Pokud vzdělávací systém nerespektuje odlišnosti studentů, mnoho talentů přijde nazmar

Fyzikové před několika dny oznámili objev gravitačních vln. Další potvrzení Einsteinovy obecné teorie relativity. A i když velmi málokdo mezi námi nefyziky je schopen pochopit alespoň základy, respekt k velkému géniovi je namístě.

Ke géniovi, kterého lidstvo mohlo ztratit. Nechybělo mnoho a Albert Einstein nedokončil ani střední školu. Touto střední školou bylo Luitpoldovo gymnázium v Mnichově, kde začal studovat v deseti letech. Klasické gymnázium s výukou latiny a řečtiny; výuka probíhala v duchu tradičního německého drilu s důrazem na disciplínu, podřízenost a paměťové učení.

S každým rokem stráveným na gymnáziu Einstein trpěl víc a víc. Ve čtrnácti letech přesvědčil lékaře, aby mu diagnostikoval "neurastenické vyčerpání", a odjel za rodiči, kteří tehdy žili v Itálii. Ti byli překvapeni tuze nemile, že jejich nadaný syn nechal školy. Opustit prestižní gymnázium několik let před maturitou nevypadalo na slibný začátek akademické kariéry!

Manželé Einsteinovi ovšem vyšli vstříc Albertovi v jeho přání vstoupit na vysokou technickou školu v Curychu, Eidgenössische technische Hochschule. Proslulá ETH – nyní ještě proslulejší než tehdy – přijímala za určitých okolností studenty i bez maturity. Stačila jen maličkost. Úspěšně složit přijímací zkoušky.

Jenže Albert neudělal přijímací zkoušky. Neudělal je, ačkoli přípravě věnoval celé léto roku 1895. To už začalo vypadat jako opravdový debakl.

Naštěstí neúspěšný uchazeč dostal v Curychu dobrou radu: nejprve si doplnit vzdělání a složit maturitu na švýcarském gymnáziu. V ETH doporučili městečko Aarau. Einsteinovi rodiče, kteří se stále ještě nevzdávali naděje, že z jejich Alberta jednou něco bude, poslechli doporučení.

Albert Einstein se zapsal na gymnázium v Aarau a začalo se mu dařit lépe. Uvolněnější atmosféra přála rozvoji intelektu více než německý dril. Chyběly klasické jazyky, které jej vždy nudily. Z oné doby také pochází legenda, že Einstein měl vysvědčení plné pětek. Nebyla to tak docela legenda, neboť švýcarská klasifikace používala známky jedna až šest, přičemž šestka byla nejlepší známka.

Pohled na Einsteinovo maturitní vysvědčení leccos prozrazuje. Z dějepisu, algebry, geometrie, deskriptivní geometrie a z fyziky měl šestku. Pětku měl z chemie, přírodopisu, němčiny a italštiny. Čtyřku měl z kreslení (uměleckého i technického) a ze zeměpisu. Nejhorší známku, trojku, měl z francouzštiny – z jazyka, se kterým měl problémy i u přijímacích zkoušek v Curychu.

Ani na ETH Einstein nebyl úplně vzorný student, což se odrazilo i v jeho další kariéře. Po škole našel poměrně nouzové zaměstnání v patentovém úřadu. Měl však aspoň dost času na vytvoření speciální teorie relativity.

Dobrá. To je možná zajímavá historie, ale k čemu nám je dnes užitečné, že známe podrobnosti o Einsteinových školních patáliích?

Jak nepřijít o nejlepší z nejlepších

Je to velmi užitečné. Končí období zápisu dětí na víceletá gymnázia. Špatné rozhodnutí rodičů může zničit dítěti kariéru, podobně jako ji málem Einsteinovi zničil chybný výběr gymnázia v Mnichově. Špatná vzdělávací politika státu může způsobit, že dobrých škol bude nedostatek. Můžeme přijít o ty nejlepší z nejlepších: špatnou výukou jazyků, špatnou výukou matematiky nebo jiných předmětů. A to není vše.

Ani génius, jehož jméno se stalo symbolem vysokého intelektu, nebyl geniální úplně ve všem. Na jazyky opravdu nebyl typ. Ale někdo jiný může být génius na jazyky a nejde mu matematika a fyzika. Nikdo není univerzálně nadaný na úplně všechno. Pokud vzdělávací systém nerespektuje odlišnosti studentů, mnoho talentů přijde nazmar.

Ideálem českého vzdělávacího systému je jedničkář. Student, který umí vše podle osnov, nezapomíná domácí úkoly, úpravně píše a udržuje sešity v čistotě. Udělá všechny zkoušky, v dospělosti se stane zaměstnancem u velké mezinárodní firmy, vzorným rodičem a daňovým poplatníkem.

Nic proti jedničkářům. Ale co studenti, kteří jsou mimořádně talentovaní v určitém směru na úkor ostatních předmětů? Systém je ničí: je úplně jedno, že v jedenácti letech chápeš vektory a komplexní čísla. Na matematiku kašli, musíš si zlepšit češtinu. Jsi členem Mensy, tak jak to, že nechápeš shodu podmětu s přísudkem? Ach tak, mladého pána to nebaví. Ale u přijímaček nikoho nezajímá, co tě baví nebo ne. Víš, kolik tam bude jedničkářů?

Tvořivost, originalita, neobvyklé schopnosti

Nikdo nikdy nespočítá, o kolik géniů jsme přišli jen proto, že český vzdělávací systém je stále postaven na půdorysu Luitpoldova gymnázia. Nejen český. Všichni jsou uhranuti mezinárodními statistikami PISA, které jsou ovšem úplně k ničemu. Vypovídají o jedničkářích, a nikoli o géniích.

Kdyby statistiky PISA k něčemu byly, například Izrael by měl podprůměrný počet vynikajících vědců a vynálezců ve srovnání se zeměmi OECD. Jenže Izrael je vysoce nadprůměrný. O čem to vypovídá? Patrně izraelské školy více rozvíjejí to, co dětem jde, namísto aby je nutily do předmětů, které jim nejdou. Izrael je malá země obklopená nepřáteli, takže je nucena využívat lidský potenciál na maximum. Ztratit nadaného studenta jen proto, že mu nejde neoblíbený předmět, je více než luxus. Je to trestuhodné, hříšné plýtvání. Zločin na dětech.

Méně jedničkářů, více géniů. Na nich záleží především. Jsou to tvořiví specialisté, kteří jsou motorem pokroku. Při absenci významných přírodních zdrojů jsou to lidé, na čem musí být postavena česká ekonomika. Ale intelekt sám o sobě je levná komodita. Na světě žije nějakých 140 milionů lidí, kteří mají dostatečné IQ, aby se kvalifikovali do Mensy. Co je hodně vzácný zdroj, je tvořivost, originalita, neobvyklé schopnosti řešit problémy a tvořit nové hodnoty.

Pokud zanedbáme vysoce nadané jedince, můžeme skončit jako montovna pro zahraniční investory. Nejsou vzácné názory některých pedagogů z vysokých technických škol, že dokonalý absolvent má být standardizovaný a nahraditelný jako strojní součástka. Ovládat předepsané penzum znalostí a dovedností a nevyčnívat z řady. Tvořivost není podstatná. Od absolventa se očekává, že bude poslouchat rozkazy od šéfa. Ale opravdu chceme, aby celý národ takto skončil?

LN, 21.3.2014