Je sklenice s očekávanými plány z poloviny plná nebo prázdná, dosáhlo se kolika procent kýžených očekávání, budeme trestáni zklamáním ze svých příliš nerealistických předpokladů? Kolik kuchařů musí plivnout do polévky, aby přestala chutnat? Znal jsem učitele, jemuž utekla manželka, což ho přimělo k opakovanému tvrzení svému žactvu, že všechny Boženy jsou proradné mrchy.

Generalizace, generalizace. Mnou nejmenovaná spisovatelka, trvalou adresou u protinožců, se ve svém vystoupení v PEN klubu velmi nevlídně vyjádřila o mentalitě pražské veřejnosti, což dokumentovala jedním tramvajovým minikonfliktem, postihnuvším její dceru.

Zareagoval jsem s námitkou - svou zkušeností o zřetelně se měnícím počínání, laskavějším, ohleduplnějším, jak za posledních dvacet pozoruji v prostorách pražské veřejné dopravy. Ochota pomáhat maminkám s kočárkem v tramvaji, s ním i po schodech či na eskalátoru v metru. Uvolnit místo nám starším k posezení.

Chválím též i z jiného důvodu, který jakožto manžel osoby nezcela bělošské, jsem v dřívějších letech nezřídka postřehl: že totiž spolupasažéři si vedle té mé raději nesedli či odsedli či raději zůstali stát. Taková rasová háklivost v posledních letech už zcela pominula. Jedinou výjimku jsem zaznamenal v městském parku poblíž Hlavního nádraží, kde popuzený měšťan v nejlepších letech začal té mé spílat, aby táhla zpátky do Rumunska, odkud nepřišla a rovněž nežebrala.

Značně přece přibylo ohleduplnosti v ostatní dopravě, v pěším pohybu. Již lze vstoupit na zebrovitý přechod bez smrtelných následků.

Připomínám si první návštěvní rok 1990: šeď, hanebný, obtížně dýchatelný vzduch, což mě tehdy dočasně přimělo ze zdravotních důvodů znovu začít kouřit a tak si ochraňovat plíce dýmem z kvalitního virginského tabáku. Vstup do poloprázdných obchodů, v nichž se seznamovat jakoby s mimozemšťany. Zákazník tam tehdy přece byl pokládán za vetřelce, svou přítomností obtěžující slečinku za pultem právě se zabývající vlastní manikurou či telefonováním s jakýmsi amantem.Vetřelec byl častován příkazy "Košíček, košíček! To kdyby každej jako vy, nemáte drobný, jak to, že nemáte?"

- - -

Nyní tedy rok 2014. Sličná měsíční publikace "Pražský přehled kulturních pořadů", víc než 200 stran na křídovém papíře, s rekordním výběrem všemožného.

Začal jsem s knižním festivalem, potěšila mě statistika české čtivosti v porovnání s německým sousedem. Je totiž značnější než u Teutonů. K nevíře.

Po pobíhání od stánku ke stánku, mezi kulturními laskominami, poté u stolku zhltnout jedno pivo a dva párky. Náhle před námi asi sedmiletá holčička orientálního vzhledu s multilingválními schopnostmi, česky, čínsky a anglicky švitořící. Hanička její jméno. S obtížemi jsem odolal pokusu okamžitě ji adoptovat.

- - -

Nyní ponurejší stránka současné reality: MFDnes, 14.6.2014, titulek ŽEBRÁCI ZAPLAVUJÍ EVROPU. NORSKO JE ZAKÁZALO. "Pod tlakem rychle stoupajícího množství žebráků z východní Evropy, především z Rumunska, Bulharska a Slovenska, se odhodlalo k radikálnímu kroku. Od začátku příštího roku zakáže žebrání v celé zemi."

iDnes.cz, týž den. Titulek značně palcový: "DROGY, KRÁDEŽE, OPILCI. NEJHŮŘ JE U STANIC METRA". Agresivní bezdomovci a narkomani, na nástupišti v metru, Pavlína, žena neurčitého pokročilého věku, falešně vyzpěvuje Gottovy songy a vyžaduje odměnu. "To je jen pětka. Dej mi padesát," obořila se na muže v saku. Násilí však nezaznamenáno.

U Anděla mě zasáhla úzkost z jiného důvodu: nesl jsem příruční aktovku, v ní pár dokumentů, o něž bych nerad přišel. Tak se mi ale stalo v Albertu při náhlém zjištění

mezi znojemskými okurkami, že ji nemám, bez ponětí, kde jsem ji asi pozbyl. Rozhodně jsem ji sopránisce či basistce Pavlíně nedával. Po několikaminutovém splašeném panikaření

stal se zázrak. S aktovkou přiběhl zachránce - pracovník v Opravě obuvi - výroba klíčů, v Pasáži Zlatý Anděl, kde jsem koupil shoe horn, česky "Lžíce na boty". Místo aby aktovku ukradl, obtěžoval se pobíháním nalézt původního majitele. Neznám jeho jméno, abych mu pořádně poděkoval.

- - -

Navštívil jsem starého přítele, spolužáka z hanebné doby let padesátých. Vdovec, právník na penzi ve výši 17 000 korun, bydlí už víc než půl století v témže bytě, jehož činže se již vyšplhala na 15 000 korun.

Lakota, hamižnost, až groteskní nenažranost. Snad postačí zmínka o cechu advokátském, jehož provozovatelé si bez uzardění účtují mnohatisícové sumy za každou hodinu svého času. Cituji z téhož zdroje zhora: Významný advokát Tomáš Sokol, dřívější prokurátor, pozdější ministr, pilný obhájce pořádných provinilců, na otázku "Perete se o nejprominentnější klienty, kteří vám dobře zaplatí a udělají referenci" odpovídá "Samozřejmě, já neříkám, že je to špatně. My advokáti jsme soutěžitelé ještě víc, my si v podstatě klienty přetahujeme."

