Kdysi někoho napadlo vyvážet z Evropy do Afriky sušené mléko ve velkém a skoro zadarmo. Vyvážející vypadal jako zachránce světa - a ještě odlehčil skladům přeplněným neprodejnými zásobami z předcházející nadvýroby.

Proč nespojit příjemné s užitečným, že. Jenže ono se ukázalo několik háčků. Vesnické africké obyvatelstvo nějak nevědělo, co si s tím bílým práškem počít, a navíc se množily případy hromadných vážných střevních a žaludečních potíží způsobených intolerancí domorodců k laktóze - mléčnému cukru. Ostatně, zdaleka ne každý dospělý člověk je schopen laktózu bez potíží trávit. Rozdíly jsou však nejen individuální, ale také kulturní, protože stravovací zvyklosti vůbec nejsou univerzální, a co se běžně jí v jedněch končinách, jinde na to trávicí trakty místních nejsou uzpůsobeny.

Ale nebuďme hnidopiši, každý občas něco nedomyslí. Často však nejde o nedomyšlenosti, ale o kulturní a civilizační necitlivost. Myslíte, že je citlivé vnucovat například uprostřed Afriky nějakou potravinu (nebo třeba hygienické či drogistické potřeby) všudypřítomnou agresivní reklamou, na které příslušný produkt prezentuje blondýna se svou blonďatou rekvizitou, tedy roztomilou bílou holčičkou?

Anebo myslíte, že je citlivé vnucovat někde uprostřed muslimské Arábie opalovací krém všudypřítomnou agresivní kampaní, v rámci které v každé vsi narazíte na billboard bělošky v bikinách, lesknoucí se po celém polonahém těle olejíčkem s faktorem třicet? V podobných případech ale nejspíš nejde „jen“ o kulturní a civilizační necitlivost. Jde o agresi. Jde o aroganci. Jde o vnucování ideologie, kterou má být každý prostý Afričan a Arab vyškolen, že není na tom světě sám, že tu s ním na planetě žijí i ti běloši, ateistky v bikinách či blondýnky s blonďatými miminky.

Člověk by nad tím mohl mávnout rukou: na necitlivou a vnucovací reklamu doplatí nakonec dotyčná firma sama: svým zákazníkům, jejichž zvyklosti nejen nerespektuje, ale snaží se je přeučit, se zhnusí a nic jim pak neprodá. Neměla respekt k prostředí, ve kterém chce komunikovat svou produkci, pohoří na tom. Nechytne se. Neuspěje.

Jenže ona taková vnucovací a převýchovná kampaň není jenom neefektivní a prodej nabízeného zboží ohrožující, ona je dokonce kontraproduktivní. Společnost, kobercově bombardovaná cizorodými kulturními a etnickými vzorci v reklamách, se začne intuitivně bránit, začne cítit odpor vůči vetřelcům, protože právě jako vetřelce bude africká vesnice onu veselou blondýnku vnímat. A místo aby kampaň sloužila k toleranci a k zesamozřejmění faktu, že svět je pestrý, vzbudí alergickou reakci. Reakci s kdovíjakými následky.

Domyslel to někdo?

Ladislav Jakl