Spory o kompetence při kontrole kvality potravin stěží ovlivní stravovací návyky občanů

Je to kolotoč, zamotanec, začarovaný kruh, sami tomu přisuďte příměr: na jedné straně si přejeme, aby se v obchodech prodávaly a v restauracích servírovaly kvalitní potraviny, na druhé straně jsme ochotni za ně platit méně, pokud možno co nejméně. Stačí se podívat na to, jak prodejci inzerují, na co lákají zákazníky. Na kvalitu? Na chuť, na zpracování, na perfektní suroviny? Z drtivé většiny je to cena. Hlavní tahák je sleva, a aby to nevypadalo tak hloupě, neinzeruje se sleva, ale prezentuje se to jako akce.

A v protiproudu k nám přicházejí zprávy o nekvalitních, dokonce jedovatých potravinách. Korunu tomu nasadila aféra s metylalkoholem, která stále ještě neskončila. Pořád jsou ještě lidé, kteří mají jedovaté pití ve špajzu a kterým odtikává čas, kdy sáhnou po vývrtce. Pozornost médií se obrátila na polské potravinářské výrobky, až z toho byly nepříjemnosti na diplomatické i mediální úrovni. Faktem ale zůstává, že z Polska dovážíme čtyřikrát víc potravin než před deseti lety a loni jsme za polské potraviny utratili dvacet miliard korun.

To, co Poláci berou jako protipolskou kampaň, odstartovala slavná solná aféra, kdy se ukázalo, že se k nám dováží potraviny osolené solí na posyp silnic. Odborníci nám vysvětlili, že je to sůl jako každá jiná a že mezi solí kuchyňskou a silniční není chemicky žádný rozdíl. Takže vše jednoznačně ukazovalo na kvalitu kontroly a ta je teď v popředí zájmu i u nás.

Vláda měla včera na programu novelu zákona o potravinách, předloženou Bendlovým ministerstvem zemědělství. V současnosti se o jakost a nezávadnost potravin stará Státní veterinární správa, pokud jde o maso, a Státní zemědělská a potravinářská inspekce v případě potravin původu rostlinného. Pokud jde o přípravu a prodej potravin, zatím nebyly zjištěny třenice, které by rozčeřily hladinu veřejného zájmu. Bendlova novela však hladinu rozbouřila, protože navrhovala změnu ve stávající kontrole restauračních zařízení. Až dosud se o ni starali hygienici spadající pod Hegerovo ministerstvo. Po včerejším rozhodnutí vlády nakonec kompetence nad dozorem veřejného stravování s výjimkou zvěřiny zůstane ministerstvu zdravotnictví. Kontrola potravin bude plně spadat pod Bendlův resort.

Hněv kolem kompetencí je pochopitelný. Každá instituce nelibě nese, když se jí kompetence ukrajují. Jiný je pohled veřejnosti. Ta asi nebude zrovna bouřlivě reagovat na stížnost hlavního hygienika Vladimíra Valentu, že se státní zdravotní dozor promění na pouhý státní dozor. Restauratéři se obávali nárůstu byrokracie, protože jim na provoz budou dohlížet hned tři orgány. Nicméně jak Asociace hotelů a restaurací, tak Svaz obchodu a cestovního ruchu se nepouští do žádných kategorických odsudků novely.

Podle novely by se měl pozměnit i způsob prezentace potravin. Označení v češtině má být povinné. Ale i zde bude hodně záležet na výkladu a na provedení do praxe. Čeština je povinná už teď a řeší se to velmi často jen malou nálepkou potištěnou bleším písmem. Právě na miniaturní texty si hodně zákazníků stěžuje a čeká od novely změny k lepšímu.

Co se dá od novely reálně čekat?

Ministerstvo zemědělství ujišťuje, že ubude byrokratické zátěže. Tomu se dá věřit tak málo jako ujišťování, že se zlepší kvalita potravin. Jistěže by bylo ideální, kdyby tři kontrolní instituce spolu harmonicky kooperovaly, ale jak toho dosáhnout ve státě, kde schopnost kooperace je tak málo rozšířená, asi jako znalost mandarínské čínštiny? A hlavně je zde tlak trhu, který je v příkrém rozporu s požadavky kvality a v důsledcích i bezpečí. Jasně to ukázala aféra s koňským masem v masných výrobcích. Ta dosáhla někdy až absurdních rozměrů, kdy například Ruská federace uvažovala o zákazu dovozu některých masných výrobků z Rakouska kvůli obsahu koňské DNA. V obecné rovině se pak Rusové pozastavovali nad úrovní kvality kontroly potravin v zemích Evropské unie, která prý vzbuzuje vážné obavy.

Dochází k tomu, že pod tlakem trhu se snižují ceny a s nimi i výrobní náklady, a tudíž i kvalita a naproti tomu se zpřísňují kvalitativní požadavky a kritéria. Platí to obecně. Britské a irské potravinové řetězce Tesco, Lidl a Aldi prodávaly hovězí hamburgery s nikoli bučícím, ale řehtajícím obsahem. Ekonomický tlak vede k tomu, že výrobci finálních produktů hledají nejlevnější zdroje a nakupují přes překupníky, takže je často i nemožné dohledat skutečného výrobce suroviny. Tak se třeba stalo, že irský producent Liffey Meats a Silvercrest Foods se veřejně hájili, že nikdy vědomě ani nekoupili, ani neprodávali koňské produkty a že vyšetřování míří kamsi mimo britské ostrovy. Nečasova vláda má životní zájem na tom, aby prezentovala před veřejností něco pozitivního, a efektivní kontroly potravin by jí mohly přinést cenné body v době, kdy spalující slunce voleb se už hlásí prvními paprsky nad obzorem. Hlavní souboj se vedl kolem dozoru nad restauracemi. Jeden z významných argumentů ministerstva zdravotnictví mířil na kompetenci dozorového orgánu hodnotit zdravotní riziko a zdravotní stav personálu restaurací. Jednou třecí plochou týkající se veřejnosti byl i kompetenční spor mezi potravinářskou inspekcí a veterinární správou, vláda se včera shodla na záměru jejich sloučení do jedné dozorové instituce. Potravinářská inspekce spravuje web Potraviny na pranýři, na němž adresně označuje nekvalitní, falšované a nebezpečné potraviny. Veterinární správa žádný takový web nemá, a kdyby tedy převzala část pravomocí, část nekvalitních výrobků by mohla vyklouznout z dosahu veřejného dohledu.

Zdravý rozum napovídá, že by potravináři a veterináři měli mít možnost mluvit do toho, co se v restauracích vaří a prodává. Návrh ministerstva zemědělství obsahoval řadu dalších námětů, které by mohly mít podporu veřejnosti – uveďme třeba to, že by na potravinách měla být země původu zřetelněji uvedena.

Veřejné zdraví ale pozitivně ovlivní až změna stravovacích návyků. Laciné uzeniny jsou problematické, ať v nich je konina, nebo není. A zásada "jíst míň, ale kvalitněji" by udělala hodně dobrého, ale tu u lidí neprosadí žádné ministerstvo.

LN, 3.5.2013