Uznání u dětí ani ve světě není kostelecký párek, aby vám ho mohl naservírovat Andrej Babiš.

Ty nejzoufalejší a nejhloupější věci lidé dělají "přece kvůli dětem". Stěhují se do polí, berou si půjčky na dovolené a vánoční dárky a zůstávají v manželství s násilníky. Teď je navíc z reklam po celé zemi lákají Martin Stropnický a Jiří Zlatuška k ANO Andreje Babiše: "Aby se za nás děti nestyděly."

Super nabídka. Člověk by řekl, že to nejde bez kupy odříkání. Nepít před polednem, nosit doma kalhoty nebo aspoň čisté prádlo, chovat se statečně a slušně a tak. Jenže pak přišel "skromný miliardář" a další strana, která má kampaň dřív než program nebo aspoň jasnou orientaci. Jsme nalevo? Napravo? Liberálové? Konzervativci? Sami nevíme. Prostě nám to hoďte a my zařídíme všechno ostatní. Včetně toho, že se za vás nebudou děcka stydět. Bude líp.

Než to Babišovi hodíte, představte si rozhovor se svým dítětem za pět, deset, dvacet let. Co povíte, až se zeptají, proč jste, rodičové, tehdy v roce třináct volili technokratického miliardáře, když bylo vidět, jak všude na světě byznys nebezpečně prorůstá se státní mocí, vysává veřejné peníze, prosazuje zákony výhodné právě pro takové oligarchy a nevýhodné pro všechny ostatní?

– Nám bylo jedno, co se děje ve světě. A Babiš slíbil, že udělá pořádek a zatočí s korupcí.

– To vám nestačily Věci veřejné tři roky před tím?

– Babišovi se dalo věřit.

– Proč?

– Protože měl na plakátech slušný lidi, který jsme znali.

– Odkud?

– Z televize.

– (užaslé mlčení)

– Teď z toho máš srandu, jenže co jsme měli dělat? Celá země byla rozkradená! Chtěli jsme, aby z ní něco zůstalo i pro vaši generaci.

– Nekradli jste trochu taky? Já jen že na ručnících máme loga hotelů, na nákupy jezdíme služebním autem…

– To je něco jinýho. Nikomu to nechybí a děláme to přece pro vás.

– (užaslé mlčení)

– Země byla v krizi a stranám se nedalo věřit. Nebyli v nich už žádný poctivý lidi.

– A proč jste do nějaké nevstoupili? Modří, oranžoví, svobodní, zelení a dvakrát černí: to jste si nemohli vybrat?

– To tak: schůzovat. S někým se hádat. Studovat kupy návrhů. Hnít po večerech na zastupitelstvu. Bejt pro srandu v hospodě.

– Tak jste aspoň mohli na politiky trochu tlačit, psát jim maily, chodit na veřejné diskuse, sbírat petiční podpisy…

– Jako ti ekoteroristi? Ti na to měli čas, my museli chodit do práce.

– To všichni…

– Nedržkuj! My jen chtěli, abyste se za nás nemuseli stydět!

– Jenže to nemá co dělat s politikou. Mě nejvíc polejval stud, kdykoliv jste nějakému ztracenému cizinci řekli, ať se naučí česky – ale pak tak sami na všechny mluvili v Chorvatsku. Když jste si dělávali u televize srandu z buzen, než se vám brácha vyautoval. Jak nesbíráte bobky po psu, když v parku nikoho nevidíte. To přece žádnej politik a žádnej zákon nikdy nevyřeší.

– Stačí. Mazej k sobě pokoje. Nebo za teplým bratrem do Dánska!

Politické hnutí ANO není ani politické, ani hnutí, ale další podnikatelský projekt člověka, kterého omrzelo potravinářství a teď skupuje jeden druh moci po druhém. Bohužel projekt s vynikajícím marketingem: hladí po srsti miliony českých maloměšťáků, kteří už čtvrt století čekají, že někdo vyřeší jejich osobní i společenské problémy shora a jednou provždy. Kteří věří, že za všechno špatné v jejich životech můžou ti druzí. Kteří nemají rádi politiku, ekonomiku a s nimi spojenou skutečnost, že je na světě vždycky něco za něco. Zato milují "odborníky", "osobnosti", "řešení" a samozřejmě pohodu.

Jenže respekt dětí ani světa není kostelecký párek, aby vám ho mohl naservírovat Babiš. Cesta k němu z principu nemůže být pohodlná. Áááno?