Je presidentský volič jen nekritická či nenávidějící ovce?

Stále více se ukazuje, že nová česká všelidová hra na presidenta dokázala opravdu národ zabavit tak zásadním způsobem, jenž snad neplánovali ani její strůjci. V době, kdy se lidem z podhradí pomalu a nenápadně utahují šrouby osobní i ekonomické svobody, přišel fenomén volby hradního pána obyčejným člověkem jako na zavolanou. Tedy pro vládnoucí parlamentní oligarchii. Lidé dole si totiž mohli začít myslet, že na ně panstvo z vysoka kálí.

Lidem se tedy dostalo her, zatímco chléb se zase o něco obalil daní. Nicméně v éře talentových estrád a všemožných reality show je to sázka na dobrou kartu. Národ chytil na první nakopnutí. Mainstreamová média, internet, hospody i náměstí žijí volbou a glorifikací svých či dehonestací ostatních kandidátů tak čile, že to připomíná zcela zásádní bitvu o zrno za bolševiků. Václav Moravec téměř nesleze z obrazovky, TV Nova má speciální redakci na zkoumání kvality zdarma rozdávaného pití a jídla ve volebních štábech.

Z devíti - pro liberálně uvažujícího voliče nevolitelných - kandidátů zbyli dva. Jakoby z divadelní hry Franty Ringo Čecha vystoupivší lidový bavič Miloš "Bimbo" Zeman a "Czeska prezydent, topra prezydent", kníže a hajný Karel z Černé hory. Dobře vím, že již jen touto větou jsem článek totálně pohřbil. Taková opovážlivost, taková drzost, taková neúcta k budoucí hlavě státu! Vždyť oba pánové mají politické mozoly do krve rozdrásané, zkušenosti nedosažitelné a charisma do nebeských výšin stoupající! Kdo to nevidí u Miloše, je vůl, kdo to nevidí u Karla, je vůl korunovanej.

Ovšem jen do té doby, než se tábory podporovatelů postaví proti sobě. To je potom moje nevinná charakterizující větička jen slabým vánkem v tornádu urážek, plivanců, fabulací či konspirací. Stádo zavětří pach pižma svého vůdce a jde v rytmu jeho bonmotů jak na porážku. Nechci zde lacině vypisovat všechny podpásové údery a nadávky či naopak zase oslavné výkřiky rozvášněných davů, které rezonují českým mediálním éterem. Co mne však zaráží, je, jak málo lidí se dokáže na situaci Zeman versus Schwarzenberg podívat s nadhledem.

Pokud jsem ve svých dřívějších článcích psal o čím dál větším politickém rozdělení české společnosti, dnešní realita snad překonává všechna očekávání. Zloba a zášť ovládla většinové uvažování, bojuje se jen za chcíplou kozu na sousedově dvorku. A bojuje se ne silou myšlenky, silou reálných činů, ale obsahem žumpy politických volebních manuálů, stranických doktrín a usnesení předsednictev.

Pravicový volič neměl volbu v kole prvním, nemá ji samozřejmě ani v kole druhém. Pokud však nemáte jakýsi mentální deficit jako presidentský kandidát ČSSD Jiří Dientsbier, který označil za pravičáka Miloše Zemana. Blahoslaven buď, Jirko! S tímto rozhledem by bylo však lepší kandidovat někam, kde bude ještě lépe působit stín slavného otce. A moc nemluvit.

Ukazuje se tak v plném světle kam se současná politická situace u nás, potažmo i v celé Evropské unii posunula. Zkorumpovaný dotačně-regulační mafiánský eurosocialismus natolik posunul měřítka uvažování politických špiček i elektorátu, že sociálně demokratická politika (u nás současná vládní koalice) je považována za pravicovou a levice má vyhrazený koridor politiky bolševické závisti, spálené země, totálního rozkladu a kroucení krkem boháčům, kapitalistickým vydřiduchům či nepoddajným, svobodomyslným jedincům.

Důkazem budiž i davová hysterie kolem volby presidenta ČR. Stádo rozškatulkováno, rozděleno, mediálně infikováno. Můžete si zvolit demoktraticky. Milošův echtsocialismus s tváří ovaru a slivovice, opírající se o žebrotu u kovaných bolševiků, zkušenosti Miroslava Šloufa a peníze jeho kamarádů exekutorů či Lukoilu, nebo Karlův eurosocialismus s daňovou tváří Miroslava Kalouska, se zázemím u oligarchů z Bilderberg Group, který svou knížecí noblesu dávno prodal za dotace na svoje rybníky. Nevím, co je horší...