Před časem jsem poukázal na "předsametovou" rétoriku a politologická "moudra" pana poslance za ČSSD JUDr. Stanislava Křečka, známého ochránce regulovaných nájemníků (včetně sebe samotného a jemu podobných "sociálně potřebných" občanů). I tento článek přinese další vybrané citace z díla pánů Stanislava Křečka a Jaroslava Krále "Občan a volby". Co se týká JUDr. Stanislava Křečka, tak mi na mysli vytanula tato otázka: Kdy nastal autorův myšlenkový obrat (nastal-li vůbec)?

K položení si této otázky mě např. vedl tento autorův názor (cituji): "Můžeme tedy říci, že právě volby v socialistické společnosti jsou základní formou přímé demokracie v socialistické společnosti, dalšími formami jsou např. referenda, všelidové diskuze - máme ještě jistě v paměti rozsáhlou všelidovou diskuzi o nové Ústavě SSSR v r. 1977 apod. Pro úplnost budiž řečeno, že nejvelkolepějším aktem přímé demokracie ovšem byla a zůstává sama socialistická revoluce." Jen mě tak napadá, že o těchto slavných "všelidových diskuzích" by mohli zasvěceni hovořit disidenti a političtí vězni komunistického režimu.

Poté, co jsem se doslova prokousal dalšími řádky, šokoval mě další autorův závěr (cituji): "Právě ke všem uvedeným okolnostem jsou volby za socialismu nesrovnatelně demokratičtější než jakékoliv volby v podmínkách buržoazní společnosti." Tento autorův závěr bych raději zanechal bez komentáře. To však zdaleka není vše. O tom, že socialistické volby v oblasti jejich demokratičnosti jasně triumfují nad volbami v kapitalistických zemích, píše autor následujícím způsobem (cituji): "Idea voleb a její konkrétní formy se neustále vyvíjejí. Historickým vyvrcholením tohoto vývoje jsou volby v podmínkách socialistického společenského řádu. Přednosti socialistických voleb a socialistické demokracie vyniknou ve vší ostrosti ve srovnání s volbami buržoazními." K tomu pak autor dodává (cituji): "Mnoho buržoazních a revizionistických teoretiků vyzvedává demokratický a jakoby nadtřídní charakter voleb v kapitalistických zemích. Uvádějí své úvahy o domnělé dokonalosti buržoazních voleb jako protiklad našich socialistických voleb, které jsou podle jejich názoru zcela nedemokratické. Tato snaha o nadtřídnost má nesporně své třídní pozadí a je součástí ideologického boje dvou světových soustav."

Vlastní politický sytém kapitalistických zemí pak autor popisuje následovně (cituji): "Pro buržoazní politický systém je charakteristické, že zahrnuje i subjekty třídně antagonistické (nesmiřitelně protikladné), tj. především komunistické strany. Tento systém se tak vlastně rozpadá na dvě části, na politický systém vládnoucí buržoazie, jehož součástí jsou i ty socialistické a sociálně demokratické strany, které přešly na platformu třídní spolupráce s buržoazií, a na systém třídního odporu pracujících, jehož jádrem jsou komunistické strany a jež představuje vlastně jakýsi zárodek budoucího socialistického systému." Ach, ten neustálý třídní boj.

Nikoho asi nebude šokovat i následující autorovo vysvětlení pojmu pluralismus (cituji): "Ve snaze zakrýt třídní podstatu této moci je buržoazní demokracie označována jako demokracie pluralitní či pluralistická. Pluralismus zde označuje mnohost politických subjektů, tj. politických stran a jejich formální rovnost v politickém životě, což samozřejmě znamená i formální rovnost ve volbách. Zdůrazňujeme slovo formální, neboť o skutečné rovnosti nemůže být ani řeči. Avšak dokonce i požadavek formální rovnosti bývá, jak dále uvidíme, často porušován přímo volebním zákonodárstvím. Jako příklad lze uvést tzv. uzavírací klauzuli v NSR, podle které strana, jež nezíská alespoň 5% hlasů, nemůže být zastoupena ve Spolkovém sněmu. Volby v kapitalistické společnosti nikdy nesloužily a nemohou sloužit k tomu, aby poskytly širokým masám pracujících, především dělníkům a rolníkům, možnost řídit a spravovat stát prostřednictvím svých skutečných zástupců. Třídní funkcí voleb za kapitalismu je reprodukce buržoazního společenského řádu. Buržoazie připouští pouze takovou volbami nastolenou vládu, která nevystupuje proti samé podstatě buržoazní společnosti ? soukromému vlastnictví výrobních prostředků." Jako majitel činžovního domu, který je v mém soukromém vlastnictví a jako soukromý majitel nemovitosti, který musí každý měsíc dotovat ze své kapsy tzv. regulované nájemníky, vás mohu ujistit, že současná vláda opravdu nevystupuje proti (jak říká autor) "samé podstatě buržoazní společnosti".

Avšak vraťme se ještě k problematice voleb v kapitalistických zemích. Autor zde uvádí další "hluboké" argumenty (cituji): "K. Marx výstižně charakterizoval buržoazní volby jako situaci, kdy buržoazie pouští otěže vlády z jedné ruky, aby je druhou rukou opět chytila. Například ve Velké Británii se jistě nic podstatného nezmění, vyhrají-li volby jednou labouristé a podruhé konzervativci. Rovněž v naší předmnichovské Československé republice, přes velký počet politických stran a úspěchy komunistické strany ve volbách, buržoazie své mocenské pozice vždy pevně držela a využívala je tvrdě a rázně proti zájmům pracujících." Tak takhle jsem si první republiku opravdu nepředstavoval a domnívám se, že její historické vykreslení se v současnosti velmi liší od toho autorova.

Na druhou stranu se vlastně nemůžu divit, když autoři knihy přistupují k problematice demokratičnosti voleb následovně (cituji): "Rozhodující mírou a podmínkou demokratičnosti volebního systému vždy byla aktivita pracujících mas. Čím organizovanější a ideově pevnější bylo dělnické hnutí, tím více buržoazie taktizovala, tím častěji byla nucena přistoupit na dílčí ústupky, aby je zase v příhodnou dobu omezila nebo zcela odstranila. Jsou dobře známé i různé machinace s volbami, kdy jejich relativní demokratičnost se tolerovala do té doby, dokud nevzniklo nebezpečí, že demokratické a revoluční síly dosáhnou v zastupitelských orgánech většiny. Jakmile dojde k tomu, že dělnická třída na základě svého volebního vítězství začne pod vedením revoluční strany realizovat svůj program, především znárodňovat rozhodující odvětví průmyslu, konfiskovat půdu velkostatkářům, vytvářet mocenský aparát podle principů své politiky, buržoazie mobilizuje své síly k tomu, aby revoluci potlačila, a to i přes výsledky voleb. Tak tomu bylo s Maďarskou republikou rad v roce 1919, kdy maďarská buržoazie spolu s mezinárodní reakcí se podílela na likvidaci moci dělnické třídy."

Co k tomu dodat? Já osobně doufám v to, že se v praxi nepotvrdilo lidové pořekadlo: "Starého psa novým kouskům nenaučíš."

Použitá literatura:
KRÁL, J. a KŘEČEK, S. Občan a volby. Ostrava: Československá strana socialistická, 1986.
(Stranická knihovnička Československé strany socialistické; svazek 33.)

V Praze 1.2.2006

Autor je předsedou OS HOMR