Dne 14. listopadu 2016 mě na serveru Novinky.cz zaujal článek „Ústavní právník Gerloch chce vrátit do ústavy národ.

V podtitulku článku je uvedeno, že ústavní právník a prorektor University Karlovy Aleš Gerloch šokoval ústavní soudce, když v reprezentativních prostorách Vlasteneckého sálu pražského Karolina prohlásil, že do ústavy by se měl vrátit národ jako základní pojem státnosti.

Řekl jsem si: „Odvážný člověk. Ale média hlavního proudu z něj určitě udělají nácka. Teď aby chodil s ochrankou.“

„Ústava nezná český národ jako státotvorný prvek. A to nejen já považuji za nedostatek, protože Česká republika by nemohla existovat bez českého národa. To neznamená vyloučení občanského principu, ale sepětí všech těchto principů,“ uvedl dále profesor Gerloch.

Navrhuje vložit do ústavy článek: „Česká republika je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních menšin a entit, které jsou s ním spjaty.“ Vyjádřením tohoto sepětí je podle něho státní občanství.

Skvělá myšlenka. Podle mého názoru je to cesta k zastavení nesmyslného prohlubování integrace „made in Brusel“ a k návratu myšlenky všestranně maximálně výhodné spolupráce svrchovaných národních států. To je perspektiva Evropy, šance, jak se vyhrabat ze současného marasmu!

Profesor Gerloch však svým postojem překvapil předsedu Ústavného soudu Pavla Rychetského. „Považuji národní prvek ve státotvornosti za prvek naprosto překonaný. Nejen konzervativní, ale dokonce možná i škodlivý. Já bych se tohoto naopak velmi bál, když se podíváme na tendence nacionalismu, který se promítl do maďarské a polské politické situace. Vidíme velmi nebezpečné tendence pro celou Evropu. Jsem pro internacionální model seskupení, jako je Evropská unie, než pro hermeticky do sebe uzavřené národní státy,“ řekl Právu Rychetský.

„Jsem tímto názorem zaskočen. Dosud mi zmínka o národě v ústavě nescházela a nevím zcela přesně, k čemu by měla napomoci. Celá naše státnost je postavena na občanském principu, nikoli na národnostním principu. Každý si může svoji národnost zvolit. Mohu se sám prohlásit Čechem, byť jsem z druhého konce světa,“ reagoval pro Právo soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník.

Před mnoha lety mi přišlo velmi podivné, že se z osobních materiálů zaměstnanců vypouští řádek národnost. Uvádění národnosti se postupně vytratilo i z dalších dokumentů, mj. z blanketu školního vysvědčení.

Až později jsem začal tušit, že za tím bude zvrácená ideologie multikulturalismu a vytvoření jednolitého „bruselského“ národa. Teď už je mi to jasné úplně. A hlavní zásluhu na tom má právě soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník. Každý si totiž podle něj může svoji národnost zvolit sám. Tak co třeba „marťanská“?

Já se na rozdíl od pana Rychetského velmi bojím toho, aby se jednou ve školách neučilo o národním obrození jako o temném období českého nacionalismu.