Kompetence, zaklínací slovo všech současných školských vzdělávacích programů, dříve známé spíše jako dovednosti, schopnosti, samozřejmě dominují osnovám a cílům vzdělávaní nejen českých škol. Žáky a studenty přece vedeme k tomu, aby byli schopní, kompetentní. V čem? Třeba v komunikaci, v třídění informací, ve smysluplném využívání moderní techniky, v sociální obratnosti, v otevřenosti světu a jeho různorodosti a ve zdokonalování společného dorozumívacího jazyka, angličtiny. Proto se naše škola (malá, ale šikovná), s radostí připojila k projektu, který nám nabídl Dick Vermeij z holandského Baarnu. Využil svých dřívějších zkušeností z programů Thimun a Picture, zaměřených na dorozumívání, na simulace velkých shromáždění, třeba rovnou těch Valných v OSN, a připravil komunikační interkulturní projekt “Culture in a Slide”, který nabídl k realizaci dvěma středním školám: Gymnáziu a SOŠ v Klášterci nad Ohří, velkoryse podporovanému místním městským úřadem, a Het Griftland College v nizozemském Soestu.

Hlavní myšlenka “Culture in a Slide” spočívá v poznávání jiné kultury ne tím, že do poznávajícího subjektu, chcete-li objektu, někdo nalije určitá data jako do prázdné nádoby a bude očekávat jeho nadšení, nýbrž v samostatném získávání poznatků od jiného subjektu. Přeloženo do srozumitelné řeči: studenti z české i holandské školy komunikovali v týmech pomocí e-mailů a internetového chatu o svých zemích s cílem připravit krátkou powerpointovou prezentaci o druhé straně, tedy Češi o Holanďanech a Holanďané o Češích. Stanoveno bylo dvacet různých temat, například Slavní lidé, Oblíbené jídlo, Historie, Architektura, Základní jazyk nutný pro přežití apod. Vlastně si oba národy navzájem poskytovaly zrcadlo a obraz, který byl ke spatření, pak na jedné straně nutil k zamyšlení, na druhé straně poskytoval prostor pro půvabný humor.

Po několika měsících práce přišel D Day. Osmdesát studentů z holandské školy se vylodilo z obřího hypermoderního autobusu na plácku před naší školičkou a nastal roztomilý Babylón: rychle rozdělit všechny zúčastněné do pěti různých učeben, kde již čekala v pozici ready-steady-go počítačová technika a její nezbytný doplněk - nervózní gymnazisté (ještě naposledy narychlo si mumlající svou řeč). A klik, již běží jedna prezentace za druhou, doplňovaná mluveným slovem. Copak asi budou říkat Holanďané o naší kuchyni? Jak naši zvládnou výslovnost obtížných anglických termínů a holandských názvů? Přiznám se otevřeně, my, učitelé (všichni zfanfrnění angličtináři), jsme se báli nudy. Zbytečně. V setmělých učebnách byl slyšet smích, potlesk, neformální komentáře. K dobré náladě přispěly i čtyři improvizované kavárničky, za běžného chodu učebny, nyní příjemná místa, v nichž se shromažďovaly domácí bábovky, kafíčko, čaj a přátelské hovory. Nevěřili byste, jak pohostinná je naše mladá generace. České profesorky se dmuly pýchou nad svými svěřenci, jejich holandští kolegové jakbysmet. I počasí hrálo do noty připraveným. Pohled z oken na prozářené, podzimně zbarvené Doupovské vrchy uváděl holandské přátele, zvyklé na rovinu a zase rovinu, v úžas. Pávi, znuděně se procházející kláštereckým parkem, Holanďany dorazili. Stali se vděčnou atrakcí k fotografování. A to ještě naši partneři z bohaté, avšak poněkud rovinaté země netušili, že je čeká výstup na kopec! Na nedaleký hrad Hasištejn.

Tak velké nadšení v jednom krátkém textu asi zavání pedagogicky sentimentálním kýčem, ale nemohu si pomoci. Projekt, jenž nás stál tolik úsilí, nakonec sklidil šťavnaté plody. A klíčové kompetence? Nehnijí pod rohožkou, rostou, posilují se. Jen se jim musí poskytnout ten správný prostor, třeba i v mezinárodním měřítku.

dojatá angličtinářka a výtvarnice z malého (ale šikovného) kláštereckého gymnázia