V případě rodičovských sporů jsou otcové diskriminováni a stále musí čelit řadě dalších překážek. Ty nejsou zapříčiněné pouze špatnými zákony, ale i praktickým postupem úřadů a zažitými předsudky, které mají za následek, že otec je fakticky připraven o možnost udržovat se svými dětmi trvalý vztah. Odpovědnost vůči vlastním dětem se nijak neumenšuje ani rozvodem, protože správně by ji měli mít oba rodiče.

Současný trend směřuje k péči obou rodičů. Ostatně i loňská rezoluce Rady Evropy č. 2079, týkající se právě společné rodičovské odpovědnosti a role otců, doporučuje členským státům zavést či upravit opatření, aby do výchovy dětí byli zapojeni matka i otec. Je čas, aby se i v české justici změnily dosud běžně užívané praktiky. České soudy dosud bohužel stále upřednostňují matky.

Jsem proto rád, že o této rezoluci, tzv. cochemské praxi, postavení otců v české společnosti a také právních úpravách týkajících se České republiky měli v pátek v poslanecké sněmovně možnost hovořit na semináři odborníci z této oblasti. České soudy mají před sebou dlouhou cestu, protože musí začít pružněji reagovat na soudobé trendy a inspirovat se tam, kde to funguje. Nejen pro dobro obou rodičů, ale hlavně dětí, kteří zpravidla bývají rozvodem postiženi nejvíce.

Osvědčená cochemská praxe

V čem vlastně spočívá ona zmíněná cochemská praxe? Jedná se o způsob uspořádání porozvodové péče založený na intenzivní vzájemné spolupráci institucí, které se řešení rodičovského sporu účastní, tzn. nejen soudci, advokáti a oba zúčastnění rodiče, ale také znalci zejména z řad psychologů a sociálních pracovníků. Důležité je zde právě to, že se na vyřizování porozvodových záležitostí podílí vedle soudce i znalci v příslušných oborech. Díky tomu má vyřizování dalších záležitostí jako je výchova dětí mnohem hladší průběh.

Pro některé možná překvapivě není cochemský model žádné novum, nýbrž záležitost, jejíž počátky můžeme sledovat už před čtvrtstoletím. Už v roce 1991 vstoupil v Německu v platnost zákon s názvem „Kinder- und Jugendhilfegesetz“, což by se dalo do češtiny přeložit jako „Zákon o pomoci dětem a mladistvým“. Tato novelizace znamenala tehdy obrovskou změnu v dosavadní přijímané praxi. Zákon totiž jasně formuloval nárok rodičů účastnících se rozvodového řízení na poradenství ze strany Úřadu péče o mládež. Problémem ale byla absence iniciativy ze strany státu uvést změnu do praxe. V regionu Cochem-Zell ležícím ve spolkové zemi Porýní-Falc ale vzali celou věc do vlastních rukou a hledaly se způsoby realizace požadavků nového zákona.

Úřad pro péči o mládež v Cochem-Zell pak začal sám od sebe hledat partnery, kteří mu měli s uvedením nové legislativy do praxe pomoci. Nejprve se podařilo navázat spolupráci mezi Úřadem péče o mládež a poradenským centrem při biskupství v Trieru, které pomáhá lidem zvládat těžké životní situace.

Tato spolupráce se velice osvědčila a vedle toho se začaly zapojovat i lidé z dalších profesí, kteří se účastní rozvodového řízení. Výsledkem toho byl vznik pracovní skupiny Arbeitskreis Cochem-Zell, která dala spolupráci všech účastníků jasná pravidla a uvedla ji v kraji Cochem-Zell do praxe.

Aby děti netrpěly

Rozvod rodičů bývá pro většinu dětí velmi stresujícím zážitkem. Výhodou tohoto cochemského systému je, že se na začátku nepere mezi rodiči špinavé prádlo. Advokáti podávají pouze věcné písemné podání. Spolupráce dalších odborníků s rodiči je má přimět především k uvědomění společné odpovědnosti vůči dětem. Dítě je tak vynecháno z institucionálních tahanic a ušetřeno zbytečných návštěv u soudu, hovorů s lidmi ze sociální péče a podobných ne zrovna příjemných zážitků.

Otázkou otců jsem začínal a u otců bych také rád skončil. V čem prospěje cochemský model otcům, kteří by jinak neměli šanci vychovávat své děti? Prospěje jim už proto, že je zde vyžadována dohoda obou rodičů, a nemůže tedy záležet pouze na matce samotné. Účast odborníků a znalců dokáže napomoci tomu, aby oba rodiče dokázali najít shodu alespoň v otázce odpovědnosti za děti. Věřím, že při zavedení cochemského modelu i v českých poměrech bude porozvodové uspořádání spravedlivější a odpovědnost za výchovu konečně přestane být téměř výlučnou záležitostí matek.

Znít to až neuvěřitelně, ale cochemském systému dospějí rodiče v 80 procentech případů ke vzájemné dohodě do dvou měsíců od podání žádosti o rozvod. V českém prostředí představuje tak rychlá dohoda v drtivé většině případů něco zcela nepředstavitelného. Když už dojde k rozchodu rodičů, je nutné zmírnit veškeré negativní důsledky s ním spojené na minimum. S tím musí skončit i diskriminace otců, která je u českých soudů stále ještě krutou realitou!

Autor je členem Výboru pro občanské svobody LIBE Evropského parlamentu