V glose Radkina Honzáka Čeští psychopati ve světové konkurenci obstojí, nemusíme se za ně stydět jsem našel názory, se kterými polemizuji.

Dvě třetiny hlupáků

Moje kritika se týká myšlenek, které jsou v koncentrované podobě obsaženy v tomto odstavci Honzákova textu: „Díky těmto vlastnostem (a předložka „díky“ sem výjimečně vskutku patří) se dostávají psychopati víceméně automaticky do vedoucích rolí všude, kam je vítr zanese. Jsou vnímáni instinktivně jako vůdci stád a ty 2/3 našich spoluobčanů, kteří neunesou svobodu a jsou vděčni za jakoukoliv autoritu, se jim ochotně poddají (jak říkají Čapkovy ovce: Třeba na jatka, jen když nás vedou.).“

Nevím proč, ale nemohu se zbavit dojmu, že Honzák je nespokojen hlavně s tím, že zmiňované 2/3 lidí, kteří prý „neunesou svobodu“, si za autoritu nezvolili jeho ideové souvěrce, ale třeba prezidenta nebo premiéra.

Když se ptám, proč většina společnosti nepovažuje lidi Honzákovy krevní skupiny za autority, tak mě napadají dvě odpovědi:

První možnost je, že neexistují žádní „liberální psychopati“, kteří by převzali „vedoucí role“. Třeba proto, že se správný názor s psychopatií neslučuje.

Druhá odpověď je pravděpodobně správnější. Zdá se, že neexistuje dost opravdu schopných „liberálních“ osobností, které by na sebe strhly pozornost a volební hlasy většiny. „Vůdci stád“ z názorového táboru pana Honzáka jsou zřejmě spíše druhá liga.

A tak chci Honzákovu argumentaci obrátit a ptám se: Co když dvě třetiny obyvatel vůbec nejsou hlupáci anebo „stádo“, ale on a jeho přátelé prostě nemají na to nabídnout pro většinu zajímavé a uskutečnitelné cíle.

Frustrovaná inteligence

Nevím, jak to vidí studovaný psychiatr, ale řekl bych, že urážet většinu společnosti jako „stádo“ je trochu dětinská reakce na frustraci. Dospělejší by bylo, kdyby se ptali sami sebe, jestli lidé jejich myšlenky neodmítají proto, že vůbec nejsou tak dobré, jak si to intelekuální předvoj společnosti namlouvá.

A na závěr bych doporučil, aby pan Radkin Honzák věnoval pozornost nejenom psychopatům, ale i sociopatům. A to nejenom proto, že tenhle pojem v psychiatrii v posledních letech zažívá jistou renesanci.

Hlavní důvod pro použitelnost pojmu sociopat vidím v tom, že je tak označován člověk, který se neumí vcítit do jiných lidí a za žádnou cenu nepřipustí, že by se on sám mohl mýlit. Koho mi to jen připomíná?