Vystudovat právnickou fakultu za osmnáct měsíců nelze. To může posoudit i tvor obdařený inteligencí na úrovni měňavky. Jenže rozhodující v celé kauze dehonestující právnickou obec jako celek není postup konkrétních vysokoškolských učitelů, kteří připustili a nepochybně aktivně podpořili toto nehorázné kupčení s tituly.

Meritem je systém a organizace vysokoškolského studia na právnické fakultě v Plzni a na právnických fakultách obecně, který umožňuje podobný přístup. Dlouhodobě totiž dochází k rezignaci na výuku základních právních předmětů, přičemž přednost mají prapodivné obory práva, jejichž smysl může být v mnoha případech ospravedlněn toliko existencí pracovního místa na příslušné katedře, ale ničím jiným.

Pokud by se průběžně pět let přednášelo občanské, obchodní, trestní, správní a římské právo a student by z něj musel udělat minimálně deset zkoušek, nemohla by nikdy nastat situace plzeňských rychlokvašek. Současný systém vzdělávání však z neznámého důvodu odsouvá tradiční právnické vzdělání na vedlejší kolej a prosazuje obory, jako je třeba samostatně existující právo životního prostředí.

Destruktivní přístup této koncepce spočívá v tom, že studenti, kteří opravdu studují, mají hluboké mezery v základní právní vzdělanosti, neovládají standardní právní postupy a základy. To vše je daň za to, že dovedou při zkoušce zpaměti říct, jaký je aktuální procentuální důchod v České republice.

Pokud žehráme na příšerné zákony a nedostatečné fungování výkonu práva, je to tím, že takto špatně vzdělávaní právníci mají spíše vzdělání popisně-technického charakteru, než aby byli vybaveni důkladnými teoretickými základy systému fungování práva. Současně tato rozdrobenost a technicistní přístup přispívají k tomu, že student není vystaven dlouhodobému zkoušení v klasických oborech a má možnost lavírovat a přeskakovat (tedy i podvádět) při různých předmětech, jež nejsou ničím jiným než popisem aktuálního zákonodárství.

Pokud může plzeňská aféra k něčemu přispět, tak vedle odejmutí titulu rychlokvaškám hlavně k tomu, aby se změnil systém vzdělávání na právnických fakultách se zaměřením na podporu a co nejširší získávání znalostí v klasických oborech. Vychová se tak generace právníků, která může významným způsobem změnit celý právní systém v naší zemi.

V rovině praktické je třeba uvést k nastalé situaci ještě dvě poznámky: Jsem přesvědčen, že je možné dosáhnout, aby ti, kteří vystudovali bez skutečných znalostí, přišli buď o získaný titul, nebo i o vysokoškolský diplom. Tak jako je přijímání na vysokou školu správním rozhodnutím, je i vysokoškolský diplom správním rozhodnutím svého druhu, a to, jak známo, lze zrušit i proti vůli toho, kdo z něj nabyl práva, tedy diplom prokazující reálně neexistující vzdělání.

Na druhém místě je potřeba gratulovat plzeňským akademikům, že na místo nového děkana zvolili doktora Jiřího Pospíšila. Má příležitost jako politik prokázat své manažerské schopnosti a dokázat, že je schopen řídit i bez politických náměstků a stranického sekretariátu, ale současně je to právník, který má komplexní právní názory mající konzistentní charakter i hlavu a patu. Domnívám se, že uspěje.

LN, 9.10.2009

Autor je advokát