Není to běžné, uznávám, ale chci poděkovat ministrovi financí Kalouskovi, protože mě velmi potěšil, když oznámil, že nehodlá živnostníkům trojnásobně zvýšit povinné odvody na pojištění. Nejsem sice živnostník, ale „osoba samostatně výdělečně činná“, jenže předpisy, které se vztahují na živnostníky, platí i pro mne. A když jsem v novinách četla o plánovaném zvýšení plateb na sociální pojištění, velmi mě to rozzlobilo. Kromě toho, co si vydělám „jinou výdělečnou činností“ (to je, prosím, překládání a publicistické příspěvky pro různá média), jsem totiž taky důchodkyně. A skoro polovina mého důchodu padne každý měsíc právě na zaplacení povinného sociálního pojištění. Absurdní na tom je, že z peněz, které na sociální pojištění platím, jde nepatrná část na státní politiku zaměstnanosti, lví většinu pak pohltí důchodové pojištění.

Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stoprocentně respektuji a vůbec nic proti němu nemám -lidé, kteří mohou vydělávat a vydělávají, mají být solidární s těmi, kdo z takových či makových důvodů vydělávat nemohou. Zato platbu na důchodové pojištění pokládám ve svém případě (a rozhodně nejsem jediná „samostatně výdělečně činná“ důchodkyně) za naprosto nesmyslnou. Na důchodové zabezpečení jsem přispívala celý život (kromě doby, kdy mne vyhodili od mytí schodů a v Československu pro mne nebyla práce). A jsem toho názoru, že stát by od lidí měl požadovat peníze jen za služby, které mohou konzumovat - nebo alespoň za fikci toho, že je mohou konzumovat. Třeba za zdravotnictví, za bezpečnost, za armádu nebo za všeliké instituce, které slouží (či by měly sloužit) celé společnosti. Ale na důchodové pojištění? Můj vlastní důchod se mými platbami nijak nezvyšuje, jeho případné zvýšení záleží na rozhodnutí vlády, ne na tom, kolik do systému přispěju. A čím víc vydělám, tím víc zaplatím na něco, z čeho nedostanu a nemůžu dostat ani korunu.

Představa, že na sociální - jak jsem už řekla, v drtivé většině důchodové - pojištění zaplatím napříště podstatně víc, než činí výška mého důchodu, mě poděsila. A strašlivě znechutila: jediný způsob, jak se takové pohromě vyhnout, by bylo nepracovat. Nebo pracovat zadarmo anebo za symbolickou odměnu... Byl by to ale problém, nakladatelé a vydavatelé na takové věci většinou nejsou zařízení. Myslím, že to je s tím důchodovým pojištěním a platbami důchodců do něj špatně zařízené: jenže co byste chtěli? Důchodců neživnostníků, kteří si vydělávají překládáním a publicistikou vůbec, není moc a určitě to není skupina, která by hodlala stávkovat nebo se zorganizovat a domáhat se nějakých práv. Vlastně jsou neviditelní -a když ministr Kalousek oznámil, že živnostníci nebudou muset platit třikrát víc, jistě neměl na mysli těch pár stovek (?) lidí, kteří se živí podobně jako já, ale opravdové živnostníky, kteří by se možná ozvat mohli. A ozvali by se jistě právem: nesou za svou práci odpovědnost, musejí ji umět, musejí si ji sami shánět a mají se co ohánět. I když nezachraňují životy.

LN, 18.20.2011