Pokud následující dny po vypjatém americkém prezidentském klání něco přinesou, bude to podle mě globální změna pohledu na covid-19. Z koronaviru se mnohdy stalo uměle nafouknuté téma, a to i téma předvolební. Až bude jasný vítěz, vychladnou emoce a usedne prach, někdy zbytečná hysterie okolo koronaviru taktéž opadne a postupně si na tuto nemoc všichni zvykneme. Zcela přirozeně, nic jiného (kromě vakcíny) nám stejně nezbývá.

To neznamená, že bych nějak zpochybňoval či bagatelizoval oběti na životech, které si nemoc vyžádala. Rozhodně nepatřím k popíračům, ale neřadím se zároveň ani mezi alarmisty, kteří jsou zavřeni doma se stovkami konzerv a dvěma paletami těstovin.

Proč se to celé změní? No, ono se tak už děje nyní. Stačí se podívat o pár měsíců zpátky. Pravidla byla až absurdně přísná – to jsem zažil na vlastní kůži, když jsem byl v jedné místnosti vzdálen minimálně šest metrů od náměstka primátora Petra Hlubučka, který byl covid-19 pozitivní. Do karantény šlo tehdy všech 40 lidí z místnosti a málem se kvůli tomu přerušilo jednání Poslanecké sněmovny. Zároveň byl po čtrnáctidenní karanténě vyžadován další test.

A jak je to dnes, pouhých pár měsíců poté? Dokonce ani ti, kdo prodělali covid-19, už se negativním testem neprokazují. Karanténa se zkrátila na deset dní, není vyžadován „výstupní“ test, pokud nejsou příznaky a rizikové kontakty se vyhodnocují mnohem méně striktně. Kdyby tomu tak totiž nebylo a platila logika „karantény při téměř jakémkoliv kontaktu“, prožila by většina z nás v karanténě zbytek roku 2020 (vzhledem k aktuálním počtům nakažených). Byli nebo dnes jsou nemocní ministři, hlavní hygienička, poslanci, skoro celé vedení ČSSD bylo v karanténě, ale na chod nejen Sněmovny to vliv takový nemá - velký kontrast proti stavu, kdy se kvůli mně a kolegovi Čižínskemu malém Sněmovna uzavřela. Prostě si zvykáme a je to normální.

Americké volby - bez ohledu na to, kdo zvítězí - to podle mého názoru ještě urychlí. A pokud jde o jejich výsledek - těším se na další vývoj. Už teď čteme, že k politice a demokracii patří umění uznat porážku. Proč toto ale nezaznělo před čtyřmi roky, kdy se od počátku zpochybňovalo vítězství D. Trumpa, protestovalo se proti němu, relativizovaly se výsledky a naopak se psalo, že k demokracii a svobodě slova patří i vyjádření nesouhlasu s výsledky voleb? Tento selektivní přístup mi vadil, vadí a bude vadit vždy.

Hra na špatného a správného kandidáta, na černobílé vidění světa a lidí, je konec demokracie, jak jsme ji znali. A průvodním viditelným jevem tohoto stavu je pak strach lidí veřejně přiznat, koho volí. Kde to jsme? Stejně jako minule, i letos se totiž předvolební průzkumy s výsledky voleb totálně rozcházejí a jiné zdůvodnění tohoto fenoménu tu není. Smutné.

Novinky.cz, 9.11.2020