Byla to tenkrát, 16. října 2014, pěkná šlupička, řekl by Vlasta Burian. Avšak teprve nyní události nabraly ten správný švunk. Vláda schválila návrh ´Lex Vrbětice´, který přiznává odškodnění obcím zasaženým výbuchem muničního skladu, státní kasu by měl přijít na zhruba 660 milionů korun. Ministryně Maláčová spatřila velkou šanci v tom, že pod návrhem jsou podepsáni poslanci ze všech politických stran. Vicepremiér Hamáček návazně přislíbil, že udělá maximum pro jeho urychlené schválení v parlamentu.

To je fofr, co? A to, představte si, pouhých dvaaosmdesát měsíců poté, kdy to (tvrdí se, že přičiněním soudruhů kremelských diverzantů) ve Vrběticích naráz bouchlo. Prostě z ničeho nic, tedy neplánovaně, jak se ostatně dalo čekat u skladiště výbušnin, které vlastně ani nikdo pořádně nehlídal. Tak nečekaně, že to zaskočilo i dva zkušené zbrojíře společnosti Imex Group, která si sklad pronajímala od státního podniku Vojenský technický ústav, jenž k tomu zřejmě přišel během kupónové privatizace.

Ponechme stranou materiální škody, snad to ty melouny nějak dodatečně napraví, protože ve Vrběticích především přišli o život dva občané České republiky. Tak to opakovaně zdůrazňovala zvláště opozice, mlátíc tím o hlavu vládní strany: dva Češi, dva naši člověci o život připravení výše zmíněnými krvelačnými soudruhy, kteří se na místo nečekaně prosmýkli navzdory ostřížímu zraku party jednoho budoucího generála.

Leč tu náhle vyvstal problém: jeden z nešťastníků byl dodatečně vyslíděn v seznamech pracovníků Státní bezpečnosti jako příslušník I. odboru Krajské správy StB Ostrava, kde měli na starost takzvaného vnějšího nepřítele a vyvíjeli kontrarozvědnou ochranu proti aktivitám západních služeb v regionu severní Moravy.

A hle, opozice najednou zmlkla a kamsi zalezla, možná plk. Ing. Koudelkovi pod sukně. Co teď s tím: je pracovník Státní bezpečnosti (takovou instituci si nedovolí nemít žádný stát, to jenom tak na okraj), dokonce v hodnosti kapitána, vůbec ještě člověk? Nebo je to jenom jedna z těch komunistickejch estébáckejch zrůd, jež si žádnej slušnej památník nezaslouží, maximálně kříž ze dvou latí na hřbitově někde v rohu u zdi vedle kompostu? A co toho hned nevyužít a na doporučení lidovců dodatečně pozůstalým nesnížit důchod?

Nebo si ho naopak máme dál ctít a připomínat jako jednoho z členů bezpečnostních složek, možná i velmi statečného a obětavého, jenž měl na starosti sledování vnějšího čili zahraničního nepřítele? A že jich měl režim a jeho v leckterých oblastech špičková odvětví v podobě nejrůznějších zvídavých agentů ze všech světových stran docela dost. Vzpomeňme jenom na Čínou vyšpiónovanou a ´získanou´ dokumentaci na výrobu motocyklů světové značky Jawa, poté ve stínu Velké zdi masově kopírovaných.

Nepoučili jsme se, bezhlavě kádrovat minulost už snad budeme až do konce věků. V tom případě navrhuji tento inovovaný novinářský titulek: Ve Vrběticích tragicky zahynuli dva Češi: jeden člověk a jeden lampasák estébák.

A bude jasno...