„To se divím, paní Vondrušková, proč s manželem pořád chcete nové auto. Čekají vás jen samé náklady na údržbu i na provoz. Víte, jak se takový auťák prodraží? Podívejte se na nás“, radila paní Bartůšková a dodala: „Jsme s Pepou sami, bez dětí a auto nechceme!“ Přitom už zapomněla zdůraznit, že mají přepychově zařízený byt v osobním vlastnictví a výstavní chatu v Posázaví.

Přiznám se, že mi tento názor paní Bartůškové, mezi sousedy všeobecně známý, dlouho vrtal hlavou. Bezdětní manželé s nikoliv malými finančními příjmy a nechtějí auto. Inu – proti osobitému gustu žádný dišputát!

Záhadu jsem před nedávnem vyřešil zcela náhodně. Sedím tak ráno v sobotu u okna, když zčistajasna zahoukal před domem černý Superb – se šoférem. Za chvíli se rozlétly dveře a ve výletnickém obleku kráčel z domu pan Bartůšek, obdařen většími zavazadly a svou manželkou, do auta. Druhý den, v neděli večer, se situace opakovala. S tím rozdílem, že zavazadla byla už prázdná a z tváří obou manželů se vytratil úsměv. Asi proto, že dva víkendové dny zmizely a oni byli zase doma. A pak se týden co týden opakoval téměř navlas stejný obrázek. Až tuhle nikdo pro Bartůškovy nepřijel.

Co se stalo? Trpělivost každého jednou dojde a i chudák řidič si chce některý z víkendů prožít v kruhu rodinném. A tak se stalo, že odmítl „poslušnost“ panu Bartůškovi a řekl, že na chatu ho v sobotu nepoveze. Pan Bartůšek a jeho žena přišli jednu sobotu o „služební“ dovoz a byli odkázáni na železniční dopravu! To bylo zděšení! Funkce vedoucího se u pana Bartůška nezapřela, a když řidič nesplnil cestovní příkaz ani příští sobotu, snížil mu prémie následující měsíc o čtyři tisíce korun. To se pak opakovalo ještě několikrát. Vedení podniku tak kvalifikovalo jednání řidiče jako porušení pracovní kázně! Řidič si však takové jednání líbit nenechal.

„To bych byl blázen, abych někomu jezdil na soukromou chatu v sobotu nebo v neděli“, tvrdil řidič a jeho oprávněná domněnka dostala vyjádření i v návrhu na zahájení soudního řízení, které později mělo pro pana Bartůška překvapující průběh. Řidič se domáhal, aby soud rozhodl, že prémie mu byly odňaty neprávem.

Soud hodnotil jako předběžnou otázku, zda skutečně řidič porušil pracovní povinnosti. Zjistilo se, že k tomu nedošlo. Podle zákoníku práce nemůže být považováno za porušení pracovní kázně nesplnění povinnosti nebo pracovního pokynu, který nepatří do druhu práce, tedy do pracovní náplně zaměstnance. Řidič neměl obdobnou povinnost sjednanou v pracovní smlouvě. Soud k tomu nezapomněl dodat, že práci v den nepřetržitého odpočinku v týdnu, např. v neděli, lze nařídit jen ve zcela výjimečných a mimořádných případech, které upravuje § 92 zákoníku práce. Žel, jízda na soukromou chatu, byť by byla i vedoucího, mezi ně nepatří!

Rozhodnutí soudu bylo jednoznačné: prémie byly řidiči odebrány neprávem. A tak před domem pana Bartůška už nezastavuje černý Superb, neboť spanilé jízdy skončily.