Československo bylo vyhlášeno 28. 10. 1918, a letos tedy oslavíme 100. výročí založení našeho státu. Našinec by očekával, že celý rok 2018 se ponese v duchu slavnostních příprav na ono vzácné datum, případně celý rok bude oděn do slavnostního hávu. Celý rok 2018 se ale nese v duchu parlamentních hádek, ultimát, výhrůžek, nestability a vlády bez důvěry.

Přesto se něco děje. Součástí oficiálních celostátních oslav je i XVI. všesokolský slet, který chce vzdát hold sokolským generacím, které stály u zrodu československých legií v době 1. světové války, bojovaly v ní za vznik samostatného státu.

Chtěla bych poukázat na hodnoty, kterých bychom si měli v roce, který je pro naši zemi tak důležitý, vážit, a měli bychom sokolům poděkovat, že jejich členové bojovali a umírali za národ. Za malý národ, který byl mnohdy obětován, ale vždy se dokázal semknout a postavit nepříteli.

Pokud se podívám do historie, tak se sokolové vždy podíleli na sportovním a společenském životě Čechů i Slováků. Dnes se tyto organizace věnují především sportovní činnosti v různých formách. Cílem České obce sokolské je zvyšovat tělesnou zdatnost svých členů, organizovat a vykonávat tělovýchovnou, sportovní, kulturní a společenskou činnost, podporovat rozvoj osobnosti a vychovávat k čestnému jednání v životě soukromém i veřejném, k lásce k rodné zemi a úctě k duchovnímu dědictví našeho národa. Za svou hlavní činnost považují také vychovávat k mravnosti a občanské odpovědnosti. A to by neměl být cíl jen České obce sokolské, ale nás všech. K tomu totiž vede i propojení jednotlivých generací nejen v tělovýchově, ale i v životě. Pak je totiž normální, že máme úctu jeden k druhému, mladší ke starším a muži k ženám. Že nejsme lhostejní k sobě navzájem, že si umíme vyjít vstříc, že se respektujeme a když se někomu něco stane, všimneme si a pomůžeme. Pak je totiž normální, že nezůstaneme apatičtí a že nás nějaké nezdary jen zocelí.

Nadneseně můžeme říci, že sport stál u zrodu našeho samostatného státu, proto byl, je a bude naší součástí. Sokol dokázal svoji sílu, navzdory historickým překážkám, v podobě pokusů o zákaz jeho činnosti ze strany orgánů exekuce a vždy znovu a znovu vstal z popela i poté, co 24. 11. 1915 byla výnosem rakouského ministerstva vnitra č. 25037 úředně rozpuštěna Česká obec sokolská a zastaveno bylo i vydávání Věstníku sokolského. Spolu s těmito opatřeními byl dále rozpuštěn i Svaz slovanského sokolstva. Přípisem říšského protektora Konstantina von Neuratha z 12. 4. 1941 byla činnost svazu, žup i jednot, jakož i připojených spolků zastavena. Majetek Sokola byl následně sepsán a spolkový dům v Praze uzavřen. Další rána přichází v roce 1956, kdy ÚV KSČ podle sovětského vzoru zrušil jednotné organizace Sokola a v březnu 1957 zřídil Československý svaz tělesné výchovy a sportu. I přes všechny tyto nepříjemnosti jejich členové vždy vytvářeli národní identitu, sportovní spolky plnily poslání jak na poli sportovním, tak i sportovně-diplomatickém.

Autorka je nezávislá kandidátka do Senátu PČR za volební obvod 74, Karviná