Proč Evropu překvapil brexit, vítězství Macrona ve Francii, Babiše v Česku a naopak proč doposud zůstala v čele Německa paní Merkelová? Protože humanitní a právní vědy, říkají sociologové, byly zcela zastíněny ekonomikou a technikou. Politici přehlédli, že vyrostla nová sociální vrstva, která se o volby nezajímá, a marginalizovala se střední vrstva. Čím víc se ekonomická politika stala racionální, tím víc se stranická politika stala iracionální, napsal před časem Ivan Krastev. V naší civilizaci jde o krizi hodnot, tedy o kulturní krizi.

Německý sociolog Andreas Reckwitz té nové sociální vrstvě dal i jméno: říká jim „jedineční“. Dříve vysokoškolské vzdělání mělo jen okolo pěti procent obyvatelstva, dnes ho v řadě vyspělých zemích má již několikanásobně více lidí a ve věkové kategorii, o které hovoříme, tedy mezi 30- a 34letými je to v EU 33 procent mužů a 41 procent žen, u nás 24 procent mužů a 30 procent žen. Střední třída, o kterou se stará Evropa všude opírala, se přidala k ohroženým na venkově a v průmyslových oblastech, kde dělníky nahrazují roboti.

Nejdůležitější roli tedy dnes a v blízké budoucnosti budou hrát tzv. jedineční, kteří vyrostli minimálně bilingválně, preferují kvalitu života před životním standardem, místo aby kladli odpor, soustřeďují se na individualitu, nežení se a nevdávají, nebo až velmi pozdě a cítí se všude doma, neznají pocit ohrožení a mají dojem, že mohou pracovat kdekoliv na zeměkouli: většinu času tráví v zahraničí, nemají čas chodit k volbám.

Ve Velké Británii hlasovali ti, co se cítí být ohroženi, pro brexit. Ve Francii, kde se v politice objevil zástupce „jedinečných“ Macron, který promluvil jejich jazykem, ho „jedineční“ vyslyšeli a šli k volbám. V Německu se zase podařilo chytrou politikou nabídnout včas bývalým kvalifikovaným dělníkům vzdělání a zajistit jim slušnou budoucnost v robotických továrnách, proto tam nebylo tolik vystrašených z budoucnosti, a ti dali přednost jistotě před změnou v podobě paní Merkelové.

U nás a ve střední Evropě k tomu všemu podle sociologů ještě přibyl další faktor: u řady lidí po roce 1989 představy o sobě převyšovaly jejich schopnosti a za nesplnění svých očekávání viní vládnoucí politiky. Proto snáze podlehnou těm, kteří jim nabízejí triviální odpovědi a viníky nalézají mimo ně. To je důvod, proč se u nás 40 procent mladých a řada starších vystrašených a zklamaných ze sebe nedostavilo k volbám a vyhrálo hnutí, které ve skutečnosti dostalo 17,9 procent hlasů všech oprávněných voličů.

Sociologům nikdo nenaslouchal a právníci nedostali možnost trestat extremisty maskované jako populisty, kteří balancují na hraně zákonů.

(psáno pro ČRo Vltava)