Petiční archy byly nepřezkoumatelně přerovnány. Chyba Ministerstva vnitra nebo jeho dodavatele, úřední horlivost, anebo...

Zatímco se národ koncem listopadu dohadoval, jak se počítá s procenty, minoritní autoři upozorňovali, že s výsledky vzorků není něco v pořádku i z jemnějších hledisek pravděpodobnostního počtu. Matematik T. Pecina a poté nezávisle na něm na počátku prosince další matematik V. Meier pak na internetu zveřejnili, že algoritmem uvedeným v rozhodnutí nelze v žádném případě vygenerovat čísla těch archů, které byly zařazeny do vzorků a staly se podkladem rozhodnutí.

Mezitím soudci Nejvyššího správního soudu podle svých slov již denně zasedali nad přijatými návrhy a marně si lámali hlavu, jak v neuvěřitelně krátké lhůtě mají činnost vnitra přezkoumat.

Až na žádost o poskytnutí informací ministerstvo prvnímu matematikovi zaslalo další podkladové informace, na jejichž základě již vzorky sestavit šlo. Vyšlo tak najevo, že vnitro do postupu skenování archů a vytváření náhodných vzorků z nich zařadilo zvláštní krok. Hrajete-li karty, můžete si ho představit jako několikanásobné sejmutí sloupce archů každého kandidáta s tím, že snímání se provádí zhruba po násobcích stovků archů.

Fakt o tomto sejmutí nebyl až do 10. prosince externě vůbec znám* a nebyl popsán ani ve vydaných rozhodnutích kandidátům v listopadu. Sejmutí nebylo popsáno ani ve vnitřním metodickém předpise, který vydalo ministerstvo své dodavatelské firmě. O jeho provedení neinformovalo ani Nejvyšší správní soud a to zřejmě ani po 10. prosinci, kdy již i úřad o věci naprosto nutně vědět musel.

Proto o něm nevěděli ani kandidáti, nedozvěděli si o něm ale ani soudci soudu před vydáním svého rozhodnutí.

Jelikož následně užitý generátor pseudonáhodných čísel je určitý, dalo by se takovým sejmutím zařídit třeba i to, aby se do zkoumaných vzorků záměrně přesunuly archy se záznamy, u nichž byla známa, nebo se dala předpokládat vysoká chybovost zjištěná při úvodní kontrole všech archů. To by ovšem podstatně narušilo potřebnou náhodnost vzorků.

Následnou počítačovou simulací Pecina demonstroval, že vhodným postupem lze sejmutí "optimalizovat" tak, aby se celkový počet platných petentů mohl lišit o více než 3 tisíce nahoru i dolu. Neúspěšným kandidátům Okamurovi a Dlouhému nyní přitom chybí jen něco málo přes tisícovku.

Záporem je i to, že sejmutí se neprovedlo stejně u všech kandidátů, ale u každého rozdílně. Kupř. u Jany Bobošíkové se neprovedlo vůbec.

Sejmutí tedy bylo nedokumentované, zatajené, je nyní zpětně nepřezkoumatelné a mohlo zásadně ovlivnit výsledky rozhodnutí.

Na jednu stranu může jít o důsledek banální chyby, bez opravdového vlivu na výsledek, v celkově poměrně složitém postupu. Chyba mohla vzniknout při zpracování nebo programování a být způsobená i jen dodavatelem a bez vědomosti úřadu. Mohlo jít i o úřední horlivost. Na druhou stranu však v extrémním případě nelze vyloučit ani přítomnost velmi sofistikovaného útoku na volební proces s trestněprávním důsledkem na aktéry.

Ve všech možnostech shodně ale dle mého názoru došlo k porušení ústavních práv kandidátů a to především práva na soudní přezkum, jak je zakotven v naší Listině, ale i v mezinárodních smlouvách o lidských právech. Kombinace krátkých procesních lhůt, nejasného zákona a složité skutkové podstaty zamezila tomu, aby se kandidáti mohli svých práv úspěšně domoci.

Senát NSS rozhodoval v časovém stresu. Minorita soudců si sice třeba počátečních zjištění V. Meiera byla vědoma, většina se však rozhodla vnitru spíše prostě věřit. Zřejmě v dobré víře provedla třeba i přezkum jeho činnosti namátkovou kontrolu 24 chybných záznamů u Okamury resp. 20 u Dlouhého. Protože ve svém minivzorku rozpor nenalezla, usoudila tak, že postup ministerstva byl i v tomto ohledu bezvadný. Ve skutečnosti při možnosti například procentní chybovosti kontrolní činnosti úřadu je tento závěr soudu platný jen s pravděpodobností 22 procent, tedy skoro vůbec (sr. můj výpočet v XLS). Tím není vyloučeno, že nejsou vůbec žádné chyby, ale solidní přezkum by potřeboval prozkoumat 350 až 900 vzorků záznamů.

Ochrana ústavnosti a práv kandidátů tak spočine na Ústavním soudu. Ten by se dle mého názoru měl pokusit skloubit ochranu práv kandidátů se záchranou volby prezidenta republiky, jejímu odkladu se ale asi nevyhne.

* Skutečnost tohoto přerovnání byla ověřena na základě údajů ze stránek T. Peciny minimálně T. Meierem, ale i mnou při přípravě tohoto postu.

---------------------------

Převzato z blogu kment.blog.ihned.cz s autorovým svolením.