Ani ne dva roky a máme to tu zase: vízovou povinnost pro cestující do Kanady. Tentokrát všem ohlášenou telefonicky a s pouhým šestihodinovým předstihem. A s reakcí toho nejtěžšího kalibru: co může po odvolání českého velvyslance z Ottawy a po recipročním zavedení víz pro kanadské diplomaty ještě následovat?

Jistě, zavedení víz pro všechny Kanaďany - ovšem to vzhledem k schengenskému prostoru, jehož je ČR jako člen EU součástí, jen tak nejde.

Takže nejdřív je třeba se v Bruselu odvolat na klausuli solidarity, žádat o zavedení víz pro Kanaďany ze strany všech členských zemí unie, a protože to je nejspíš předem odsouzeno k nezdaru, obrátit se na Evropský soudní dvůr. I kdyby ovšem rozhodl ve prospěch ČR, jak by pak s takovým rozhodnutím Praha asi naložila?

Zavedla by víza pro Kanaďany sama a vystoupila tím pádem ze Schengenu? Otevřela by znovu kontrolní budky a celnice na hranicích a znepříjemnila cestování vlastním občanům kvůli těm pár Kanaďanům, co k nám ročně přijedou? Sedíme v pěkné pasti a věru slabou útěchou je nám to, že v ní nejsme sami. Edvard Outrata, někdejší šéf kanadského a po roce 89 českého statistického úřadu a donedávna senátor je přesvědčen, že vina je na obou stranách.

Na straně Kanady proto, že není schopna zavést systém, který by přesvědčivě signalizoval, že pro zdejší Romy není žádnou výhodou doma spálit všechny mosty a odjet s tím, že za deset měsíců či za rok budou v nejhorším případě jako neúspěšní žadatelé o azyl vráceni nazpátek.

Před časem byly v podobné situaci jako Kanada Británie a Finsko. Poté, co ovšem obě země zavedly podmínky, ve kterých pro žadatele už nebylo výhodné měsíce čekat na rozhodnutí o azylu, ať už z materiálních důvodů nebo proto, že neměli kontakt s okolím, proud žadatelů z ČR ustal.

Že je dnes Kanada už prakticky poslední zemí, která se ke zpřísnění podmínek pro žadatele o azyl neuchýlila, má ovšem speciální důvody: udělování azylu tam totiž není v rukou vládních úřadů, nýbrž v rukou nezávislé veřejnoprávní instituce.

Kanadská politika na ni tudíž nemá vliv a může maximálně, jako to právě předvedla, zkoušet hasit požár a ne eliminovat jeho příčiny. Apely českých politiků na jejich kanadské kolegy jsou tedy poněkud mimo. Že to ovšem v Kanadě takto chodí, má své důvody: podle exsenátora Outraty jsou Kanaďané velmi tolerantní, protože mají ještě v živé paměti, že to byli vždycky utečenci a imigranti, kteří z jejich země udělali to, čím je dnes.

Zbývá zamyslet se nad tím, proč je to zrovna ČR, odkud proudí do Kanady tolik Romů. Vždyť na sousedním Slovensku jich trpí nezaměstnaností možná ještě víc než u nás a v Maďarsku jim extremisté nejen zapalují domy, ale ještě na ně střílí, když z nich prchají. Je u nás opravdu rasismus o tolik výraznější než u našich středoevropských sousedů? Nebo jsou snad u nás Romové o tolik vypočítavější než jinde?

Edvard Outrata nabízí vysvětlení: Zdá se, říká, že na rozdíl od Slovenska nebo Maďarska, kde Romové ještě žijí ve svých komunitách, je u nás hodně Romů vzdělaných a integrovatelných. A ti tady trpí nejvíc. Protože cítí, že je společnost bude vždycky odmítat. A když ne je, tak jejich děti.

Vždycky se tady najde primitiv, který jim na ulici začne nejen beztrestně, ale za tichého souhlasu kolemjdoucích, nadávat do "černých hub". To v Kanadě - ale nejen tam - skutečně neexistuje. Lidé jsou tam nepoměrně vstřícnější. Kdo chce udělat tlustou čáru a začít normální život s normální perspektivou, dostane šanci. Zbývá dodat, že na tohle asi budou všechny Kocábovy programy krátké. Nejde totiž o peníze. Jde o atmosféru v celé společnosti. A to bude běh na velmi dlouhou trať.

Vysíláno 14.7.2009 na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6