V poslední, pro naše zdravotnictví tak bouřlivé době, si dělám pravidelný denní souhrn tisku, zvláště pak toho, který se týká lékáren, abych věděl, jaká „jobovka“ se na naši venkovskou lékárnu zase řítí. Opakovaně zuřím nad výroky ministra zdravotnictví MUDr. Davida Ratha o nadstandardních ziscích lékáren, o neskutečných platech lékárníků a jejich nepotřebnosti pro systém zdravotní péče. Velmi mne také překvapuje, kolik lidí je schopno přijmout jeho polopravdy a lži, u některých je to však více než zarážející. Při pročítání webové verze deníku Právo jsem ve středu 4. ledna narazil na komentář Petra Uhla pod názvem Rath není antipacient. V tu chvíli se mi vybavilo rozhlasové vysílání, kde vystoupil prezident republiky Václav Klaus a označil model zdravotnictví ministra Ratha za „antipacientovský“.

Vzhledem k tomu, že jsou, ať se to komu líbí nebo ne, oba pánové uznávanými autoritami, že nemám k dispozici přesný přepis výroků prezidenta republiky, rozhodl jsem se podrobit konfrontaci s realitou komentář Petra Uhla. Aby bylo zřejmé, zda Rathův systém zdravotnictví antipacientovský je či nikoli, zda prezident republiky porušuje nadstranickost svého úřadu nebo má oprávněné obavy o občany České republiky. Pro jednoduchost a přehlednost budu postupně vkládat přesné citace Petra Uhla (P.U.), které si dovolím následně komentovat s použitím reálných dat, svých znalostí a zkušeností z lékárnické praxe (A.K.).

P.U. Ministr zdravotnictví David Rath nemá "antipacientovský postoj", nepěstuje žádný "antipacientovský model", jak to v pondělí tvrdil v rozhlase čestný předseda ODS a prezident republiky Václav Klaus. Zejména v Praze, kde bude ministr Rath jedničkou volební kandidátky ČSSD, musí ODS udělat vše, aby tuto tradiční volební baštu neztratila, a Klaus je disciplinovaný i loajální. Lidé snad přehlédnou, řekl si Klaus, že tak, jak kope za ODS, kope i do nadstranickosti prezidentského úřadu. V pondělí mi vystavila lékařka recepty. Radila mi, abych si pro léky radši zašel za roh do nemocnice. Ta musí mít otevřeno, utěšovala mě. Včera ale už měly otevřeno všechny lékárny a v pondělí jich "přeceňovala" za staženou roletou jen pětina. Odpor proti dvěma morovým ranám, jež lékárny stihly, nebyl většinový ani dlouhý.

A.K. Hned na úvod musím čtenáře ujistit, že odpor lékárníků proti snížení obchodní přirážky byl a je většinový. To vyplývá už z logiky věci. Už jste viděli, aby někomu snižovali příjem a on byl spokojený? A to už nemluvím o situaci, kdy ho to může zničit. Pokud měly lékárny zavřeno, třeba jen jeden den, tak se jednalo zpravidla o přecenění. Kdo zná zákony ČR, tak pravděpodobně ví, že zboží musí být oceněno, přípustné je cenami přímo na obalech, nebo také veřejně přístupnou vývěskou. Víte, jak dlouho trvá přeznačení i jen deseti tisíc balení léků? Jen to každý vzhledem k možnostem personálu stihne udělat za jinou dobu. Takže se nejednalo ani tak o stávkový protest, ale o zákonnou nutnost, která stála majitele lékáren další peníze na nákladech a způsobila jim finanční ztrátu kvůli zavřené lékárně.

P.U. Rány samy nebyly nijak tvrdé: snížení marže o tři procentní body a snížení plateb pojišťoven za léky o pět procent. Zatím. Prosazování pořádku snad bude pokračovat, není přece možné, abych platil v jedné brněnské lékárně doplatek 42 korun a v druhé, kam jsem šel s výpisem pro týž lék, 24 koruny.

