Návštěvník zemí Koruny české by mohl být překvapen, kolik pěkných věcí bylo zaplaceno z fondů a příspěvků Evropské unie. Dokonce v případě soukromých podniků, ze kterých pak těžili soukromí majitelé. Dokonce do soukromě vlastněných rekreačních sídel. Dokonce do krátkého úseku asfaltky odnikud nikam. Vždy se skromnou, často bronzovou a tedy trvanlivou plaketkou, připomínající světu, že toto bylo pořízeno z fondů Evropské unie, nebo alespoň za jejího přispění. A proč ne. Komu čest tomu čest, proč nesklidit uznání za štědrost a dobročinnost. Ostatně, Organizace Spojených národů a její složky, nebo soukromí dobrodějové a mecenáši, to také dělají.

Proto mě překvapilo, že na zbraních a válečných zařízeních Hamásu cedulky, označující štědré dárce, chybí. Dárci nemohou nevědět, kde jejich tak zvaná „humanitární pomoc“ většinou končí – v rukou zločinců s neskrývanými genocidálními cíli. Ale ta genocida je (zatím) zaměřena jen proti Židům, a to je zřejmě netrápí. Tak proč ten nemístný stud a skromnost?!

Proč hrdě neumístit na teroristické tunely, určené k pašování zbraní a k záškodnickým útokům, tabulky zvěstující světu, že byly zbudovány péčí, cementem a penězi, věnovanými Evropskou unií? Proč tak neoznačit samopaly, kulomety, RPGéčka, výbušniny, automobily a jiný válečný materiál pořízený z fondů Evropské unie? A co penze, vyplácené usvědčeným a teď zavřeným vrahům a jejich rodinám, nebo rodinám vrahů, kteří byli drze se bránícími Židy při útoku dokonce zabiti? A co ty krásně vypravené učebnice, financované složkami OSN a vysvětlující palestinským dětem. že Židy je nutné zabíjet? Proč se nepochlubit a nepřijmout zasloužený obdiv za svou štědrost a obětavost?

My všichni, kteří ať už vědomě nebo ne, dobrovolně nebo ne, přispíváme do pokladen Evropské unie, OSN, nebo myriád dobročinných organizací, bychom se měli ohradit – také chceme uznání. Komu čest, tomu čest!

Nebo že by se aspoň v některých z nás hnulo svědomí?! A polekali se, že ať vědomě nebo ne, dobrovolně nebo ne, máme krev izraelských Židů i na svých rukou?