21.6.2021 | Svátek má Alois


ROZHOVOR: Bílá kniha

10.6.2021

ed časem jsme si mohli přečíst na Neviditelném psu článek o zrušení účtu na sociální síti Facebook kvůli propagaci knihy, která má v názvu slovo bílá”. Stalo se v tomto směru něco nového?

Vlastně ani ne, už v době, kdy článek vyšel, měli facebookoví cenzoři celkem jasno. Přišla mi tehdy stručná informace, že Facebook nemohu používat, protože můj účet není v souladu s pravidly komunity, a že rozhodnutí bylo prověřeno a nelze ho změnit. Také jsem měla možnost si stáhnout všechna data, která o mně Facebook během těch tří minut (než byl po založení profil zablokován) nashromáždil, a kromě názvu knihy „Bílá kniha lucidních snů“ a mého jména tam nebylo vůbec nic. Takže tak. Další akce jsem neměla chuť podnikat.

Samozřejmě celý tento příběh vypovídá něco o prapodivné době, ve které jsme se ocitli. Občas mám pocit, že jsem v nějaké časové smyčce, kde zítra znamená včera a minulé průšvihy jsou opět naší budoucností. Jsem ale umanutý optimista, který je přesvědčen, že z množiny všech možných událostí se stane skutečností vždy ta nejlepší varianta. Takže ve finále u mě zvítězil pocit, že to tak asi mělo být a moje kniha i já budeme šťastnější bez Facebooku.

Kniha vyšla nedávno. Jaké na ni jsou ohlasy?

Trochu mě překvapil zájem vědeckých knihoven, také jsem neočekávala, že budou moji knihu objednávat především muži (zatím). Ohromnou radost, doslova nirvánu, mám z kladných ohlasů mých nejdůležitějších odborných zdrojů, od paní profesorky Aleny Plhákové (psycholožky a autorky učebnic) a od pana doktora Františka Koukolíka (neuropatologa, spisovatele a publicisty).

Hodně lidí vlastně neví, o čem je řeč, když se mluví o lucidních snech. Co to vlastně je? Jsou to nějaké určité typy snů?

Název lucidní sen je trochu zavádějící, protože se vlastně nejedná o druh snu, ale o popis stavu vědomí. Jsme tak nějak zvyklí na to, že jsme buď vzhůru, nebo spíme. Lucidní sen není ani jedno, ani druhé. Tento stav nastane, když si ve snu naprosto jasně uvědomíte, že to, co prožíváte, je sen. Náhle začnete vnímat snovou krajinu jinak, víte, že je pouze dočasná, a dokonce dokážete plnit i drobné úkoly, které jste si naplánovali.

Takže navenek vidíme spícího člověka, ale on vlastně nespí a pohybuje se v jiné realitě, kterou nikdo kromě něj nemůže vidět. Je to tak?

Ano, dalo by se to tak říct. To, že tento člověk vlastně nespí a nachází se skutečně v nějakém jiném prostoru, se dá bezpečně zjistit. A to díky americkému psychologovi a lucidnímu snílkovi Stephenu LaBerge, kterého napadlo využít toho, že oční svaly nejsou ve spánku paralyzovány. Testované osoby jsou proto žádány, aby při lucidním probuzení daly oční signály: výrazné a rychlé pohyby doprava, doleva, nahoru, dolů a doprostřed v různém, předem dohodnutém pořadí. Tento oční pohyb se dá dobře registrovat a zaznamenávat přístrojem, kterému se říká elektrookulogram EOG (zaznamenává rozdíl potenciálů mezi elektrodami umístěnými na kůži v blízkosti očí). Samozřejmě se současně kontrolují další hodnoty, jako je mozková aktivita a svalové napětí, aby bylo průkazné, že se tělo zkoumané osoby nachází ve fyziologickém stavu spánku. Takže nemůžeme vidět lucidní snovou realitu jiného člověka, ale můžeme objektivně určit, že se v ní zrovna nachází.

To je sice zajímavé, ale k čemu vlastně člověku je, že se dokáže probudit a dostat se do stavu lucidního snění?

