Jeden z otců zakladatelů Spojených států amerických, Thomas Jefferson, toho dne pravil: „Naše svoboda závisí na svobodě tisku.“ Tehdy tisku, dnes snad ještě naléhavěji na svobodě televize, rozhlasu, a samozřejmě také na svobodě internetu. Je 3. května, a já právě zaslechl z ČRo Plus, že bychom tuto událost měli oslavit právě dnes. Výrok hodný zamyšlení. Tak jsem to tedy zkusil a první, co mi vytanulo na mysli, bylo, že slavná Jeffersonova věta platí právě v těchto dnech dvojnásob.

Úsudek zřejmě správný, protože rozhlasový komentář pokračoval posteskem žurnalistické profesní organizace „Novináři bez hranic“, že Česká republika poklesla v žebříčku hodnocení svobody médií o šest míst dolů. Jeden důvod, proč v den svobody svobodných informací nemáme co oslavovat. Žádné překvapení vzhledem k tomu, co v našich médiích právě zažíváme. Spíš jsem očekával, že poklesneme ještě níž. Připočteme-li k tomu ponuré zprávy o tlaku Bruselu na zavedení nových doporučení, která mají dále omezit ústavou zaručenou svobodu slova, skutečně není nad čím jásat.

Jistě vás bude zajímat podstata navrhovaných omezení. Dosavadní mantinely trestního práva představuje především §355, který hovoří o hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny, a také §356 o podněcování k národnostní a rasové nenávisti. Požadavek vedení EU hovoří jmenovitě o přidání pojmu „třída“ do výčtu skupin chráněných paragrafem 355, aniž by předem dostatečně definoval tento pojem. A v tom je právě zakopaný pes.

Co je to třída obyvatel? Pojem poprvé zavedený Marxem, aby mohl obhájit svůj politicko-ekonomický rozbor raného kapitalismu 19. století. Hovořil o třídě vykořisťovatelů a třídě vykořisťovaných. Tento pojem se pak přesunul jak do ekonomických, tak i do sociologických teorií o stratifikaci obyvatelstva státu a byl podle okamžité potřeby těch či oněch vládců využíván i zneužíván. Marxisté změnili ve svých diktaturách proletariátu třídu vykořisťovaných na „vládnoucí“ třídu dělníků a rolníků. Ekonomům se zase hodilo dělení na třídy různě bohatých a různě chudých, a od té doby máme třídu nemajetných, nižší střední třídu, vyšší střední třídu a také superbohaté oligarchy.

Pojem třída očividně zůstal v arzenálu dnešních pohrobků Karla Marxe, kteří se navzdory všem neúspěchům jejich sociálního inženýrství usilovně snaží dosáhnout svého. Činí tak ovšem nezvykle novými metodami. A tak je tomu i tentokrát. Společenskou třídu se snaží definovat jako kteroukoli skupinu obyvatel stejných návyků, životního stylu a pravděpodobně i náboženského vyznání, ale o tom zatím raději otevřeně nehovoří. Bude pak jednoduché postavit mimo zákon veřejnou či mediální kritiku libovolných vetřelců usilujících o změnu našich tradičních kulturních hodnot a pomocí tohoto nástroje usilujících o celkové ovládnutí země. Bude vyloučeno odhalovat a kritizovat agresivní politickou stránku islámu, která si své plné odhalení právem zaslouží.

Aby bylo jasno, nemám nic proti kterémukoli náboženství jako takovému, ale těžko se mohu smířit s jeho vyloženě politickými praktikami a jeho tzv. konečnými řešeními. Vezměme jen tlak vůdců přistěhovalců a jejich přisluhovačů na zavádění různých ústupků jejich nepřijatelnému právu šaría. Nebezpečí islámského dualismu spočívá v jeho doktríně dosahovat pomocí šíření svého náboženství politických, pro demokracii nevyhnutelně likvidačních, změn v nově „osídlených“ územích. Dosavadní praxe, tak jak ji vidíme zejména ve Švédsku, ukazuje, že masová islámská imigrace do Evropy má s vydatnou podporou bruselských (neo)marxistů splnit jejich zvrácený a zřejmě společný sen o „novém uspořádání“ Evropy a později i celého světa. Kolik podobných pokusů jsme jen v nedávné historii zažili?

Vraťme se k dnešnímu tématu, kterým je svoboda tisku a informačních prostředků. Je jasné, že demokratická svoboda vyjadřování v našem informačním prostoru je znovu ohrožena. Jsme-li v ohrožení, je naší povinností se bránit. Probíraje poslední zprávu našeho ministerstva vnitra o stavu boje s extrémismem, mé oko padlo také na paragrafy 403, 404 a 405. Právo zde staví mimo zákon podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení svobod a práv občanů. Neměli bychom právě na základě tohoto zákona žalovat ty nejhorší přešlapy multikulturalistů proti svobodě slova a názoru, kterou zaručuje naše ústava?