Nemám rád, když se pomlouvají Češi, ale zdá se mi, že v poslední době, když už celá Evropa pochopila že multikulturalismus je hovadina, že tudy cesta nevede, u nás si toho skoro „nikdo“ nevšiml. Až na proklínaného Klause. Neboť otázka „střetu civilizací“ je, abych tak řekl, parketou party „pravdy a lásky“ a jiných hromadných petičníků.

U nás tvoří prozatím - a naštěstí - největší problém střetu civilizací chování a zvyky našich Cikánů. Kterým se všem musí povinně říkat Romové. I když to jsou třeba Sintové anebo Olaši. To je stejná představa, jako kdybychom my, Slováci, Ukrajinci a Bělorusové byli jeden národ. Ten „povinně-nepovinný“ název je jen lživou nálepkou na problém. Aby nebylo vidět, že jsme z národa či kmenových skupin (podle způsobu hodnocení), které se nedokázaly a mnohdy ani nechtěly dokázat asimilovat „do Evropy“, vytvořili, jak říkal klasik, „částečně z blbosti a částečně za cizí peníze“ bolák. Který nám začíná přerůstat přes hlavu. A který rozhodně nevyřeší 200 policajtů, co budou mlátit hlavně obyčejné rozzuřené občany, kteří už toho „romského“ čurbesu mají akorát tak dost.

Prosil bych, abychom však předem hystericky neječeli jako naši „investikravinní“ novináři a brali to s mírným odstupem. Porovnejte události u nás na Šluknovsku třeba s Berlínem. Kde jen za tento rok proběhlo několik rasově-politických bitek za účasti tisíců „demonstrantů“, mezi policií a ….. No právě, kým? Kdo podpálil za jediný rok v Berlíně, o jehož vysoké kultuře, vzorném vychování a jako o našem novém kulturním vzoru blábolí Respekt už dvacet let, kdo tedy vlastně to podpálil na ulicích těch 200 anebo 350 (počet uveden podle toho, odkud jsou informace) osobních aut? V Berlíně už to došlo už tak daleko, že hlavním heslem voleb je požadavek, aby občané toho hyper-super ultramoderního západního města mohli chodit – pozor!! - aspoň ve dne do některých čtvrtí, kam se bojí jít i policie.

Prostě vyvalil se malér. Politicky korektní novináři vždy najdou nějaký „korektní„ název toho vředu. Já si osobně myslím, a nejsem sám, jak jsem se dočetl v sobotu na stránkách LN. (Tento článek jsem začal psát o dva dny dříve) v článku Zbyňka Petráčka „Zelený pocit bezpečí“. V něm vyniká mezititulek – citát německé novinářky z renomovaného denníku FAZ M. Küpperové: „Chceme li výstižně vyjádřit, co nás v poslední době ohrožuje, nabízí se jeden pěkný novotvar ´diktatura lumpenproletariátu´."

Takže už je jasné,, že se v Evropě začíná objevovat staronový fenomén zvaný „lumpenproletariát“. Odborný slovník nám říká, že jde o tzv. „deklasované živly“. Příslušné heslo praví, že „deklasovat“ znamená „snížit, ponížit, znehodnotit - vyloučit z jisté společenské vrstvy nebo ze společnosti vůbec.“

Tak to toho zas moc nevíme. Obraťme se tedy ke klasikům a zjistíme zajímavé věci. A pokud by se někdo při dalším čtení chtěl rozčilovat, že jsem schopen citovat z Marxe a Engelse, chtěl bych jen podotknout, že jejich filosofické a politické spisy mají s praktickým „marxismem-leninismem“ podobnou „vazbu“, jako má pravé přírodní maso s masoxem.

Buďme tedy už tak odvážní, že se podíváme i na skutečného Marxe a Engelse. Třeba na Metapedii je „po slovensky napísané “ celkem kvalitní hodnocení problému. Zvláště přihlédneme-li k našim dnešním zkušenostem a době, v které oba pánové své myšlenky pronesli:

„ Lumpenproletariát (nemecky Lumpenproletariat) je pojem zavedený Karlom Marxom a Friedrichom Engelsom na označenie vyvrheľov všetkých tried spoločnosti. Naproti pracujúcemu obyvateľstvu (proletariátu), ktoré bolo podľa Marxa utláčané, lumpenproletariát bol neschopný, neproduktívny a úpadkový a to nezávisle od útlaku.

