Před časem to byla auta, pak potraviny, teď ceny letenek od Českých aerolinií. Jak zjistila MFD, dají se v cizině koupit mnohem levněji než přes české prodejce. A to až o desítky procent. V jednom případě dokonce o 140.

Přitom právě letenky jsou dneska komoditou, pro kterou už věru nemusíte chodit do kamenných obchodů. Pro nastoupení do letadla stačí jen reservační kód na jméno, což dostanete, když si příslušný požadavek zadáte přes internet a letenku pak zaplatíte kartou. Pokud se trochu orientujete v cizím jazyce, například v němčině, můžete přitom výrazně ušetřit.

Jak je to možné? Vysokými maržemi českých prodejců to údajně není. Ti o tomto problému vědí, ale prý se mohou jen rozčilovat, protože na vině jsou České aerolinie. Je to snad opravdu tak, že český přepravce prodává letenky doma dráž než venku, v zahraniční konkurenci? Vypadá to tak, jakkoli ČSA mlží: prý za tím není nic jiného než „flexibilní cenová politika“, údajně charakteristická a nezbytná pro letecké odvětví. Říká se tomu jen „dynamický způsob stanovování cen“.

Ten ovšem čeští zákazníci dobře znají nejen od svých domácích aerolinek. Svého času „dynamicky stanovovaly ceny“ i zdejší autosalony a přestaly s tím teprve, když si zákazníci začali houfně vozit škodovky ze sousedního Německa. Vyplatilo se jim to o desetitisíce i přes papírování s přehlašováním auta.

Na velké nákupy se ostatně do Drážďan nebo do Bavorska jezdí dodnes a nemusí to být jen tradiční potraviny: vyplatí se třeba i textil. Což každý zákazník může porovnat sám dokonce i ve zdejších diskountech, kde bývá zboží už z fabrik označeno cenami v různých měnách. Stačí pak srovnat tu německou v eurech s českou v korunách a ty si na eura přepočítat.

Jistě: u nás je vyšší spotřební daň než v Německu, ovšem jen o čtyři procenta. Rozdíl v cenách zboží bývá ale běžně tak vysoký, že to neospravedlní ani poukazování na daně nebo na kolísající kurz koruny. Zrovna tak snadno se dají srovnávat ceny stejné firmy v jejím německém a českém katalogu: markantní rozdíl v neprospěch českých zákazníků bývá třeba u nábytku.

Firmy v takových případech s oblibou poukazují na to, že prý musejí v Česku obsluhovat menší trh, se kterým je tudíž víc výdajů. Což je ovšem v éře společného evropského trhu spíš výmluva než realita, zvlášť jde-li o nadnárodní řetězce. U těch ztrácí takový argument na váze ještě víc.

Co s tím? V případě letenek ČSA, dražších u tuzemských prodejců ve srovnání se zahraničními, se sice mohou zdejší agentury rozčilovat, ale opravdu by jim pomohlo teprve, kdyby na své straně měly také sebevědomé tuzemské zákazníky, znalé svých práv a ochotné se jich domáhat.

Tržní prostředí totiž v principu jen otevírá možnosti, ale samo o sobě ještě nezaručí, že na něm automaticky bude panovat také férová nabídka. Jinými slovy, dokud na sobě zdejší spotřebitelé nechají dříví štípat, budou čeští zákazníci letenky českých aerolinek doma i nadále kupovat dráž než venku.

Na pultech supermarketů se dál bude válet povadlá zelenina a nahnilé ovoce a i ta druhdy tolik vychvalovaná vietnamská konkurence v hlídání kvality nakonec poleví. Bez účinné, každodenní spolupráce nás zákazníků to prostě nepůjde. Tak už si konečně nenechme všechno líbit!

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6