A.K. V této pasáži je zmiňován tradiční problém rozdílných doplatků na totožný lék. Na tomto místě je důležité říci, že cena, tedy ani doplatek, nejsou v ČR stanoveny napevno. Je pak možné, že na jeden lék jsou doplatky různé, a to i při stejné marži uplatněné lékárnami, která se vypočítává od výrobní ceny léku. Zvláště pak v tomto období masivních změn úhrad, kdy firmy reagují změnami svých výrobních cen. Díky tomu máte skladem jeden lék s mnoha různými cenami.

Na první pohled se může opravdu zdát, že snížení marže o 3% není tak výrazné, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak. Lékárna totiž uplatňuje přibližně 19%. Takže snížení o ta 3% procenta znamená v důsledku snížení hrubého zisku lékárny o asi 12% a to prosím škrtnutím pera, bez odborných podkladů a dat. Ty totiž pan ministr není schopen dodat, neb je pravděpodobně nemá. Jestliže stále narůstají fixní náklady a zároveň se snižuje hrubý zisk, pak je řešením jedině propouštění personálu, následně uzavření lékárny. A to vše se dotkne nejdříve a nejcitelněji venkova, ostatní budou následovat. Dodávám, že naše marže na léky je jedna z nejnižších v EU. Jestliže zůstane objem peněz na léky zachován, velkodistribuci a lékárnám klesne podíl na ceně léku, tak podíl stoupne jedině výrobcům. Víte kde pracuje přítelkyně pana ministra zdravotnictví?

P.U. Zmatky kolem vyhlášek padají jistě na vrub ministerstvu. Rathova neústupnost však vyžaduje kus odvahy, a to imponuje. V záloze jsou právě ty lékárny nemocnic. V liberální demokracii, jako je naše, má ministr méně pravomocí a možností, než občané vůbec tuší, zvláště když zákony jsou přijaty s odporem k jakékoliv regulaci v srdci a s pravicovou rétorikou o neviditelné ruce trhu na rtech.

A.K. Zmatky kolem vyhlášek jsou opravdu velké. Tzv. úhradová vyhláška měla být na světě koncem listopadu, aby se mohly lékárny připravit na nové úhrady, jinými slovy aby pacient po 1. lednu nemusel zbytečně doplácet. Ale zase byla k dispozici v datech připravených pro lékárny až na konci prosince. To není odvaha a neústupnost, ale zcela jednoduše šlendrián. Když navíc ministerstvo financí není schopno přijmout platný právní předpis, tak to už zavání skandálem, zvláště když začne 2. ledna tisknout opravu, která platí od 2. ledna. Změna marže ministerstvem bez nutnosti schválení vládou není zase tak malá pravomoc, vzhledem k možným důsledkům tohoto opatření.

P.U. Ministerstvo zdravotnictví udělá dobře, zveřejní-li, jaká jsou regulační opatření lékáren a farmaceutického průmyslu v sousedním Německu a Rakousku. Rakousko má na osm miliónů obyvatel právě polovinu lékáren - 1240 - než desetimiliónová ČR. Jsou to ale takové hnusně měkké sociální státy, to Německo a Rakousko, více se tam fandí pacientovi než farmaceutickému průmyslu, pojišťovnám a lékárníkům. Z těch 2400 českých lékáren je prý ohroženo 570. Je to moc, nebo málo?

A.K. V komentování počtu lékáren postupuje pan Uhl stejným formálně vadným způsobem jako ti, kteří si vyberou vždy to, co se jim zrovna tzv. hodí do krámu. K Rakousku snad jen tolik, že je dost specifické svými horskými oblastmi, kde pro nízkou hustotu obyvatel a nedostupnost mají někteří lékaři tzv. domácí výdejny léků, pokud zohledníme je, tak jsme na zhruba stejných číslech obyvatel na lékárnu jako v ČR. Pokud bychom srovnali průměrný počet obyvatel na jednu lékárnu v EU, tak zjistíme, že je u nás obyvatel na jednu lékárnu více, tedy lékáren je tu poměrně méně než v zemích EU. K tomu navíc doplním, že suplování lékárny lékařem není tak jednoduché jak se zdá. Pokud vynechám provozní podmínky, přetíženost lékařů, tak nemohu vynechat statistiku zpracovanou fundovanými odborníky v USA. Vyplývá z ní, že lékárna zachytí až 60% chyb, které by mohly ohrozit zdraví nebo životy pacientů. Nejsem přesvědčen, že je u nás situace zásadně jiná, jenom stále nedochází ve větší míře k žalobám za poškození zdraví pacientů špatnou medikací, jak to je běžné v USA. Navíc ony zmiňované vesnické lékárny zpravidla znají velmi dobře své pacienty, tím je ještě lépe chrání před nevhodnými kombinacemi i při samoléčení, pokud se daří spolupráce s místním praktickým lékařem, tak je o pacienty postaráno velmi kvalitně za velmi málo prostředků ze zdravotního pojištění.

