V těchto dnech si připomínáme už 38. výročí výbuchu černobylské elektrárny, který je považován za největší jadernou havárii všech dob. I přes existující rizika je jádro v kontextu politiky Green Dealu potenciálně jediným spolehlivým majoritním dodavatelem energie v současnosti.

Co osudného se vlastně 26. dubna 1986 v ukrajinském (tehdy ještě jako součásti SSSR) Černobylu vlastně stalo? Explozi čtvrtého reaktoru předcházel běžný test nouzového fungování parní turbíny.

Operátoři se při něm dopustili osudové chyby: zablokovali havarijní signál, který při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstaví reaktor, který tedy stále dál běžel, i když klesl průtok chladicí vody. Ta se přehřála a tím silně stoupl tlak. Praskly palivové články, jejichž úlomky spadly do chladicí vody a v okamžiku ji přeměnily v páru. Následná exploze zvedla tisícitunové víko reaktoru, z reaktoru začala unikat radioaktivita a naopak dovnitř vnikal vzduch a začal hořet i grafit. Reakce kovu palivových trubek s vodou uvolnila vodík a nastal druhý výbuch.

Úniky radioaktivity pokračovaly v menší míře až do přikrytí reaktoru sarkofágem. Spad zasáhl 200 tisíc kilometrů čtverečních v Evropě, z toho asi 150 tisíc v Bělorusku, vítr ho zavál i do dalších zemí – do Skandinávie, ale také směrem do Československa. Havárii – jak se později ukázalo – nezpůsobila pouze série chyb obsluhy, jež byla špatně vyškolena, ale i vážné závady přímo v projektu reaktoru Dodnes se nepodařilo vyčíslit konečné škody katastrofy.

Rovněž počet obětí je stále velkou neznámou. Záleží především na metodice počítání. Obětí černobylské havárie je vždy přesně tolik, kolik se dotyčnému zdroji hodí.

Podle UNSCEAR s jaderná havárie přímo vyžádala pouze něco přes šedesát životů. Jenže aktivisté z hnutí Greenpeace uvádějí, že Černobyl zabil 200 tisíc lidí! A kniha nedávná ruských autorů dokonce přišla s číslem 985 tisíc!

S tím ovšem, že započetla mezi černobylské mrtvé všechny oběti zvýšené úmrtnosti po zániku SSSR, aniž by byla prokázána jasná souvislost mezi jejich smrtí a jadernou nehodou.

Černobyl není zkratka černobílý, ale jako memento uz prekonany.
Ve zprávě Vědecké rady OSN pro atomovou radiaci (UNSCEAR) se uvádí, že na každou osobu, jež zemře v důsledku jaderné havárie, připadne 4000 mrtvých, kteří se stali obětí uhlí – ať už při jeho těžbě, či při vdechování zplodin a jemných částic prachu, jež vznikají při jeho spalování.

I to je samozřejmě argument pro jadro. Ostatně v našich zeměpisných šířkách se jinou energetickou cestou ani ubírat nelze, pokud se nechceme stát jen pouhým importérem stoprocentně zelené, blahodárné a zatraceně drahé bruselské energie.
Strach sám o sobě představuje spolehlivý politický instrument.

Samozřejmě, že k havárii jaderné elektrárny dojít může a nemusí to být dáno pochybením. Extrémní podmínky prověřily například havárii v japonské Fukušimě v roce 2011 a dodaly další podněty k tématu bezpečnosti jádra. Kvůli úniku radiace muselo být evakuováno na 150 tisíc obyvatel, počet obětí byl ale minimální, byť případné zdravotní konsekvence se mohou ukázat ještě v průběhu let.

A vzpomeňme také výbuch v jaderné elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v USA roku 1979, jenž zčásti roztavil druhý jaderný reaktor. Radioaktivita následně zamořila provozní budovu elektrárny a její nejbližší okolí.

I při tak fatálním selháni, kdy rozsah poškození se velmi blížil konstelaci v Černobylu se ale ukázalo (45 let nazpět!), ze se dá dostatečně kvalitními bezpečnostními systémy zabránit možným negativním dopadům jaderné havárie vně areálu.

Je to vzkaz pro všechny pravověrné popírače jaderné energie, kteří nás po dlouhá desetiletí zásobují zaručenými zprávami a tezemi o blížící se jaderné apokalypse.

Investiční náklady na stavbu a likvidaci jaderných elektráren se mohou jevit jako neúměrně vysoké. Je ovšem možné je bezpečně provozovat po dobu mnoha desetiletí (v posledních letech se prokázalo, že spolehlivě mohou takto fungovat i elektrárny více než půl století staré), což je také odpovědí na otázky stran návratnosti vynaložených finančních prostředků.

Protože dlouhodobě protěžovaná energie z obnovitelných zdrojů vcelku předvídatelně naráží na své zákonité limity dané prostými přírodními zákonitostmi, je jádro jediným kontinuálně použitelným zdrojem relativně čisté energie, s nímž můžeme do budoucna počítat.