Tradiční pochod letos nachystá společenský test

Turistický pochod Praha–Prčice je součástí české identity. Podobně jako záliba v houbaření, trampingu, chataření či chalupaření. To, co je jinde na Západě výsadou bohatších (vlastnictví chalup či chat) či skalních fandů (dlouhé turistické pochody), patří u nás k široce sdílené tradici bez ohledu na společenské, majetkové, věkové, názorové či vzdělanostní vrstvy.

Jinými slovy, pochod Praha–Prčice nepatří ani tak do kategorie sportovních či klubových uzavřených akcí, ale mezi společenské události. Když už srovnávat, nabízí se to, čím je pro Skandinávce Vasův běh na lyžích. Tam i na trasách do Prčice (ač skoro každý říká do Prčic) potkáte lidi od plebejců až po elity. Je známo, že do Prčice vyrážel i Václav Klaus, a to i jako prezident. Úhrnem: ten pochod má blíže k sociální síti než ke sportovní akci, jeho smyslem je spíše společenský kontakt než lámání rekordů – a v tom je při epidemii i jeho smůla.

Ten pochod je protikladem prymulovského hesla „kde není kontakt, není přenos“. Účastník, který by se stranil kontaktu, by byl spíše za podivína než za vzor. Co s tím? Loni pořadatelé celý pochod odtroubili. Letos – na počátku rozvolnění karantény – pochod chystají ve verzi signalizující to, čemu se říká „nový normál“. Tedy podle pravidel, jež budou do značné míry platit i po odeznění epidemie. Jinými slovy: podle pravidel, která do jisté míry přetrvají i v normálu, ale už to nebude normál, na jaký jsme byli zvyklí do února 2020. Autoritativně to sděluje webová stránka pochodu https://praha-prcice.cz: „K účasti na pochodu bude nutný ‚chytrý‘ telefon s wi-fi a GPS, v lepším případě i cca 1 MB dat.“

Kdyby šlo o pravidla vstupu na letiště, překročení hranic či vpuštění na hromadnou akci typu vědecké konference, nikdo by nebyl překvapen. Šlo by o pravidla světa, v němž zdomácněla generace vzdělaných a globalizovaných hipsterů, úspěšných třicátníků, jež jinak než chytrým telefonem už skoro nekomunikuje. Ale pochod Praha–Prčice je společenská akce napříč sociálními i věkovými vrstvami. Ti starší ještě pamatují spontaneitu pochodu v době, kdy bolševik řídil skoro vše.

Až teď, při 55. ročníku, mají před sebou bariéru v podobě technologií IT, což budí otázky: je ta bariéra překonatelná pro všechny účastníky stejně? Těžko předem tvrdit, že ano, respektive ne. Lze ale uvažovat, že to bude zajímavý sociologický test, který zahrne široké vrstvy včetně těch spodnějších. Bude to test fungování a přijatelnosti nového normálu ve společensky velmi širokém měřítku.

Autor glosy si zde dovolí osobní zážitek. Před lety jsem seděl v hospodě v Režném Újezdu, na stole běžný mobilní telefon a plánek naučné stezky Boreč vytištěný z webu. Dorazila parta turistek, jakým se někdy říká „čiperné důchodkyně“, a když hledaly místo, jedna pohlédla na mě a zeptala se: „Vy jste značkař?“ Řekla to tónem, jakým by stážista na americké univerzitě oslovil vědce v plášti: „Vy jste laureát Nobelovy ceny?“

Tím není řečeno, že dnes se senioři pohybují mimo svět IT. Nebo že se má vše otevřít naráz a bez kontroly. Je tím řečeno, že na nový normál a jeho technologické bariéry nelze nahlížet jen očima hipsterů, kteří v něm žijí už teď.

LN, 10.5.2021