Přesné číslo kolik je ohroženo lékáren, jestli je to 400 nebo 600, asi není v tuto chvíli tak důležité, jako je alarmující struktura těchto ohrožených lékáren. Jedná se v drtivé většině o ty malé venkovské. Tyto lékárny vydávají především levné léky, zde se ztráta zisku projeví nejvíce. Ale to ještě není vše. Praktičtí lékaři na venkově mívají větší podíl starších, a tedy nákladnějších pacientů. A zde opět dopadla ruka ministrova drsným snížením kapitačních plateb za tyto pacienty. Takže dnes nejsem přesvědčen ani o tom, že se nebudou zavírat praxe lékařů na venkově. Všichni pacienti, kteří přijdou o „své“ lékaře a lékárny samozřejmě nezmizí, budou se muset léčit, jen se pro ně zásadně zhorší dostupnost a kvalita zdravotní péče.

P.U. Dva sektory se za posledních 15 let rozvinuly do výrazné prosperity. Bankovnictví postavil na nohy Klausův "bankovní socialismus" a následné sanační injekce už vlády ČSSD. Druhým vzkvétajícím oborem jsou lékárny, jen se projděme českými městy a zavzpomínejme, kolik a jakých lékáren bylo před rokem 1990. Jakékoliv hrozby stávkou či bojkotem ve zdravotnictví vyvolávají nevoli pacientů - části pacientů dokonce hlasitou. Zbývá proto potlačit myšlenku, že tentýž člověk, který se rozhodl k zásadní nápravě pokřivených poměrů ve zdravotnictví, a jistě v tom bude pokračovat, před lety podporoval podobný stávkový odpor lékařů; mnozí ho tehdy hodnotili jako vydírání. Rathovi je třeba držet palce a Paroubkovi přát, že si dobře vybral jak ministra, tak volební jedničku v Praze.

A.K. Ani mě u tzv. disidenta (potíže s minulým režimem měl jedině pro svou levou úchylku, trockismus) nepřekvapuje pohled před rok 1990. I tak by ale měl vědět, že v ČSSR bylo velmi málo kvalitních léků, které odpovídaly své době podle nejnovějších poznatků a tyto léky byly k dispozici pouze a především soudruhům z výborů komunistické strany. Také zásobování lékáren bylo v řádech týdnů od objednání. Dnes jsou velmi kvalitní léčiva dostupná širokému okruhu pacientů a většinu lze běžně sehnat nejpozději do druhého dne, pokud zrovna daný lék není skladem. Celkové uvolnění trhu po roce 1989 s sebou tedy nese jednoznačně zlepšení možností léčby a to jak z hlediska medikace, tak z hlediska faktické dostupnosti lékáren. Jen na okraj. Lékárny negenerují náklady na léčiva, tak proč jsou za neschopnost někoho jiného trestány?!

Zatím se mi tedy náprava pokřivených poměrů ve zdravotnictví v podání Petra Uhla významově nebezpečně blíží likvidaci v podání Davida Ratha.

Z toho všeho mi vyplývá, že pochyby o výrocích pana prezidenta nejsou zcela na místě, naopak je velmi divné, že člověk, který se dnes staví do role ochránce práv občanů, tedy Petr Uhl, souhlasí s jejich omezováním a poškozováním. Chci věřit, že v jeho případě se jedná o pouhou nedostatečnou znalost dané problematiky.

Autor je lékárníkem ve Slatinicích