V Americe provozovatelé tohoto výnosného povolání mají oprávněnou pověst na úrovni čističů páchnoucích kanálů. Měl bych potíže s vyšším respektem pro justiční orgány, které hodnotily počínání individuí typu bachaře, posléze ex-zákonodárce Josefa Vondrušky. Nebo soudní stolice nejen v Hradci Králové, odmitnuvší nevhodná svědectví.

Lidové noviny, 10.6.2014, 1.strana, palcový titulek KDO ŘÍKÁ PRAVDU? PROTI VÁLKOVÉ SVĚDČÍ I NÁMĚSTEK. První věta: "Na ministerstvu spravedlnosti zřejmě řádí choroba jménem ztráta paměti. Bývalá náměstkyně Hana Marvanová se sešla se šéfem civilní rozvědky, který jí údajně potvrdil vliv podsvětí na severočeskou a jihomoravskou justici." Ministryně Helena Válková. Mluvčí rezortu Kateřina Hrochová.

- - -

V Prague 1, Na Příkopě 10, jsem namířil do MUSEUM OF COMMUNISM. Návštěvnost pramalá, téměř jen samí cizinci přišli nahlédnout. Před několika lety, ještě v jeho době předprezidentské, Miloš Zeman se v jednom interview v Nizozemí vyjádřil v tom smyslu, že komunismus je snadněji zničitelný jako systém, instituce, než jako mentalita. Nakolik jsou zcela pohřbeni bachaři, estébáci, udavači, zfrustrovaní budovatelé zářných zítřků, nepoučitelné příšernosti v podobě soudružky zákonodárkyně, jejíž jméno si leckdo snadno domyslí.?

Snadněji zdemolovatelným byl partajní luxusní velehotel Praha - "budova majestátní či ve vilové čtvrti obludně zpupná" (Dnes, 10.6.2014). Mladistvý miliardář Kellner ji poručil zničit, nic po ní nezbylo, smysl destrukce nechápu.

Inu, podivné potíže růstu. Obracím se k příloze Lidových novin, 14.8.2014, BYLI JSME AROGANTNÍ PARTA. PAK PŘIŠLA VENDETA: Martin Dvořák, prominentní manažér Bémovy éry, poprvé otevřeně hovoří o centrech moci a pádu z výšin. Z těch doslova himalájských spadl bývalý pražský primátor a též psychiatr, rovněž se tuze pošramotila dřív sveřepě vládnoucí ODS. Týž zasloužený osud by mohl postihnout ČSSD, takové chmury lze zaslechnout z tamějších stranických kruhů.

- - -

V květnu, necelé dva týdny po knižním festivalu, se konaly volby do Evropského parlamentu, s rekordně nízkou voličskou účastí. "Volební účast snižují řeči o euronesmyslech typu jednotné europivo." Osmdesát procent oprávněných se neobtěžovalo přijít, což dokonce postihlo sveřepé, spolehlivě disciplinované podpůrce v komunistických řadách. Znovuzvolení se zdařilo PhDr. Miloslavu Ransdorfovi, CSc., absolventu několika automobilových karambolů, navíc s pověstí značné bruselské nečinnosti, výtečně honorované.

Mám tu před sebou hlasovací lístky celkem 39 stran a hnutí o voličskou podporu usilujících. Například na hlasovacím lístku s číslem 35 a s názvem "Aktiv nezávislých občanů" na 16. místě kandidoval Mgr. Mário Alessandro de Bikavér, 50 let, státní občan ČR, spisovatel, básník, filosof a trenér bojových sportů, Praha, bez politické příslušnosti.

Týž den před půlnoci, Statistický úřad vyhlásil výsledky a noviny ráno oznámily: ANO VYHRÁLO, ALE I TOP O9 SE RADUJE. Že eurovolby vytvořily Čechům novou pravici.

- - -

Za nejvýznamnější a pro můj vkus nejsympatičtější pokládám odvahu a integritu Miloše Zemana, tohoto nynějšího prezidenta, jakkoliv mediálně zesměšňovaného (náchylnost k opojným tekutinám, eventualita nezvládnutelného potřísnění korunovačních klenotů), na obálce týdeníku REFLEX (č.22, 29.5.2014) dřepícího na záchodové míse.

Tuze by si přece zasloužil obdiv pro svou kuráž, neviditelnou mezi nejvyššími potentáty světa. Nejenom že odsoudil útok v bruselském židovském muzeu jako odporný atentát, ale přidal tolik potřebné zpřesnění jeho původu, jímž ovšem je fanatická islámská ideologie. "Základním konfliktem ve 21. století bude konflikt mezi euroamerickou a islámskou civilizací. Mezi náboženstvím lásky a náboženstvím nenávisti," takto Zeman promluvil v 2010, posléze (Reflex, 4.8.2011) s ujištěním: "Netvrdím, že všichni muslimové jsou teroristé, tvrdím, že všichni teroristé jsou muslimové.... Myslím si, že lze koexistovat s buddhismem, hinduismem, konfucianismem, ale nelze koexistovat s islámem. Ten má ve svých posvátných textech zakotveno, že má ovládnout svět, že si má podrobit nevěřící."

Ať tedy nejen Saúdští Arabové se svým wahabbistickým středověkem láteří.

Winston Churchill se rovněž neomlouval za své sympatie ve prospěch kvalitního koňaku

a přece si zasloužil významné místo v dějinách.

Zpět k oněm změnám, s nimiž se započalo. Pokládám je za změny k lepšímu, značně lepšímu.

Až tedy na ten zkázonosný islám.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče