Fake news, neboli vymyšlené, lživé zprávy, hýbou světem. Jedni je bagatelizují, jiní jim připisují výsledky voleb. Jsou prostě realitou, ať chceme nebo ne. Internet je jejich matkou. Když můžete něco napsat a vypustit anonymně, no neudělejte to. Z nejrůznějších důvodů. Protože jste psychopat, jako vtip, opil jste se, ze vzteku, chcete někomu ublížit nebo něčeho dosáhnout.

Informace se šíří tím rychleji, čím je neočekávanější a novější. Svobodný internet, právě díky anonymitě, nemůže být z principu jen pravdivý. Je to, jako když tepelný stroj přeměňuje teplo na mechanický pohyb, tak z pravidel fyziky nedokáže přeměnit veškeré teplo paliva na pohyb, ale vždy mu zbyde odpadní teplo, které musí předat dál. Tady jsou tím odpadem fake news. Každý člověk, je-li rozumný, s tím musí počítat a tak ke všem zprávám a informacím přistupovat. Ne jako moje babička „vždyť to psali v novinách“.

Problém vznikne ve chvíli, kdy se někdo nebo něco rozhodne fake news vyhledávat a cenzurovat. To by mohl jen vševědoucí Bůh, proto to nejde. Žádný člověk, organizace nebo algoritmus nesmí rozhodovat o tom, co na internetu nebo v médiích smí být a co ne. Ani ve jménu těch nejlepších pohnutek. Ďábel ukrytý v detailu by pak pokřivil celý internet. Konec konců, kdyby nebylo lži, vůči čemu bychom posuzovali pravdu? Bez zla by vybledlo i dobro.

Analytici zjistili, že fake news se šíří až sedmkrát rychleji, než pravdivé zprávy. Jsou neočekávané a bláznivé a to útočí na lidskou psychiku a představivost. Co to zase je? Co kdyby? Je už v lidské povaze, že více poslouchá zprávy o neštěstích, senzacích a katastrofách, než že se spokojené důchodkyni v podhůří urodily meruňky. Dopadne to tak, že za pár let se vždy před volbami explozivně vyrojí fake news, které budou voliče sugestivně směřovat k jednomu proudu, a vzápětí opačný subjekt vypustí ještě fejkovější zprávy, aby je přiklonil k sobě? Lidé se přizpůsobí, zanadávají a budou těmto zprávám věřit asi jako reklamě. Jenomže reklama funguje, i když jí nevěříme. Tak nějak podprahově, vtíravě, asi jako stokrát opakovaná lež. Jinak by se v ní netočily miliardy. Lidé se ale nakonec nějak přizpůsobí. Nebudou věřit politikům, podobně jako se nevěří opilci. Konec konců i dnes nemluví politici upřímně, ale účelově.

Lidé budou volit podle toho, jak politici vypadají, jak se oblékají nebo i tak, jak by to mělo být – podle toho, jak se chovali v minulém období. Svět půjde dál, nepodceňujte voliče. Demokracie není o tom jít tou „správnou“ cestou, ale jít stabilně, byť křivolace.