Takhle se svobodná a prosperující společnost vybudovat nedá

Ve své době, když její milovaná Británie byla zmítána ve společenském chaosu vyprovokovaném zbytnělým socialistickým egem odborových předáků, prohlásila jedna z největších politických osobností historie, baronka Margaret Thatcherová, že léčit naše problémy socialismem je jako léčit leukemii pijavicemi.

Tuto jednoduchou myšlenku však v dnešní době, kdy je nám socialistická léčba pijavicemi dávkována z bruselského velína i z domácích zdrojů v míře větší než snesitelné, nechce nebo možná ani neumí pochopit stále více jak volební většina populace. Část z této skupiny obyvatel zcela určitě pragmaticky, účelově, neboť je jim nový eurosocialistický systém zdrojem dobré a pohodlné obživy, ale i druhá část, která ustrnula myšlenkově někde v padesátých letech minulého století a stále svým oslavovaným vůdcům věří, že jí jednou přinesou nekonečné sociální jistoty, bezpracnou prosperitu a ráj na zemi s létajícími pečenými holuby každému loajálnímu poddanému dle rozhodnutí stranických výborů. A vzhledem k tomu, že tyto dvě skupiny společně stále dokážou stvořit demokratické volební vítězství vyvolených sociálně populistických partají, nemůže být naše společnost svobodná ani prosperující. Jen více či méně socialistická, totalitní.

Miroslav Macek v jednom svém komentáři použil pro výše uvedenou skupinu socialistických voličů a jejich politických předáků souhrnné pojmenování „mentální komunisté“. Myslím, že je to velmi trefné pojmenování, které plně koresponduje i s mými texty a názory. Tisíckrát nás mohou ubezpečovat o tom, že oni přece nejsou jako ti zlí komouši před rokem 1989, tísíckrát nás mohou ujišťovat, že vyznávají hodnoty občanských svobod, tržní ekonomiky, rovných práv a příležitostí pro všechny bez rozdílu, tísíckrát nám mohou tvrdit, že jsou jim svatá lidská práva.

Věřit jim nelze, neboť jak je psáno v knize knih: „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“ Stejně tak poznáte mentálně přesvědčeného komunistu nikoliv dle slov, ale dle jeho činů. A právě praktická politika našich současných vládců, jejich činy, vychází primárně z idejí komunistických „myslitelů“. Bezprizorní přijímání stereotypu myšlenkového komunismu je přesně to, co nás stále sráží na kolena, co nám ohýbá hřbet, vysypává peněženky, co nám do života přináší strach, stres a nejistotu.

Pokud tedy volební většina národa, ať již s vidinou teplého místečka ve státní správě, pseudopodnikatelského dojení erárního penězovodu či jen natažené ruky pro sociální dávku, přijímá premisu, že je třeba být poslušným otrokem, aby se na ně dostalo při dělení drobků z panského krajíce, a souhlasí s další a další byrokratickou šikanou, daňovým nevolnictvím, omezováním svobod a růstem moci státu do obludných rozměrů, nelze se divit, že si s nimi nakonec mocenská klika hraje jako kočka s myší. S mentalitou otroka si totiž ani jiný status quo nedokáže představit a veškeré omyly, nedostatky i fatální chyby svaluje na ty, na které právě vládnoucí vůdce ukáže prstem.

Takoví lidé se ze svých bludů mohou vyléčit jedině tím, že nebudou mít večer co do krmelce, popřípadě nyní aktuálně že jim horda cizáků, v zájmu vyššího dobra, vezme i to málo, na co si vzali hypotéku, neboť i současná imigrační vlna je důsledkem socialistické politiky. Nikdy by tady nebyla nebýt sociálního státu, nebýt štědrého přerozdělování peněz směrem k budování socialistické volební základny. Ano, jistě v mizivém procentu uprchlíků se jedná o útěk před hrůzami války, ale troufnu si říci, že u takřka všech, kteří jdou dále než do Turecka, se jedná o ekonomickou turistiku za erárními úplatky multikulturního eurosocialismu.

Současná Evropa však již dávno opustila tradiční hodnoty a zásady „kapitalismu“, který jí přinesl rozvoj, prosperitu a bohatství. Dnes se toto všechno musí vyrábět uměle na rotačkách nebo počítačích centrálních bank. Vše je postaveno na zvyšování objemů a čísel a socialističtí ekonomičtí experti doufají, že zázrak znovuzrození přijde, pokud budeme důsledně udržovat rostoucí inflaci a nemocnému budeme pumpovat krev z jedné paže do druhé i s pevně přisátými pijavicemi. K tomu nám dopomáhej Keynes, masmediální propaganda a absence kritického myšlení konzumní společnosti. Cizí peníze socialistům došly a nyní hrají vabank s potištěnými papírky bez reálné hodnoty. Hodnotu tedy ztrácejí nejen naše statky duševní, ale i všechny materiální.

Někteří lidé to možná tuší, některým to možná dojde, až díky „kvantitavnímu uvolňování“ pocítí důsledky financování našeho současného společenského přeludu, kterému dají těžkou ránu sociální potřeby neintegrovaných azylantů. Pokud se však nic nezmění, není náš výhled do budoucnosti nijak dobrý. Můžeme očekávat jen další milióny nových parazitů na erárních penězovodech, další zvyšování daní, které jsou již dnes skrytě na 70-80 %, další omezování občanských svobod pod záminkou boje s terorismem, další likvidaci zbytků produktivní části společnosti, další zastrašování části populace nekolaborující s multikulturními socialisty, větší legislativní šikanu, cenzuru, kriminalizaci. Tedy ještě ve větší míře to, co se právě děje.

Blížíme se tedy historickou oklikou zpět do totalitního režimu komunistického vzoru a ani následující rok rozhodně po této stránce nebude jednoduchý. Naší jedinou šancí není ale léčba socialismu ještě větším socialismem odněkud z východu, ač se to některým zdá možná jako jediná reálná možnost. Rusko ani Čína nejsou, stejně jako dnes EU, svobodná a prosperující společnost. Jsou to také jen oligarchie s fašisticko-otrokářskými prvky, jen možná v trochu jiném kabátě. Největším neštěstím je, že se nemůžeme dívat ani směrem za Atlantik, kde Obamova administrativa udělala z hrdé, svobodné země pseudosociální trosku základních principů, na kterých svobodné a prosperující Spojené státy vznikaly.

Naší nadějí je snad možná změna globálního politického kurzu po vítězství slušného republikánského kandidáta v podzimních prezidentských volbách v USA a postupné procitání tradičního evropského voliče, kterého současné problémy vygradované migrační invazí konečně postaví před nepokřivené zrcadlo populistické propagandy a on se pokusí vyměnit svoji sociálně zaprodanou duši za těžší, ale čestnější a morálně bohatší život svobodného občana, který nebude mentálním a v konečném důsledku nakonec i ekonomickým otroctvím.

Mým největším přáním do nového roku 2016 je, aby si toto uvědomilo, připustilo či přiznalo co největší množství našich spoluobčanů, neboť se obávám, že pokud nechceme čekat až na krvavá jatka v ulicích, mnoho jiných relevantních možností nám už nezůstalo.

Psáno pro a více na pravyprostor.cz