhání, a proto ji nikdo dál nevyšetřoval.

A na kdejaké vesnici lze večer vidět, jak policisté s místními sedí v hospodě, popíjejí pivo a někdy to ještě prokládají panáky a pak všichni svorně sednou do aut a jedou domů: pravda, někdy jen pár set metrů nebo kilometrů po silnicích třetího řádu, ale nejsou to žádné výjimky.

A to už nehovořím o bagatelních přestupcích, jako je špatné parkování policejních a vládních vozů či nedodržování pravidel při přepravě osob ve výtahu.

Nikdy nezapomenu na jednu zkušenost z emigrace: Syn toužil po lodi na vysílačku, vydělal si na ni prodejem hub na tržišti a pak ji se sousedovic synem šli pouštět na umělé jezírko do parku a loď utopili. Chtěli jsme ji vyzvednout, ale hlídač nám to zakázal. Sousedův kluk řekl, že to nevadí, že mají pojistku a z ní se potopená loď zaplatí. Vymysleli či upravili si legendu, jak k tomu došlo, aby vinu nesl pouze kamarád. Druhý den mě přišel navštívit jeho otec, právník, a sdělil mi, že klukovskou lež prohlédl a že jako beamte, státní úředník, si nemůže dovolit předložit nevěrohodné zdůvodnění, protože by šlo o porušení pojišťovacích pravidel. Doslova řekl: Státní úředník nešvindluje. Ještě dnes se stydím, když si na tento moment vzpomenu, protože do té doby jsem se s takovým myšlením nesetkal.

Bohužel ti mladíci, co nedodržují dopravní předpisy v Česku, také ne, a proto se není čemu divit, když sbírají tolik bodů. Předpisy jsou něčím, co vedle nich skoro nikdo nedodržuje a co tu dnes máme snad jen proto, že to po nás chtějí nějací cizáci z Bruselu.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.