Marx s Engelsom opísali lumpenproletariát nasledovne:

Táto zberba skazených elementov všetkých tried... povaľači, prepustení vojaci, prepustení zločinci, otroci ušlí z lodí, podvodníci, šarlatáni, darebáci, vreckári, figliari, hazardní hráči, majitelia bordelov, fušeri, žobráci, nebezpečná trieda, odpad spoločnosti, nečinne zahnívajúca masa vyvrhnutá najnižšími vrstvami starej spoločnosti.„

Jak si jistě mnozí všimli, ta „třídní“ charakteristika celkem pasuje. Až na „drobné“ výjimky, jako je jejich prorokování jakési „nové lepší společnosti“ (z které se vylíhl bolševismus a nacismus). Charakteristika „zkažených elementů všech tříd společnosti“ pasuje třeba na mladé Londýňany všech barev, kteří rabovali nedávno město. Ale také na mladé muslimy a jejich kamarády ve Francii. A na velkou část cikánské společnosti u nás. Po dvaceti letech „moderní péče“ o nepřizpůsobivé občany jsme na tom ve vzájemných vztazích a postavení Romů-Cikánů hůř, než za bolševika. A to přesto, že naše i jejich životní úroveň jena území ČRnesrovnatelně vyšší, než byla tenkrát. Takže „v bídě“, i když životní úroveň majority (tedy bílých) a jedné jediné minority (Cikánů-Romů) je mnohdy diametrálně rozdílná, to asi nebude.

Ani to není jen tím, že by „nebyla práce“. Pokud zde pracují statisíce cizinců a práce pro ně je, je problém někde jinde.

Řekněme si rovnou, že na vině jsou hlavně trvalé a na ideovou mantru povýšené neustálé pokusy profesionálních „lidskoprávníků“ jednat s lumpenproletariátem, jako by jim společnost něco extra dlužila. Viz Jefim Fištejn, Za lepší zítřky!. Fištejn předpovídá, že v dalším vývoji “...jejich protesty proti osekávání různých sociálních vymožeností a benefitů (všechna ta uplácení dávkami, přidělování bytů, život bez práce již v třetí generaci atd.) mohou nabývat hodně agresivní podoby, právě kvůli tomu, že nejsou zvyklí racionalizovat své jednání.„

V podstatě už se stalo. Napadání zákonů dbalých občanů, každého, kdo se jim zdá slabší, přesvědčení, že se jim „nemůže nic stát“ (o čemž je denně ve zprávách na ČT, Nově i Primě přesvědčují „mluvící hlavy“) začíná eskalovat. Ideologický a politický vládnoucí establishment EU, který si sám v duchu myslí, že je moderně marxistický - v čemž se mýlí, jak je vidět z Marxova citátu -, se podobá částečně politickým Lysenkům a částečně normalizačním gerontům nechápajícím chod dějin.

V Evropě i v USA je na vině nesmyslný a politický program „vzdělanců“, kteří nepoznali nikdy skutečnou práci, kterou by se sami museli živit bez schovávaček za záda daňového poplatníka - takzvaný „ multikulturalismus“. Ten je otcem. Matkou je další evropská šílenost zvaná „sociální stát“. Založené vše na víře, že se dá nepohodlná část populace „uplatit“ penězi a vyjmutím z práva a tak znemožnit nový vznik lumpenproletariátu a tím i bolševismu a nacismu. Jak se ukazuje, to platí jen po nějakou dobu - a přestává to platit právě dnes.

Přitom není vyřešen a hlavně není vůbec brán na vědomí problém, který popsal Giovanni Sartori v knize „Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci“. Posuzujeme-li slovo „přistěhovalci“ v širším kontextu, tedy nejen jako lidi, kteří přišli „nedávno“, ale jako skupinu těch, kteří z těch či oněch důvodů nepřijali „pravidla hry“ usazené společnosti, můžeme do skupiny „přistěhovalců“ zahrnout i Cikány. Přes staletí pobytu v Evropě nepřijali sociální hodnoty, ani systém morálky a úctu ke vzdělání, což je pro úspěšnou evropskou civilizaci charakteristické. Systém „pluralita“, tedy vyváženost toho, co „dostávám“ a co musím „odevzdat“, u této skupiny přestal platit. Ovšem nejen u ní, že.

Způsobem života systémem kořistění na společnosti, vyčleněním se, zavedením dvojí morálky (něco jiného platí mezi členy kmene a něco jiného ve vztahu ke „gadžům“) a opovrhováním moderním vzděláním u většiny této skupiny (v čemž je evropská společnost podporuje tím, že je platí „za nic“ a netrestá je ani tam, kde by „své členy automaticky trestala) stali se nejprve „párii“ a dnes velká část z nich skutečným lumpenproletariátem.

