Na stráních Ještědu, v místech, kudy se v předminulém století toulala Karolína Světlá, je posledních několik měsíců budován jakýsi prales. Společnost přátel přírody tam prý vysázela mnoho stromků a celý pozemek potenciálního Boubína obehnala plotem. Jenže načerno. Přátelé přírody se vůbec neobtěžovali žádat o povolení k oplocení příslušný městský úřad v Českém dubu a podle všeho ani nezjišťovali, zda je takové povolení třeba. Prostě si, aniž komukoliv cokoliv řekli, svůj prales oplotili a teď se diví, že se proti jejich svévolnému jednání někdo ozval. Konkrétně Myslivecké sdružení Proseč, které si stěžuje na ohrožení místní populace muflonů a rovněž výše zmíněný městský úřad, který se cítí být obejit. Oba požadují, aby byl nepovolený plot stržen. Společnost přátel přírody namítá, že tím se celý prales zničí, protože ho místní mufloni podupou.

O celé cause jsem se dočetl v úterní Mladé frontě. K meritu tohoto sporu se proto vyjadřovat nechci, neboť o něm skoro nic nevím. Nevím, zda si spolčení přátelé přírody pozemky pro svůj prales řádně zakoupili nebo ho budují z nějakého jiného titulu. Rovněž netuším, jaké důsledky má toto oplocení pro místní populaci muflonů. Co mě na celé věci ale zaujalo, jsou slova šéfa přátelského spolku (a zároveň libereckého zastupitele za zelené, což nám mladofrontová zkratka „js“ cudně zatajila) Jiřího Korytáře: „Nenapadlo nás, že je to potřeba. Je to jen plot.“

Všichni se teď asi slitujete nad nebohým ochranářem, který ve svém volném čase vytrvale sází stromky, vůbec nic netuší o jakýchsi vyhláškách a teď se nestačí divit, do čeho se to nechtěně namočil. Chudák chlap, tak se stará o tu přírodu a teď mu nějaký úřední šiml veškeré jeho dílo zmaří… Takový si bezesporu zaslouží naši solidaritu.

Jenže pan Korytář není žádný nezištný sázeč stromků, který přišel poprvé do styku se správními úřady. Naopak, je to protřelý environmentalista, který je svými aktivitami dobře znám po celém Liberci. Navíc jako člen městského zastupitelstva musí mít alespoň základní povědomí o správním právu. Proto na základě svých politických i „občanských“ zkušeností bezesporu velmi dobře ví, že takový plot není jen tak.

Odmítám věřit tomu, že by pan Korytář opomněl požádat městský úřad o povolení jen z pouhé nevědomosti. Mnohokrát jsme se totiž mohli přesvědčit, že právě jemu podobní environmentální aktivisté mají perfektně nastudované příslušné právní normy a velmi obratně jich dokáží využívat, leckdy až zneužívat. V některých causách se jejich chování nedá nazvat jinak než obstrukce. To spoustě lidí vadí, ale asi se nedá zpochybnit, že na to mají právo. Právní normy, pokud se nechceme dostat do naprosté anarchie, se dodržovat musí a pokud je druhá strana sporu zná hůř než oni, je to její hloupost- Ignorantia iuris non excusat. Jenže pokud se tato neomlouvající neznalost práva objeví na jejich straně, zaslouží si totéž. Pokud pana Korytáře nenapadlo požádat o oplocení svého pralesu, je to jeho problém.

Ale věřit té story o neúmyslném opomenutí se mi příliš nechce. Spíš mám dojem, že pan Korytář nepožádal o povolení proto, že si byl vědom, že na ně nemá nárok. Pokud by tomu tak bylo, ukazuje citovaná věta mnohé o ryze účelovém vztahu našich environmentalistů k právu. Pokud ho mají na své straně, ochotně se jím zaštiťují a dovolávají se ho. Pokud je v právu druhá strana, je třeba toto právo zpochybnit a učinit nevěrohodným. Podle zásady o účelu světícím jakékoliv prostředky.