Nemíním polemizovat o významu slova lůza, i když bezesporu jde o hanlivé označení. Přesto upozorňuji, že lůzou pro mne nejsou lidé živící se rukama, ani ti, kteří mají jen základní vzdělání. Mnozí z nich mají oproti některým intelektuálům tzv. "zdravý selský rozum", stojí pevně na zemi, nenechají si nic nabulíkovat a žijí dle, chtělo by se mi napsat, božích přikázání, což by bylo asi přehnané.

Ráda bych lůzou nazvala ty, kteří jsou neotesanými sprosťáky, většinou s odpovídajícím slovníkem " dlaždiče". To ale nelze, protože pak by mezi lůzu patřila velká část národa - od vrcholových manažerů, podnikatelů, vědeckých kapacit, politiků, úředníků až po řemeslníky a dělníky. Patří totiž k společenskému tónu blýsknout se svou lidovostí. Zabere to a získává sympatie. Otázkou je u koho, že?

Stejně tak nemusí k lůze patřit ti, kteří propadli závislosti na čemkoliv. Ale mohou, pokud se v opojení stanou agresivními.

Nevychovaní lidé už mají k lůze blízko. Zvláště ti, kteří se svou neslušností přímo vytahují. Viděla jsem v televizi jednu naši mladou namyšlenou herečku, které opojení z vlastní důležitosti natolik stouplo do hlavy, že se při svém rozhovoru s televizním redaktorem škaredě osopila na kolem procházejícího prezidenta státu. Dovolil si moc, měl asi uctivě přihlížet.

Lůza není schopna si někoho vážit. Neuznává nositele morálních ani vzdělanostních kvalit, natož pak společenských a politických. Tak jak za totality, kdy i největší hlupák si dovolil tykat komukoliv.

Člověk, který neuznává morální hodnoty a necítí, co je dobré a co zlé, bere sám sebe jako míru všeho. Opájí se svou důležitostí a nemá jakékoliv zábrany. K agresivitě, nenávistným výpadům a destrukci všeho je pak jen krůček. Zvláště, když od veřejnoprávních institucí či politických sil cítí podporu, mnohdy i uznání a slušná část společnosti je v defenzívě.

Naší lůze je dávána zelená především při jejích verbálních útocích. Jsme dennodenně svědky nevybíravých až štvavých kampaní vůči hlavě státu. K těm nejkřiklavějším a nejméně vkusným patří Čtvrtníčkův "President vykuřpytel". Co si někteří nýmandi dovolí vůči prezidentovi, je neuvěřitelné, přesto uveřejňované a často otevřeně či skrytě schvalované. Jaksi to patří k bontonu "hrdinů" naší společnosti. Nač se pohoršovat, vždyť máme svobodu slova!

Ta je však jen pro někoho. Beztrestně mohou vyjadřovat svůj názor pouze ti, kteří sdílí ty "správné" názory poplatné oficiálně nastoleným "-ismům". Ladislav Bátora již na vlastní kůži poznal, že nestádní postoje se nevyplácí. Všichni ti, kteří proti němu zběsile šturmují, mi připomínají lůzu 50. let, která v době komunistických procesů volala po krvi tzv. škůdců režimu. Tento tehdejší třídní boj stejně jako dnešní štvanice, vyvolávající nenávist, bytostně k aktivitám lůzy patří. A nejen to, též ekonomická, profesní či osobní likvidace nežádoucích lidí, napadání bezúhonných občanů, násilí, ničení a rabování.

Naposledy k tomuto řádění lůzy došlo nedávno ve Velké Británii. Předtím již mnohokrát, dějiny jednotlivých lidských pospolitostí o tom mohou vyprávět. Proto nezbývá než se ptát, kdy už konečně slušní a svobodomyslní lidé pochopí, že pustit lůzu z řetězu je opravdu velmi nebezpečné.Prodemokratické společnosti pak přímo smrtící.