Biologické vzdělání, navíc státnice z matematiky - s tímhle hendikepem se v postmoderní a postfaktické době žije celkem dost nedobře. Zakoupil jsem před muzeem legií odznáček na podporu Dne veteránů - má to být vlčí mák. Ale má to celkem šest korunních plátků místo čtyř. Mám to reklamovat?

Nicméně jde i o vážnější věci.

Zatímco na katolických dogmatech si občas jen tak ze sportu a bez zášti pohrávám s logikou, nemoha samozřejmě vyhrát proti výroku „Credo, quia absurdum est“, s novými náboženstvími této doby (jejichž tvůrci a propagátoři by nikdy nepřiznali, že stvořili nová náboženství založená na dogmatické slepé víře) mám těžký problém. Ta se totiž tváří, že jejich dogmata musí prostě přijmout každý, protože nic správnějšího na světě neexistuje.

Výuka, aby mohla zaujmout, musí být vedena i trochu emocionálně, něco jako katolické kázání, ovšem paralelně s tím i formou heuristických rozhovorů. Jádro vyučované látky nesmím utopit citováním stovek výjimek, proto zjednodušuji. Školní látka se tak spíše než vědě blíží pratchettovskému pojmu „lži dětem“ (proč létá letadlo, co je to blesk a hrom...). Ovšem když košatý vědní obor osekáme na základní fakta, pak už ve výuce nelze dále zjednodušovat a nelze netrvat na tom, že tohle je prostě nezpochybnitelný a nepominutelný základ. Jeho neznalost je něco jako „avada kedavra“ - škodí a nepromíjí se.

A jsme u problému. I letos učím biologii člověka a v jiném ročníku genetiku. A jedu podle své osvědčené osnovy: pohlaví je určeno geneticky, chromozomy XX a XY. Nezvratným důkazem jsou nemoci pohlavně vázané a znaky pohlavím ovlivněné. Pohlavní chromozomy vytvářejí v embryu prostředí určující, který typ pohlavní žlázy se plně rozvine a který zanikne už ve svém zárodku. Pohlavní žláza vytvářející v dospělosti konkrétní typ pohlavních buněk a konkrétní hormony je druhým stupněm určení pohlaví jedince. Dalším stupněm je vznik odpovídajícího zevního genitálu a vnitřních pohlavních orgánů. Některé partie vznikají z téhož základu jen podle hladiny hormonů plodu. Posledním stupněm rozlišení pohlaví je v dospělosti odlišné osvalení a ukládání tuku, utváření ochlupení, tloušťka a drsnatiny kostí, tvar pánve, znaky na lebce, průměrná hmotnost mozku, utváření hrtanu, a až jako úplná nadstavba také vnímání sama sebe a sexuální preference. Obvykle končím tím, že genetické pohlaví nikdo nezmění a forenzní patolog nakonec po létech i z kostry pozná, jestli jste byli muž nebo žena.

No a co teď s tím, když se v několika příštích ročnících budu ve třídách setkávat s lidmi, kteří vykročili ke změně pohlaví? Spolužáci to o nich samozřejmě vědí (ti znají víc lékařských tajemství než smí znát kterýkoli z učitelů) a nikterak je nešikanují, neostrakizují. Ti jedinci jsou normálně zapojeni do třídy a mají tam kamarády. Jak teď učit význam pohlavních znaků, aniž bych mohl být označen za xeno- homo- nebo kdovíjakého foba? Stačí věta žáka, který poslouchal jen na půl ucha: „Mami, pan učitel ve škole o (vymyslím si jméno) Kryšpínovi říkal, že to pohlaví stejně nejde změnit.“ Abych si pak šel hledat místo u popelářů... Asi nakonec na něco přijdu, asi potlačím své puzení v hodinách biologie učit čistou biologii bez ohledu na ideologii. Nejsem blbec, abych vědomě někoho citově zranil nebo zažehl ve třídě nějaké nepěkné vztahy. Jenom si spolu s vojínem Kefalínem řeknu, že je to celé úplně absurdní.

Doporučená četba: Dominik Dán - Jednou nohou v hrobě