SPOLEČNOST: Bitva u plotny
Jde o to, že ministr Nečas chtěl na neformálním setkání ministrů sociálních věcí EU otevřít diskusi o tzv. barcelonské strategii. Ta byla schválena v roce 2002 na zasedání Evropské rady, tedy před rozšířením unie. Toto je jeden politický bod, na němž se pro změnu točí zase ODS, jelikož vyvolává dojem, že se zase jednalo „o nás bez nás“. Další politický bod je neméně emotivní. Charakterizuje „barcelonské cíle“ mj. jako snahu do roku 2010 umístit 33 procent dětí do 3 let do zařízení kolektivní péče, rozumějme do jeslí. Komunistům se u nás podařilo do jeslí umístit nanejvýš 24 procent dětí a po převratu ten počet klesl na minimum, kolísající mezi 0,5 až 2 procenty.
Jedna strana tedy tvrdí, že urputní konzervativci se snaží připoutat ženy k plotnám a druhá zase, že sociální inženýři levice se snaží malé děti odervat od matek a nacpat je do úředně zřízených kurníků.
Kdyby byl zájem o debatu věcný a seriózní, jedna i druhá strana by se musely opírat o ono usnesení z roku 2002. Jde o výzvu k členským státům, že by „měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 procent dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 procent dětí mladších tří let“. V dokumentu se výslovně hovoří o svobodě rodičů rozhodnout se, jak naložit se svým časem a jak sladit pracovní a rodinný život.
Jde pouze o odstranění překážek, které ženám brání jít do práce, pokud o to mají zájem.
Podle zjištění Komise Evropských společenství tvrdí více než šest milionů žen ve věku od 25 do 49 let, že nemohou jít do práce, protože jsou okolnostmi nuceny zůstat v domácnosti. To je vážný problém, tím spíš, že plná čtvrtina z nich vidí překážku ve vysoké ceně jeslí anebo v tom, že prostě nejsou v dosahu. Komise tvrdí, že ve většině členských států není poptávka po jeslích pokryta. Toto je jádro problému. Je to pravda, nebo to pravda není? Kde jsou tvrdá data? Mezi členskými státy jsou kulturní rozdíly, vyvolané mnoha faktory. Zjištění komise konstatují rozdíly v přístupu. Uváděná čísla však jsou povšechná. K nezaujatému úsudku bychom potřebovali čísla konkrétní, reálná, vázaná na konkrétní společnost.
Řeči o plotnách a štrikování jsou demagogické a politováníhodné a ukazují na značnou pokleslost paroubkovské politické rétoriky. Zde se ovšem sociální demokracie pouští na hodně tenký led. Ne všechny občanské iniciativy podporují sociální inženýrství. Společnost pro podporu rodiny je jedna z nich. Zde jedna z jejích hlavních tezí: Děti samy by si jesle nevymyslely, jsou zařízením pro dospělé, nikoli pro děti. Podporuje jiný koncept podpory matek a ovšem i otců. Prosazuje koncept, kdy „mateřská dovolená“ není dovolená, nýbrž důležitá etapa v životě. Navíc, podíl na výchově maličkých dětí mají čím dál více i otcové - a podporuje to i právní úprava umožňující i otcům věnovat se dětem do čtyř let jejich věku. To všechno jsou koncepty, které stojí za vážnou úvahu. Pohled na rodinu a na roli otce a matky se za poslední dobu velmi mění, v souvislosti s novými koncepty kvality života. Stále více lidí si uvědomuje, že pracovní nasazení a kariéra nemohou být jediný a nejvyšší životní cíl. Právě od tohoto poznání se odvíjí i změna pohledu na rodinu. Žena nemůže být vnímána jako pracovní materiál, který byl vytržen „z procesu“ nehodou zvanou porod. Barcelonské cíle nebyly formulovány nijak agresivně a necitlivě. Akcentuje se zde svoboda rozhodování, vytváření možností pro ty, kdo o to stojí. V tomto směru toho není moc, co bychom jim měli vytýkat. Je však třeba se vyvarovat politického zneužívání této dobře míněné iniciativy jednou či druhou stranou - a to se zde děje. První zvedli klacek socialisté. V Evropském parlamentu prosadili zprávu konstatující, že české předsednictví svými návrhy nutí ženy vzdát se zaměstnání a vrátit se do domácnosti. To je příklad nestoudné demagogie a v důsledcích je to voda na mlýn euroskeptikům, kteří občany straší etatistickou libovůlí „Bruselu“.
Tahle bouře ve sklenici vody se dá vysvětlovat všelijak, i tak, že jde o součást předvolebního boje, jak tvrdí ministr Nečas. I to je samozřejmě možné. V téhle vřavě by však neměly zapadnout návrhy, jako je česko-slovensko-belgický koncept Evropské deklarace o rodině, nabízející rozumné řešení pro dobu, kdy se pohled na roli rodiny mění. Ta by měla zůstat jádrem společnosti a státy by měly být schopny nabídnout standardy kvality péče v kolektivních zařízeních pro malé děti.
LN, 6.2.2009
