Odpůrci školek vyžadují po matkách oběť bez odměny. O děti jim při tom nejde: to by se starali o ty v ústavech.

Z petice Dvouleté děti do školky nepatří jsem měl nejdřív radost – ve velkých třídách dvouletí nedostanou takovou péči jako v dětských skupinách a podnikových mikroškolkách. Pak jsem zjistil, že o ničem takovém v petici řeč není. A pak jsem si přečetl rozhovor s jedním z autorů, podle kterého matky až na nepočetné skutečně potřebné výjimky děti do školek zahazují, aby doma lenošily, nebo se věnovaly kariéře.

„Pořád si myslím, že jim v profesním životě nic neuteče a mateřství je důležitější než kariéra. Copak by to rok nepočkalo?“ ptá se Jiří Halda sugestivně – a zaslouží si odpověď.

Tahle země není pro pana a paní Mediánovy

Slovo kariéra má zvláštní konotace: je od K stejně jako kokain, kaviár a Kanárské ostrovy. Kdo dělá kariéru, nebuduje si materiální základnu nutnou k přežití, to by prostě chodil do práce. Kariéra je v Haldově světě nadstavbou, postradatelnou v zájmu dítěte. Proto je dobré připomenout, že většina matek dvouletých dětí v tomto smyslu nedělá kariéru, ale prostě potřebuje chodit do práce.

Vezměme do úvahy pár Mediánových, kteří berou střední mzdu. Pán má 27 486 hrubého, paní 22 584. Před narozením dítěte tedy hospodaří s 38 621 korunami čistého. Rodičák od půl roku do tří let činí 7333 korun měsíčně, a i když pánovi čistá mzda trochu vzroste dík slevám, jsou od půl roku dítěte na 31 667 korunách na měsíc, tedy 6954 korun v minusu – a to jim narostly náklady o několik tisíc.

Vzhledem k tomu, že je jim kolem třiceti, vlastní bydlení ještě s největší pravděpodobností zaplatit nezvládli. Rozpočet na útraty se jim proto na rodičovské nesmrskl na 82, ale rovnou na 77 procent, pokud na hypotéce či nájmu platí osm tisíc, a na 71 procent, pokud čtrnáct. To je brutální sešup z už tak nijak slavné výchozí úrovně. S dopadem nejen na materiální podmínky, ve kterých dítě vyrůstá, ale i na psychiku jeho rodičů. A opakuji: bavíme se tu o páru přesně ze středu platového žebříčku – což je pár let po škole pěkný výkon. Ne o těch neustále vytahovaných nezodpovědných vyžírkách, co umějí jen natahovat ruce.

Mediánovi mají tři možnosti, jak dorovnat příjmy do úrovně před dítětem. Buď se muž může tzv. pochlapit a vydělávat víc – přesně o deset tisíc, 37 570 korun hrubého. Nebo si můžou z mediánových platů dopředu našetřit 208 tisíc korun, aby dva a půl roku mezi koncem mateřské a koncem rodičovské vykryli. Nebo může paní začít chodit aspoň na částečný úvazek do práce a případně si zkrátit (a tedy navýšit) rodičák. Reálná bývá ve většině případů jen třetí možnost.

O co tu jde doopravdy

Když ale pana Haldu ubíjíme čísly, trochu mu dáváme za pravdu v tom, že je kariéra v tom nadstavbovém smyslu cosi zbytného. Připomeňme si tedy, že dnešní prvorodičky prožily celý svůj život v kultu osobní zodpovědnosti. Nemají čekat, že se jim stát postará o důchod, o bydlení, v divočejších představách ani o lékařskou péči nebo o vzdělání jejich dětí. Na vysokou se nechodí zmoudřet, ale připravit se na kariéru, a místo v Rychlých šípech si mládež hledá vzory ve Forbesu.

Nic proti. Jen je podivné ze hry „kdo jenom chvíli stál, ten už stojí opodál“ vyřadit tu zhruba desetinu populace, kterou matky a potenciální matky malých dětí představují – a nechat je přitom nést všechny následky, které to vyřazení obnáší. Nižší příjmy. Menší jistoty. Nižší status. Společenská izolace. Stání opodál.

Halda a jemu podobní se ohánějí tradičním rodinným modelem. Kecy. Kde všichni ti obhájci tradičního rodinného modelu jsou, když Česko jako jediná evropská země strká malé děti do kojeňáků? Když stát odebírá rodičům děti kvůli špatné sociální situaci, Nejvyššímu soudu navzdory? Jsou schovaní. Tisíce dětí trávících všechen svůj čas mimo rodinu je netankuje tolik jako několik stovek, jejichž rodiče by naznali, že pár hodin denně ve školce bude pro všechny nejlepší.

Boj za tradiční rodinné hodnoty je totiž jen takový politicky korektní newspeak sociálních inženýrů Haldova střihu. Ve skutečnosti jim nejde o nic jiného než o omezení životních možností žen.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce