Střídavá péče o děti rozvedených rodičů se již po dlouhou dobu jednoznačně osvědčila m.j. v Německu a ve Francii. Je to vlastně jediná možnost, jak prosadit alespoň částečnou ochranu proti soustavnému hrubému porušování základního zákona ústavy o rovnoprávnosti žen a mužů.

V protikladu k tomuto zákonu jsou děti po rozvodu rodičů skoro vždy svěřovány do péče matky – a to i v případech, kdy ta matka je alkoholička nebo se o dítě naprosto nedostatečně stará. Toto hrubé porušování základního zákona ústavy je často výsledkem perversně feministického myšlení mnohých soudkyň a psycholožek.

Během své mnohaleté lékařské praxe jsem byl občas svědkem katastrofálních následků feministicky motivovaných rozhodnutí soudů:

1) V mnoha případech je otci zabraňován styk s dítětem jako zbraň pomsty nebo nenávisti ze strany zvýhodněné matky. Otec musí sice platit alimenty, ale vztah jeho dítěte k němu je po mnoha letech vynuceného přerušení kontaktů často úplně zničen. Nespravedlivé rozsudky mívají tak za následek deprivaci až těžkou psychickou poruchu jak otců, tak i dětí. Děti se nemohou smířit s tím, že na rozdíl od kamarádů nemají otce. Otcové těchto dětí trpí často po celý život zničením vztahu jejich dětí k nim. Příklad tragedií postižených otců i dětí je první manželství slavné herečky Romy Schneider. Otec synka z tohoto manželství se o něj staral vzorně prakticky sám - matka dítěte byla svým povoláním časově přetížena. Přesto byl chlapec po rozvodu přisouzen jako obvykle matce – ačkoliv se tato známá herečka o dítě ani starat nemohla. Výsledkem bylo, že dala chlapce do péče rodičům svého bývalého přítele (!), kteří zřejmě neměli žádný silnější citový vztah k tomuto dítěti a nezatěžovali se tedy příliš dohledem nad ním. Chlapec lezl po stromech bez dohledu v nebezpečných místech a jednou spadl a nabodl se na hroty železného plotu. Již před tímto smrtelným úrazem skončil jeho otec v zoufalství nad ztrátou milovaného synka sebevraždou.

2) Přednostní postavení matky dítěte jí často dává možnost a příležitost k vydírání otce. Vzpomínám na případ zámožného rozvedeného otce, který přes to, že platil vysoké alimenty synovi i jeho matce, dostal jednou zprávu od bývalé manželky: „Buď mi koupíš luxusní vilu, nebo se s Tvým synem už nikdy nebudeš smět sejít.“ Muž vilu koupil vzdor tomu, že přivedl svůj podnik na okraj bankrotu.

3) Nespravedlivé rozhodování soudů, především soudkyň, může vyústit v naprosto nepochopitelnou perversitu: Otci je jakýkoliv styk s dítětem soudně zakázán. Když pak zoufalý milující otec čeká před školou, aby své dítě aspoň na chviličku uviděl, je odsouzen do vězení!!!

4) Zabraňování styku dítěte s biologickým otcem a současně nucení do vztahu s „novým“ tatínkem, když se rozvedená žena znovu provdá nebo častěji když naváže poměr s přítelem (aby i její alimenty zůstaly zachovány), znamená další psychickou zátěž pro dítě. Nejen, že jeho vztah k novému otci je lhostejný až negativní, ale jsou známy i případy surového zacházení s dítětem ze strany otčíma, čemuž vlastní otec nemůže na základě zákazu styku zabránit.

Závěr:

Střídavá péče o děti rozvedených rodičů je v současné době jediným účinným prostředkem jak zlepšit osudy těchto dětí.

Je však nutno počítat se zběsilými útoky feministek, které vidí ve střídavé péči nebezpečí pro výsady a neoprávněné výhody rozvedených žen.

Autor je lékař