4.5.2024 | Svátek má Květoslav


SPOLEČNOST: Byli nacisté pravicovými extremisty?

22.11.2007

Je toho v poslední době dost, abychom se zamysleli nad historickými souvislostmi

Například dělení na pravici a levici. Budiž, socialisté a komunisté jsou levicoví. Ale co pravice? Mají snad pravicoví extremisté blízko k politické pravici, kterou je u nás asi míněna ODS? Ale, jsou tzv. neonacisté pravicovými extremisty? NSDAP byla přece Národně socialistická dělnická strana Německa. To byla snad pravice? Kdyby měla pravicový program, tak by v poválečném a zbídačeném Německu nezískala tak masovou podporu. A tak si myslím, že tomu bylo právě naopak.

Stalin si přece liboval, jak je ten německý nacionální socialismus blízký sovětskému. Používali přece stejné nástroje. Znárodňovali, ničili třídního (nebo rasového) nepřítele, zavírali do koncentráků veškerou opozici a oba usilovali o světovládu. To, že nacisty podporoval i velkokapitál, bylo spíše z donucení. Ono jim nic jiného nezbývalo a Hitler vůbec nebyl produktem střední nebo vyšší třídy. Naopak.

To, že se nacisté nenáviděli s komunisty, nebylo z ideologických důvodů. Ideologie byla naopak velmi blízká, oni ale soupeřili o stejné voliče.

Je tedy zřejmé, že extremismus je převážně levicový a liší se pouze mírou nacionalismu nebo jiné vášně.

----

Druhá historická souvislost se týká bývalého Československa v době sudetské krize a dnešního Kosova, jinak součásti Srbska. Podobnost je ale zarážející. Jak Sudety, tak Kosovo bylo obydleno národnostní většinou stejnou jako za hranicemi. Od jisté doby, a za přispění přeshraničních soukmenovců, zahájila svoji činnost gerila, dříve zvaná bojůvky, dnes jsou to radikálové, ale všeobecně pak teroristé. Když nestačilo četnictvo k udržení pořádku, byla povolána armáda. Není vám to povědomé? Potom se sešla rada moudrých, třeba v Mnichově nebo ve Francii, a když místní vláda neustoupila, bylo rozhodnuto. Sudety budou odevzdány sousedům a Bělehrad bude bombardován.

Samozřejmě, srovnání trochu kulhá - československá armáda se nedopustila žádných masakrů, ale v obou případech jde o stejný postup, jak lze „spravedlivě“ měnit historické hranice.

Vojtěch Kotyza