Jak tak člověk chodí a poslouchá, jde mezi lidem častokrát jeden názor. Kdo jsou bohatí lidé? Ti, co si nejvíce nakradli. Přitom opak je pravdou, protože ti, co si nakradli, jsou ve skutečnosti nesmírně chudí.

Vlastnit majetek, třeba i značný, není konečně již nic špatného. Mám pochopitelně na mysli majetek získaný legálně a slušně - podnikáním, vlastní prací, dědictvím a podobně. Po celá desetiletí jsme byli již od raného dětství strašeni tím, že ten, kdo vlastní majetek, je vykořisťovatel. Není to tak. Většina vlastníků majetku jsou slušní a poctiví lidé, takže onen termín vykořisťovatel byl strašák, záminka k tomu, aby byl nastolen řád, v němž mají všichni všechno a zároveň nikdo nic.

Jenže v té terminologii nesmíme vylít s vaničkou i dítě. I ten, kdo přišel ke svému majetku poctivě, může jeho pomocí vykořisťovat jiné, byť to zákony nedovolují. Kdysi jsem již psal, že si při návštěvě Olšanských hřbitovů se zalíbením prohlížím pomníky, na nichž je třeba napsáno, že „zde v pokoji v Pánu odpočívá pan O. L., majitel domu na Vinohradech“. Pan O. L. byl zřejmě právem na své světské postavení majitele domu hrdý. Třeba drobně podnikal, šetřil, šetřil, až se zmohl na dům. Dům jistě pronajímal, a kdyby vykořisťoval své nájemníky, tak by se ten jeho pěkný náhrobní pomník určitě nedochoval do dnešních dnů.

Ale jsou bohužel i případy opačné. Vyprávěl mi jeden drobný podnikatel, tedy spíše živnostník, jak je vykořisťován (a nejen on) majitelem domu, v němž je umístěno více než deset provozoven. Majitel domu v zimě vytápí dům pouze na minimum. Je tam zima. Nájemci provozoven to řeší tím, že si pouštějí elektrické přímotopy. Majitel dělá, jako když o tom neví, protože oni tak nahrazují ono množství tepla, které by on měl dle nájemní smlouvy dodat. Když přijde značně zvýšená faktura za elektřinu, rozepíše ji majitel na všechny nájemce. Tak mu nájemci pomáhají šetřit náklady na topení. A ještě okrádají sebe navzájem, protože někteří z nich topení šetří, jiní nikoli.

Již několikrát se do domu vloupali lupiči. Překonali zamčený vchod a při vloupání do některých provozoven museli překonat (zničit) jejich zamčené dveře. Majitel nemá dům pojištěný (nebo má, ale to onen můj vypravěč neví přesně). V každém případě vzniklou škodu z vloupání museli zaplatit všichni nájemci, jimž bylo něco poškozeno v pronajatých prostorách na zařízeních, která patří majiteli domu (jako třeba vstupní dveře). Když protestovali, bylo jim řečeno, že nemusejí dostat další nájemní smlouvu.

Když se poškodila obyčejná „fabka“ v hlavních dveřích, což je naprosto triviální záležitost majitele, museli nájemci čekat na opravu (čímž jim vznikly ztráty z nuceně uzavřeného provozu) a po opravě museli všichni zaplatit stovku. Jako podíl na novou vložku. Dům chátrá, neopravuje se a uvnitř svým vzhledem odpuzuje. Majitel pouze vybírá nájemné a dělá to, co dělá nebo spíše nedělá. Pochopitelně, že by každý z nájemců řádný soud vyhrál. Jenže v dohledné době by ztratil možnost pronájmu. Protože jde o atraktivní místo ve středu města, přišli by jiní. A ti by se zřejmě nechali vykořisťovat také.

Je nějaké řešení? Jistě, ale bohužel v nedohlednu. Ve slušné společnosti by se takový majitel neodvážil vyjít mezi lidi. Byl by nepřijatelný. Slušní lidé by se s ním odmítali stýkat. A ještě je zde jedna věc. Majetek by měl zavazovat. Stav domu, který někdo vlastní, by měl být především jeho vizitkou.