V prvé řadě je to otázka vzdělání a tím i zaměstnanosti. Jsou až na malé výjimky profesně nekvalifikovaní. Jak říká k problému G. Sartori:

V minulosti byla nekvalifikovaná pracovní síla na práce čímsi normálním. Nejenže byla potřebná, ale nepředstavovala ani „prokletou" podskupinu pracujících. Dnes je takováto práce potřebná stále vzácněji a v klesajícím množství. Globalizace a modernizace …, jejichž soutěživost se zakládá na materializaci ekonomiky a na technizaci, dává přednost úsilí, specializaci a vzdělaným pracovníkům, a odsouvá na okraj či nechává beznadějně vzadu ty, kteří dokážou pracovat jen manuálně. Proto mají ve Spojených státech úspěch Indové a všeobecně Asiati, kteří vytvářejí vysoce kvalifikovanou pracovní sílu a pracovníky obdobně vynikající houževnatostí a pílí. Naopak se nedaří Hispáncům a většině amerických černochů navzdory veškerým afirmativním snahám… Zůstávají v ghettech, z nichž není úniku…. “

Prakticky totéž se děje u nás. Asiaté jsou obecně velice úspěšní, stejně jako přistěhovalci z kulturně podobných oblastí – Ukrajinci, Bělorusové, Rusové, Bulhaři atd. Ghetta vytváří u nás jen Romové-Cikáni.

Sartori říká: "Odpověď tedy zní, že se trh práce radikálně mění…. a uspějí ti, kteří mají určitou pracovní morálku nebo při nejmenším vůli a pracovní nasazení."

Bohužel, pracovní morálka a pracovní nasazení se u romské skupiny rapidně snížily nejen kvůli jejich nekvalitnímu vzdělání, ale jako výsledek našeho způsobu realizace sociálního systému, kde nejsou jedinci vedeni k usilovné pracovní morálce a touze po vzdělání. Naopak takzvaní progresivní myslitelé a tzv. „profesionální milovníci Romů“ je ve skutečnosti od úsilí o zapojení do moderní společnosti odrazovali. Vtloukli Romům do hlavy, že pro ně pluralitní systém vzájemných závazků a povinností neplatí. Stačí mít „nároky“..

Jak píše Sartori: "Multikulturalismus popírá pluralismus (tedy základ moderní kultury a tedy i pokroku). …. zatímco pluralismus staví na protínajících se sociálních a kulturních dělících liniích (cleavages –štěpení), multikulturalismus staví na liniích kumulativních. Pluralismus tedy pracuje s křížícími se cleavages, jež se navzájem neutralizují či minimalizují, zatímco multikulturalismus zdůrazňuje cleavages, které se sčítají a tím se navzájem posilují. Obdobně bychom mohli říci, že pluralismus neposiluje, nýbrž tlumí identity(nacionální, náboženské i národnostní), s nimiž se setkává, avšak multikulturalismus vytváří „posílené identity" - posílené právě tím, že v nich splývá a překrývá se např. jazyk, náboženství, etnikum a ideologie. Jde tu tedy o bytostný protiklad: Pluralismus vystupuje jako otevřená společnost zpestřovaná mnohonásobnými příslušnostmi, multikulturalismus ale s sebou nese rozpad pluralitní komunity do „podcelků“, uzavřených a homogenních komunit."

To se dnes přesně děje u nás, a to nejen u Romů-Cikánů, ale i u tzv. feministek a „zelených“. Vznikají oddělené a nekomunikativní skupiny, často vůči ostatní společnosti agresivní.

Cituji dále: Ať se na to podíváme z jakéhokoli úhlu, zjišťujeme, že multikulturalismus představuje historický zlom, který bude mít mnohem závažnější následky, než si uvědomují ti čarodějovi učedníci, kteří ho propagují. Vnitřní rozdělení považovala politická obec po celá tisíciletí za ohrožení vlastního přežití a od svých členů vyžadovala svornost bez rozdělení na uzavřené skupiny. Jen tak můžeme žít ve svobodné obci postavené na „concordío-discors“ (svornost v různosti).

Pseudovzdělaná třída jakoby moderních intelektuálů, která se chopila moci v posledních cca 30 letech, zřejmě vůbec nechápe dopady svých činů. A proto je neumí ani řešit. Multikulturalističtí takzvaní liberálové jsou těmi, kteří dávají přednost rovnosti před svobodou. Tak se jim daří pohřbít pod vlajkou pseudoliberalismu svobody všech.

Dostáváme se společně, Romové-Cikáni a my, do nečekané a zdánlivě neřešitelné situace. Poslední vývoj společnosti se ukázal, a to nejen v tomto případě, jako zcestný.

Jak napsal na NP čtenář J. Bajgar: „V Evropě vítězí přesvědčení, že jsme už natolik chytří, že si můžeme se světem dělat, co se nám zlíbí. Není to pravda a nikdy to pravda nebude!“

(Pokračování)