Žijeme v přelomové době. Ledovce tají, národy se stěhují a mohamedáni už neplánují pouze vyhlazení Izraele, ale také obsazení zemí křesťanského Západu.

Před několika lety jsem v Brně inicioval projekt, v rámci kterého jsme vyfotili osobnosti města z oblasti podnikání, politiky, náboženství, sportu a umění. Požádal jsem tyto tzv. VIP o zodpovězení několika otázek a jejich fotoportréty i myšlenky jsme díky laskavosti pana Jančury vystavili v centrále firmy Student Agency.

Nedlouho poté jsem byl pozván do mešity představitelem místní islámské obce panem Muneebem Alrawi Hassanem, abych převzal výtěžek finanční sbírky mezi brněnskými muslimy. Chtěli tak podpořit Armádu spásy a její práci s lidmi bez domova.

Musím říct, že jsem tím nápadem byl docela dojat. Chtělo se mi tehdy napsat do newyorských Timesů (v Česku tehdy islám nikdo neřešil), že křesťané a muslimové spolu mohou docela dobře koexistovat.

Od té doby ale uplynulo mnoho vody a ta voda značně podemlela kdysi pevné, nebo možná zdánlivě pevné břehy důvěry mezi islámem a křesťanstvím v naší zemi. Pan Hassan se stal představitelem muslimů v celé ČR a jeho vyjadřování se značně zradikalizovalo. Už to nevypadá na dialog u kebabu nebo v kavárně, ale spíš na blížící se konfrontaci.

Zajisté není třeba podléhat panice. Médii zbytečně zpopularizovaný návod pana Okamury na to, jak čelit rok od roku postupující islámské invazi je příkladem rychlého facebookového řešení inspirovaného panikou.

Euroamerickou civilizaci nezachrání před nastěhováním islámských hodnot a mohamedánských rodin na její území, když bude dělat trapné naschvály provozovatelům krámů s kebabem, ale jedině to, když se Evropané a Američané vrátí ke svým vlastním hodnotám, naučí se je znát, respektovat, praktikovat a v neposlední řadě také bránit.

A právě tady je ten zakopaný pes. Evropské hodnoty, které jsou po staletí zdrojem naší prosperity a civilizačního pokroku, tedy to, co vytvořili Židé a křesťané v oblasti práva, spirituality, podnikání, urbanismu, umění, charity a životního stylu, jsme pod tlakem populistických politiků a zmatených intelektuálů vyměnili za postmoderní experimentování s rodinou a manželstvím, spoléhání na štědré státní dotace namísto zodpovědného rodinného hospodaření, prosazování lidských práv na úkor našich povinností, koketování s asijskými náboženskými systémy a tolerování alkoholu u lidí, kteří se považují za elitu a vůdce národa.

V České republice jsme zrušili brannou povinnost a výsledkem jsou otylí a nemotorní mladí muži, kteří v případě potřeby neochrání ani svoje budoucí manželky, natož svoji zemi.

V Evropské ústavě jsme odmítli jasné přihlášení se k judaismu a křesťanství jako základu evropské civilizace a výsledkem je ztráta vlastní identity a sebevražedné tápání ve vztahu ke konkurenční islámské civilizaci.

Když k tomu připočteme neochotu pozitivně myslet, věřit v budoucnost, uzavírat manželství (a opatrovat ta uzavřená), přivádět na svět děti a omezit své konzumní návyky, vypadá to tak, že jsme na nejlepší cestě k postupnému předání území a moci životaschopnějším kulturám.

Když se začínají lámat ledy, je třeba se rozhodnout, co dál, protože když nebudeme dělat nic, může se stát, že se v důsledku stále se zvětšující trhliny propadneme kamsi do hlubin.