Myslím si, že odpověď na tuto otázku má dvě roviny. První je subjektivní zážitek z pobytu v jiném prostředí, v jiné realitě. V této realitě se můžete pohybovat, mluvit se snovými postavami, můžete porušovat přírodní zákony a třeba létat nebo procházet zdí. Zážitek to bývá zpravidla krátký, ale velice silný, vzbuzuje pozitivní (alespoň u mě) emoce, a protože si jej člověk pamatuje, přemýšlí o něm v bdělé realitě. Dochází zde také k určité sebereflexi, k souznění, nebo dialogu se sebou samým.

Tento silný subjektivní zážitek okusili lidé už velice dávno, písemnou zmínku o probuzení do snu nám zanechal například i Aristoteles. Dost možná, že právě na pozadí opakovaných setkávání s touto jinou realitou vznikl gnosticismus, učení o rozumovém poznání skutečné podstaty věcí, které se liší od prostého pozorování smysly. Všimněte si také, že samotný výraz „probuzení“ se vyskytuje i v mnoha náboženských naukách. My si jej vykládáme jako osvícení, ale co když se vlastně jedná o probuzení do snového prostředí?

Druhá rovina lucidního snu je neurologicko-psychologická. Mozek si v tomto stavu vytváří nová neuronová spojení – takzvaně to člověku v hlavě „lítá trochu jinak“. Z již provedených psychologických výzkumů vyplývá, že lucidně snící lidé jsou kreativnější než ostatní, nacházejí rychle nová řešení, a spíše než by se přizpůsobili okolí, přetvářejí ho. Také se zjistilo, že pro lucidní snílky je snazší v záplavě informací „vyzobnout“ to podstatné a důležité. Takže to vypadá, že umět lucidně snít by mohla být evoluční výhoda.

Lucidní snění mi trochu připomíná hypnózu. Využívají ho lékaři pro nějakou léčebnou terapii?

Ano, využívají. Například Americká společnost pro spánkovou medicínu zařadila lucidní snění mezi možné terapie léčby spánkové poruchy, které se říká noční můra. Dalším onemocněním, u kterého lucidní snění pomáhá, je narkolepsie, geneticky podmíněná neurologická porucha, která se projevuje záchvaty denní spavosti, slabostí svalů, hypnagogickými halucinacemi a spánkovou obrnou. Postižení trpí často také nočními můrami a z nějakého důvodu se u nich objevuje zvýšená frekvence lucidních snů. Proč, to zatím vědci nedokázali zodpovědět. Sami pacienti uvádějí, že při přechodu do lucidních snů je jim lépe.

Já osobně si myslím, že lucidní snění, nebo jen jeho nácvik, by mohlo být určitou prevencí Alzheimerovy choroby. Při studiu odborných materiálů pro knihu jsem se totiž v jedné neurologické studii dozvěděla, že vědci již úspěšně použili jako chemickou stimulaci pro probuzení do snu substanci – lék, který se běžně využívá při léčbě Alzheimerovy choroby. Napadá mě, že pokud si mozek při lucidním snění sám vyrábí podobnou látku, mohlo by být lucidní snění vlastně prevencí. Navíc probuzení do snu je otázka velice specifického tréninku paměti a o paměť jde u tohoto onemocnění především. Ale je to samozřejmě jen moje spekulace.

Je na lucidním snění i něco mystického, něco, co by se vymykalo racionálnímu pohledu na svět?

I když k lucidnímu snění přistupuji více méně pragmaticky, přiznám se, že jsem se už setkala s něčím, co si tak úplně neumím vysvětlit. Mohu ale mluvit jen o vlastním poznání, nebo chcete-li pozorování. Ano, zaregistrovala jsem v lucidních snech určitý zvláštní prvek, jakousi další inteligenci za oponou. V knize se o této inteligenci zmiňuji a říkám jí Průvodce.

www.bilakniha.cz

Ptala se Stanislava Polívková

Markéta Jurištová


Ze snažilky maminkou: Stáhněte si praktický eBook zdarma
Ze snažilky maminkou: Stáhněte si praktický eBook zdarma

Jestli se ptáte na otázku „Jak co nejrychleji otěhotnět?“, máme pro vás odpověď. Vše o tom jak přijít do jiného stavu, se dozvíte v naší nadupané...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.