V roce 1991 uvolňuje prodejnu v domě, který jsme vlastnili po celou dobu komunismu, n. p. Pramen. Zajímá se o její pronájem jeden z jeho technických náměstků, měli výhodná místa velmi dobře zmapovaná. Podmínkou je však celková rekonstrukce prodejny, která je v havarijním stavu. V porevolučním optimismu žádám KB o půjčku závratných 100 000 Kčs. Vypoklonkují mě po půl hodině se závěrem: vysoká zástavní hodnota, nulová solventnost, takže nic. Cestu z Brna do Ostravy ve vlaku probrečím, protože stavební práce už běží a já nevím, z čeho je zaplatím. Nakonec nám půjčili manželovi rodiče. Na věčnou oplátku, protože tchán, který strávil jako politický vězeň v Jáchymově jedenáct let, nějaké odškodnění později dostal, a tak tyto peníze jim nechyběly.

Nebytový prostor je základ našich příjmů dodnes, celé nájemné jde na splátku hypotéky. Naštěstí je dnes stav takříkajíc stabilizovaný. Bylo však období, kdy jsem měla celou teorii o tom, že podnikatelská třída zanikne tak, že se podnikatelé vyhubí navzájem mezi sebou podrazy a neplacením. Jenom nevím, proč do toho přibírali i nás.

V domě jsou kromě nebytového prostoru tři jednopokojové a tři dvoupokojové byty. V těch menších bydleli nájemci, se kterými uzavírali smlouvy ještě rodiče. Tito nájemci byli velmi noblesní lidé, o čemž svědčí také to, že se po jejich smrti žádní potomci nepokusili o přechod nájmu. Byty opět potřebovaly rekonstrukci, jak ceny rostly, bylo to (v roce 1998) 200 000 Kč na byt, nájemné nic nekrylo. Jeden z bytů si pronajala rozvedená paní s dítětem s tím, že si byt sama opraví z peněz za stavební spoření. Dohodli jsme se, dostala smlouvu na dobu neurčitou s nájemným, které dnes s inflační doložkou činí asi dvojnásobek regulovaného. Vždy měla nejméně jedno a půl zaměstnání , teď nám dělá ještě domovnické práce a minulý měsíc mi hlásila, že má s domovnictvím takové příjmy, že už nechodí na sociálku.

Teď mi promiňte ty letopočty, ale jsou velmi důležité. Byt č. 4, 2 + 1, 60 metrů čtv.. Bydlí tam pan B. Sám. Do bytu se nastěhoval se ženou v jiném stavu a s jejím dítětem v roce 1992 bez našeho souhlasu a vědomí. Byt vyměnil s rozvedenými manžely, kteří tam žili se svými novými partnery a dětmi, hádky a facky denně. Nás se neptali, protože na národním výboru jim řekli, ano, je rok 1992, že majitelům do toho nic není. Leč bylo, měnil se OZ, a protože se jednalo o směnu pěti bytů, v kterémsi místě to bez toho našeho chybějícího souhlasu stopli. Hrozilo, že se dvě rodiny s novorozenci a staří lidé budou muset stěhovat zpátky, a tak smlouvu podepisujeme asi po půl roce,

Rok 1996, stále stejný byt rodiny pana B. Jdu tam jednoho večera zkontrolovat provedení opravy a pan B. mě při té příležitosti žádá asi o 500 000, že by se pak odstěhoval, protože se mu v domě nelíbí. Není divu, jsou na ně neustálé stížnosti. Odpovídám, že nic nedostane, protože si přece nebudu kupovat byt ve vlastním domě..Dostávám facku, letím přes stůl, na zemi mě kopne. Dvě malé děti přihlížejí, jak mě vyhazuje na chodbu s křikem: „A ven z mého bytu.“ Jsem v šoku, nekřičím a připravuji se tak o přímé svědky. Chvíli se klepu v té naší sušárně, co tam přebýváme, pak poprosím domovnici o doprovod do blízké nemocnice a po ošetření jdu na policii, protože s tím nemám žádnou zkušenost a myslím si, že tam musím jít hned v těch 11 hodin v noci. Policista je naštěstí příjemný a tvrdí, že případy napadení majitele nájemníkem nejsou ojedinělé.

Policie případ vyhodnotí jako přestupek a tam stopa mizí, nejsem účastníkem řízení, později se nedopátrá ani soud, co se s oznámením na obci stalo. Tedy pan B. zůstává nepotrestán. Protože jsme už v předchozím roce poslali panu B. výzvu, aby změnil své chování, velmi vulgárně mi totiž nadával, když jsem žádala, aby kolem neznečišťoval čistou chodbu, dáváme k soudu výpověď . Ve své naivitě si nebereme advokáta. Rok1996 – podáváme žalobu, rok 1998 - rozsudek v náš prospěch, rok 2000 - odvolací soud vrací žalobu pro pochybení soudkyně, rok 2001 - soud rozhoduje opět v náš prospěch, rok 2003 - konečný verdikt odvolacího soudu rozsudek v plném rozsahu zrušuje, protože výpověď byla doručena pouze jednomu z manželů. Co na tom, že byli u všech stání oba, po podstatě pak už odvolací soud vůbec nepátrá. Teď už sice mám advokáta, ale ten už nemůže nic dělat. Výsledek po sedmi letech: panu B. se nestalo vůbec nic. My jsme zaplatili na jeho právní zastoupení 15 000 Kč, další peníze dostal náš advokát. Věřit můžeme tak akorát v pověstné boží mlýny. Zamlely, dnes tam bydlí sám.