Katolickou církev čekají turbulentní časy. Je více než jisté. že současný papež František stále více a více vadí tzv. „konzervativním“ kruhům zvyklým na staré dobré časy.

Projev probošta Svatovítské katedrály Msrge Petra Piťhy nepochybně patřil do těchto zmíněných časů. Přidal se jednoznačně na stranu dnes tolik populárních prodavačů strachu, kteří místo evangelia (tedy radostné zvěsti) raději děsí spoluobčany tím, že jim budou odebírány děti a ty budou dále prodávány. Rodiče nebudou moci sami určit pohlaví dítěte (pohledem do klína novorozeněte) a budou muset vyčkat, které pohlaví si dítě zvolí. Děsí z ambonu naslouchající věřící nadvládou homosexuálů.

Msgre Piťha zůstal uvězněn ve starých časech. Měl jsem možnost jej osobně slyšet zhruba půl roku před tímto projevem na jeho přednášce v Domě knihy v Ostravě v rámci festivalu křesťansko-židovské kultury Templfest. Už tam bylo jasné, že jde o starého pána, který dnešnímu světu nerozumí, děsí jej a působí mu deprese. Jeho dosavadní svět se rozpadá, mladí mají jiné zájmy a ony rigidní šablony se ukazují jako second hand, který zaujme jen jemu podobné.

Msgre Piťha má štěstí, že nemá děti. Mohlo by se totiž stát, že třeba jeden z jeho potomků by mu v určitém věku sdělil, že je homosexuální. Musel by totiž řešit obrovské dilema, jestli tohoto zplozence pekla vyhnat v noci na ulici a tak si udržet své názory, nebo naopak zcela změnit svůj životní přístup a toto dítě - dar od Boha - přijmout do své laskavé otcovské náruče, jak koneckonců přikazuje Ježíš.

Homosexualita ve světle nových zjištění není vstupenkou do pekla. Jde o geneticky založený stav, což samozřejmě evangelisté nemohli vědět, neboť jde o informaci známou jen několik desítek let. Osobně znám několik gayů a lesbiček, jejichž morální integrita je mnohem pevnější než heterosexuálního otce katolické rodiny, který potřebuje své děsy řešit alkoholem a případnými mimomanželskými styky (i takové znám ze svého okolí). Považovat každého homosexuála a priori za zvrhlého jedince je prostě nešťastná zkratka umožňující nositeli tohoto názoru sice jednodušší orientaci v tomto světě, avšak orientaci, která velmi snadno vykolejí při prvním kontaktu s realitou - viz výše.

Mladí lidé, co hledají Boha, musí být podobným kázáním zděšeni. Katolická církev má ve svém štítě Ježíšovo přikázání „Miluj bližního svého z celého srdce jako sám sebe“. Kázání Msgre Piťhy však z těchto bližních vyčleňuje všechny, kdo se tak nějak nevejdou do mustru, který si sám pro sebe stanovil a jenž se tak výrazně odlišuje od toho, co kázal Ježíš. Podobně se chovali v minulosti farizeové, kteří - jsouce velmi vzdělaní a sečtělí - nemohli pochopit, že Mesiáš místo učených disputací s nimi dává přednost hříšníkům a naopak je - znalce Písma - kárá. Je dobře známo, že na principu vyčleňování a zapuzování některých jedinců pracují sekty.

Katolickou církev čekají turbulentní časy. Podobný stav byl nejspíše v době, kdy se z pevného kmene katolické církve oddělili protestanti, kteří už měli plné zuby poživačného kléru žijícího zcela jinak, než kázal v nedělních promluvách. Současný stav, kdy je - na rozdíl od přístupu papeže Františka - stále snaha nějak ututlat sexuální skandály v nedávné minulosti (zneužívání dětí), je dále neudržitelný. Má-li katolická církev znovu dosáhnout své morální autority, musí se nutně postavit k těmto zvrácenostem čelem. Hledat nové nepřátele a zvěstovat apokalypsu místo hluboké sebereflexe nic nevyřeší.