12.8.2022 | Svátek má Klára


SPOLEČNOST: Ať se blázni třeba zblázněj! A ostatní taky!

29.5.2006

Na služební cestě na Moravě jsem si četl v denním tisku. To je takový zvyk. Co taky dělat v hotelu, že?! A narazil jsme tam na nějaký článek o tom, jak bude zase uspořádán festival “Mezi ploty“. Moc mne to nebralo, to téma, ale přečetl jsem si jej. O nadějném mladém muži, co si to vymyslel, jak pracoval zadarmo a až teď jej budou platit, jak je festival úspěšný, že na něj chodí desetitisíce lidí…. .

To bylo první, co mne zarazilo. Navštěvuji totiž občas bývalého kolegu z práce, který musí občas vyhledat služby psychiatrie. A pobýt tam pár týdnů. Na léčení.

V léčebně bývá ticho, krásný park, v kterém se pohybují lékaři, personál a návštěvníci. A pacienti, co mohou ven. Zvláštní prostředí. A zvláštní lidé. Chodíme do kavárny, kde obsluhují lehčí pacienti, procházíme se pod stromy a v klidu parku. Jak totiž vím, klid a ticho nejen obyčejné pacienty, ale hlavně ty s duševními poruchami léčí.

K tomu mi tedy nešla moc dohromady představa haldy lidí, zmatků a atmosféry, která, podle mne, laika, asi mnoha osobám s duševním postižením nekonvenuje. Ti, jak říká i odborná literatura, preferují klid, ticho a když potřebují vyjevit svou duši, činí tak často pro běžné občany podivně, exalticky a hlavně podle svého.

V článku mne také zaujalo, že prý je nutno nějaké pacienty po dobu festivalu uzavřít na odděleních, protože jsou neklidní a podobně. Ovšem autor článku prohovořil s lékařem a pravil, že s tím se holt nedá nic dělat, hlavně že padají bariéry mezi lidmi.

No, jak mezi kterými a jak o to ti lidé stojí. Protože „blázni“ jsou taky lidi!

Noviny jsem odložil a na věc zapomněl. Až do nedělního odpoledne, kdy jsme přijeli do Prahy. Vystoupím, chci zaparkovat auto a zjišťuji, že vzduch se chvěje údery bubnu „buch, buch, buch“ a do toho řve nějaký šílenec do mikrofonu jako na pouti.

„Zatracený pitomci z herny,“ pomyslel jsme si. „Přišlo jaro, už zase otevřeli okna dokořán.“ Sousedka, starší paní, si mi postěžovala, že jí ty bubny celé odpoledne mlátí v hlavě, a tak jsem zavolal na 158. A sdělil problém.

„A helejte,“ odvětil policista, „není to z léčebny z Bohnic?„

„Chaha,“ zasmál jsem se. „To je odsud několik kilometrů! To je odněkud tady odtud.“

Nebudu to prodlužovat, nebylo. Bylo to z festivalu „Mezi ploty“, kde, jak jsem zjistil na místě, za hlavní budovou řádila jakási rocková kapela. Aparaturu na plné pecky, takže když jsme diskutovali s policisty venku na silnici, museli na sebe hlasitě pokřikovat. Nebylo slyšet vlastního slova. Policista číslo 309351 mi sdělil, že s tím, nemohou nic dělat, že jak je silný hluk nemá jak zjistit, že je to povolená akce a že je kravál slyšet až na Slovance, což je vzduchem, odhaduji, tak čtyři až pět kilometrů, s tím že nic nenadělá. Ať si jdu stěžovat na městskou policii, že to je její věc. Na lince 158, kam jsem volal, už vládla silná nervozita. Ani se nedivím. Když směrem na Bohnické sídliště řve na plné pecky aparatura, která je slyšet několik kilometrů, to musí být stížností.

Na lince Městské policie Praha se mi ozval velice slušně strážník č. 1223 a pravil, že s tím ano on nic neudělá a nezasáhne, protože festival se koná pod záštitou starosty Prahy 8. Že jen to záslužná akce a že hluk měřit neumí a nebude. Když se mi to nelíbí, ať si na něj stěžuji písemně. Ovšem až v pondělí. Diskutovali jsme klidně a měl jsem pocit, že to už opakuje asi tak dvacátém stěžovateli.

Na telefonu pražského hygienika nezvedal nikdo telefon. Ani v ústředně. To by mne zajímalo, jak bych tam třeba nahlásil únik kyanidů. Když tam v neděli nikdo není. Protože, jak pravila státní i městské policie, kontakt na hygienika prý nemají. Tak to asi u nás nesmí být žádná havárie v neděli. Anebo ve státem uznaný svátek.

Hasičům na 112 jsme nevolal. To by mi bylo skutečně blbý, nadměrný hluk, i když může zabíjet, to bych se s nimi asi nedohodl.

Teď když to píšu, několik kilometrů od festivalu „Mezi ploty „ chvějí se mi tabule v oknech od nárazů zvuku.

Nechtěl bych být pacientem psychiatrické léčebny Bohnice. Jak sice tvrdil městský policista, léčebna je plná doktorů a ti přeci snad vědí co dělají. Možná vědí, ale netroufnou si ani ceknout. Protože když někdo koná DOBRO, jak vyplývalo z článku o festivalu Mezi ploty, to musí držet hubu nejen pacienti ( ty zavřou na odděleních a dají jim injekce), ale asi i lékaři. Pak doktor David, ředitel Bohnic prostě ví, co dělá. Jak na tom ministerstvu co byl. (Mohlo být hůř, mohl by se v budoucnu stát ředitelem léčebny dr. Rath ).

A tak se koná v léčebně festival DOBRA a LÁSKY a PŘÁTELSTVÍ a decibely řvou, bubny duní až se klepou zdi…. A nikdo ani necekne a nikdo nic neudělá proti.

No a duševně nemocní pacienti? Ti ať třeba zdechnou. A lidi, co bydlí v okruhu několika kilometrů, taky. Přece by nechtěli bránit v rozletu tak úžasné věci!

Nemohl byste někdo dojít před ředitelnu a napsat tam na dveře „TICHO LÉČÍ!!!!!???

A můžete to poslat taky starostovi Prahy 8, ten to taky asi neví.

No, to jsem zvědav, kolik lidí po tomhle festivalu bude volit současného starostu Prahy 8. A taky by někdo měl odborně zkontrolovat, co to festivalové šílenství a všepronikající dunění bubnů udělalo s těmi ubohými „blázny“. Kteří nemohli ujet někam jinam tak, jak jsem to udělal já.



Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 6. soutěžním týdnu?
Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 6. soutěžním týdnu?

Léto venku s eMiminem je tady! Každý týden budeme soutěžit o fantastické ceny v celkové hodnotě 298.000 Kč. Sdílejte své letní zážitky, hodnoťte...