Jsou projevy a myšlenky, které vešly do dějin. Z velkých vyberme třeba "... a přece se točí" nebo "veni, vidi, vici" případně "Ich bin ein Berliner". A pak jsou ty menší. Většinou jen místně známé. Jako takový ten "kůl v plotě", co o něm hovořil Milouš Jakeš.

Nedávno jsem si na Milouše vzpomněl. Mluvilo se o politice a já jsem dostal za to, že jsme se zastával dnešní doby a demokracie, tak vynadáno, že mi při těch výtkách, že se zastávám zlodějů, tunelářů a podvodníků, bleskla hlavou méně známá perla z Jakešova projevu. To když mluvil o tom komunistovi, který, když se začne v kupé vlaku nadávat na stranu a vládu, raději dělá, že nic neslyší, a strčí hlavu pod kabát. Místo aby se hrdinně zastal výdobytků socialismu.

Já se hrdě zastal výdobytků kapitalismu. Ještě že kolem seděli moji mnohaletí přátelé, jinak, být to v hospodě, asi by došlo i na facky. Takové "nadšení" panuje momentálně nad tím, kam jsme to dotáhli a co se kolem nás děje.

Všichni moudří a odpovědní v novinách i projevech dumají: jak je to možný? Lid není spokojen, a přitom se má tak dobře! O tom, že se lid má celkem dobře, tedy rozhodně daleko lépe než za Milouše Jakeše, o tom snad nepochybuje nikdo. Až na úplné politické šílence. Jenže to nemá celkem nic společného s tím, jak se lidi cítí. A jak se lidi cítí skutečně, to nemohu napsat a říct, protože v rozhlase se nesmí mluvit sprostě.

Zastánci teze, že když se má lid daleko lépe, než se měl před dvaceti lety, a tudíž musí být logicky spokojen, jsou, jak se lidově říká, "vedle jak ta jedle". Zdá se, že začíná docházet i načálstvu, dnes managerům moci, že se nám něco nepovedlo. Vstoupili jsme do Unie, té vysněné Unie a zjistili jsme, s podivením venkovských prosťáčků, že Unie na nás nečekala a vyvíjela se sama, kam chtěla, a nic nedbala na chudáky z Východu, kteří jí říkali, že socialismus už jsme jednou zažili a mohli bychom jim o něm dlouho vyprávět.

Bruseláci nic slyšet nechtěli a dodnes nechtějí. A my koukáme, jak se nám bruselským oknem vrací starý socialismus, o kterém jsme si mysleli, že jsme ho vyhodili dveřmi. Pitomosti o tom, jaké mají nosit podpatky kadeřnice a že nesmíme mít guláš starší víc než tři hodiny, si nic nezadají s dementními požadavky a vyhláškami Strany o nutnosti meliorací a povinném zdobení oken vlajkami při příležitosti toho či onoho. A genderový požadavek říkat ženě od strážníků "strážnice" nápadně připomíná požadavek, co visel na stěně u nás na učňáku a kde se psalo: "Soudruzi svazáci, zdravíme se Čest práci!" I tvrzení, že máma nemele maso, ale obsluhuje jeřáb, už tady bylo. Slovo ekologie se skloňuje stejně často a stejně lživě jako dříve "dělnická třída", jejíž "vítězství bylo jisté". Klimatická katastrofa je prý údajně také jistá.

A k tomu přibyla blbá nálada a tuneláři a v České televizi se diví, že se nikdo nechce dívat na jejich zprávy, protože normální občan má po dopadu přívalu zlodějin, hnusů a lumpáren pocit, že by bylo nejlepší se jít rovnou oběsit na půdu. Aby se moc netrápil.

Novináři se s politiky hádají, kdo může za to, že je občan zhnusen zprávami, které snad ani neznají slovo úspěch a podle nichž je čtyřicet let válkou a vražděním zmítané Kongo, za tu dobu s deseti miliony mrtvých, lepším a méně zkorumpovaným státem než Česká republika. Politici ječí, že novináři vyrábí aféry a jsou jen parta kašpárků, s kterou v zákulisí někdo hýbá, a novináři s vážnou tváří tvrdí, že se jim ty odposlechy a aféry zjevují na stolech úplně, ale úplně samy, že oni nic, ale vůbec nic netuší a jen slouží Pravdě s velkým "P". Asi jako kdysi Mečiar, co se mu přes noc taky objevovaly na stole výpisky z tajných materiálů. A tvrdí, že kdyby politici nekradli, tak by nebylo možno o lumpárnách psát.

Což už jim nikdo nevěří, protože když se dá významný novinář, co byl přímo výstavní tváří takzvané investigativní novinařiny, na politiku, tak předsedá té neprolhanější a nezkorumpovanější partě, co kdy v politice byla.

Ono to není jen u nás. Celý svět je v neklidu, protože současný systém přestal vyhovovat. Ekonomice i lidem.

Takže by bylo pro nás docela dobré, aby normální novináři přestali vyrábět na cizí podněty a v cizích službách různé desinformační a difamační kampaně, protože tahle metoda je vhodná pro Blesk a ne pro seriozní noviny. A politici by si měli konečně uvědomit, že když už se krade, tak se nesmí tolik mlaskat.

Vzpomínám si, jak si mi v roce 1988 jeden význačný soudruh stěžoval, co proti nim pořád my disidenti máme, a bědoval, že nechápe, proč je lidi nemají rádi. Když pro ně tolik udělali. Postavili jim sídliště s byty 1. kategorie. Těm, co dřív chodili na kadibudku. Synky domkářů nechali studovat a zařídili jim všem rekreace a vůbec tyhle výdobytky. A lidi, mrchy nevděčný, jim pořád nadávají.

Domnívat se, že dnešní mladou generaci okouzlí politici otevřenými hranicemi, plnými supermarkety, dovolenými u moře a tím, že všechny děti budou studovat takzvanou vysokou školu, to dneska nestačí. Občas mi dnešní politici odvolávající se na "lidi, co jsou v zásadě pro demokracii" připomínají soudruha Štěpána, co si šel stěžovat a hledal oporu u dělníků z ČKD. Načež se dělníci namíchli, že nejsou nikomu za blbce, a došli na Václavák a bylo po legraci. Tedy po vedoucí úloze Strany. Těch výmluv na demokracii, když se jedná o dělání z lidí blbce, už mají všichni pomalu dost. Aby se demokratičtí politici brzo nedivili.

Ta kobyla, co na ní jedeme, tedy naše dnešní i evropská politika, se jak se zdá poněkud zbláznila. Kouše a kope kolem sebe a myslí si, že do ní vstoupil Duch svatý. Ale pravděpodobně má jen jiný druh nemoci šílených krav.

Ovšem pokud si někdo myslí, že je to úplně stejné jako za totáče, tak se mýlí. V hospodě vás dneska nefízluje žádný estébák a nenechá vás za protistátní řeči zavřít. To je bezvadný, ale pro život to není všechno. Takže dneska už můžete za obhajobu dnešní vlády a příkazů z EU dostat od lidí na budku.

To není dobrý. Co kdyby bylo nařízeno, aby politici, aspoň ti naši, povinně chodili jednou týdně do hospody "Na růžku" a tam dávali s lidma řeč? Jak to zpívali Voskovec s Werichem: "Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a jdi mezi lid…"

No, z počátku by možná stačilo, aby si sedli v tý hospodě do rohu a dali přes hlavu kabát. To by se dozvěděli věcí. Jo, a nebylo by to tak nebezpečný, co se týká těch facek. A mohli by s sebou vzít inkognito taky nějaké "investigativní novináře".

Rozšířená verze textu pro ČRo6