Nejen lidé, ale i ostatní živí tvorové nesnášejí nespravedlnost. Naučte třeba šimpanze pracovat dost namáhavě na páce a odměňujte je banány a hroznovým vínem, zatímco po lehkém stisknutí tlačítka dostanou bramboru. Pak jim umožníte pohled na vedlejší klec, ve které jiný šimpanz dostane po stisknutí tlačítka hrozny. Začnou se vztekat a vyvádět.Lidé v koncentračním táboře snášeli neuvěřitelnou trýzeň a přežívali to mimo jiné díky tomu, že věděli, že jsou na tom všichni stejně. Neviděli velké rozdíly v přídělech polévky nebo chleba. Měli více méně stejnou pravděpodobnost, že půjdou do plynu, když bylo třeba uvolnit místo pro nový transport.

Za reálného socialismu měli všichni stejnou sociální jistotu, že musí pracovat, a že budou třít více méně stejnou bídu jako všichni ostatní. Auto a byt napřed zaplatí a pak budou na auto a byt třeba léta čekat. Maso jim prezident slíbil "vbrzku", mandarinky a banány byly darem Strany a Vlády k vánocům. Korupce nebyla, protože se o ní nepsalo a nebyla v televizi. Uran vytěžený politickými vězni šel do Sovětského svazu zpočátku zadarmo, pak za cenu, kterou si Sovětský svaz nadiktoval. Nepřítel byl jeden a jasný: kapitalistický imperializmus, ale čím dál tím víc taky stalinizmus. Jak pro koho podle toho, zda měl tuzexové konto a výjezdní doložku v jinak bezcenném cestovním pasu. Nadávalo se opatrně, aby to nevyznělo protisocialisticky.

Pracoval jsem na klinickém oddělení znárodněného a sjednoceného farmaceutického průmyslu SPOFA. Asi tak jednou za 3 – 4 týdny jsem musel nechat své práce a brzo ráno odjet do Měcholup na brigádu. Nefungoval tam konec výrobní linky a tak jsem s dalšími brigádníky "s bílými límečky" musel stačit tempu výrobního pásu a skládat do krabic lahvičky plné tabletek, kterévýrobní pás chrlil.Nebyla to těžká práce, atmosféra však byla úmorná a osvětlení bylo mizerné. Vítané byly občasné výpadky proudu, které ovšem nebyly vítané, když jsem někam spěchal tramvají.

Asi po třech takových brigádách jsem se odvážil zeptat nadřízeného mistra, zda není možné opravit výrobní linku, která zřejmě mohla dokončit balení léků dokonaleji. Nevlídně zavrčel, že výrobní linka je zmetek importovaný ze Západu. Asi při šesté brigádě jsem měl dávat do velkých krabic nejen lahvičky z výrobního pásu, ale překládat je z jakýchsi velkých klecí do krabic. Tyto lahvičky páchly slepičinci, které byly zcela zřejmé i na těch klecích. Tentokrát byl mistr sdílnější. Dověděl jsem se, že výrobnílinka je v pořádku, musela být však před koncem přerušena, aby byla práce pro brigádníky z kanceláří. Ty klece přivážejí nákladní auta z JZD (Jednotné zemědělské družstvo) odněkud ze Šumavy. Vozíjim tam lahvičky z té výrobní linky a oni to skládají, aby měli v zimě co dělat. Aspoň mají co dělat taky šoféřia řidiči kombajnů a silnice nezejí prázdnotou.

Ano, Strana a Vláda se starala, aby pracující měli co dělat a neměli moc času přemýšlet, proč ten slibovaný blahobyt je pořad někde "vbrzku" nebo na konci čyřicetiletého schodiště dvouletek a pětiletek. Cosi se tušilo o vyvolených, kteří se radují za vysokými zdmi a branami střeženými lidovou armádou.Snad někde na Orlíku hoduje a opíjí se stranická a vládní věrchuška s hosty z Tábora Míru a Socialismu.

Literatura, noviny, film, divadlo má zrcadlit stav společnosti. Kulturaje její sebereflexí. Čtyřicet let bylo toto zrcadlo slepé nebo křivé. Dnes máme těch zrcadel hodně. Často jedno zrcadlo zrcadlí to druhé, třetí a pak dál to čtvrté. Jsou celé nekonečné chodby zrcadel. Mnoho zrcadlářů se tím docela slušně živí. Mnoho z nich však má výživy méně a závidí těm, kteříjí mají moc.

Dnes je to jiné. Naši miliardáři mlaskají velice veřejně a ne za zdmi střeženými armádou. Štvou tím dav, který protestuje. Dav složený z jednotlivců, kteří přijíždějí na demonstraci svými auty nebo odborovými autobusy.

Pamatuji starší lidi za první republiky, kteří říkali, že za císaře pána bývalo líp. Byli tehdy mladí a mladým bývá líp než starým už proto, že nebývají tolik nemocní. Nedivím se, že dnešní důchodci se cítili za vlády bolševika lépe. Je mi líto těch mladších, že se dali nostalgií těch starých nakazit.

Už staří Římané znali laudatores temporis acti – chválitele starých časů.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora