... jinak by ho nepustili z vazby

To je věta, která zaznívá i z úst vzdělaných lidí, i když mu hrozí trest až do výše dvanácti let za manipulace s veřejnými zakázkami a přijímání úplatků. A tuto větu zaslechneme v nějaké modifikaci dokonce od lidí, kteří jindy veřejně bojují proti korupci, jako jsou režisér Jan Kačer či herečka Táňa Fischerová.

V dnešním komentáři se pokusím odhlédnout od ideologických brýlí a obecného lidového přesvědčení, cituji, "Co to je sedm milionů, které měl v krabici od vína, proti miliardám odkloněných pravicovými ,mazánky‘ a ,kolibříky‘, kteří dodnes chodí beztrestně po ulici," a poukáži na některé věcné důvody, které tomuto mínění nahrávají. Odhlédnu i od obrazu této kauzy v médiích.

Za prvé, dr. Rath je zdatný manipulátor a demagog, což lze zřetelně ukázat na tom, když tvrdí, že ve spisech chyběly odposlechy, které by mohly svědčit v jeho prospěch. Všimněme si, že mluví v minulém čase a v tomto případě má částečně pravdu: Chyběly do té doby, než byly přepsány. V jeho prospěch však nemluví, protože z nich vyplývá, že si těsně před tím, než opustil vilu dvojice Pancová-Kott, nechal krabici přelepit, aby se mu obsah nerozsypal. A na záznamu kamery je vidět, jak v okamžiku, kdy ho zatýkající policistka požádala o občanský průkaz, krabici upustil na zem. Z obou faktů tedy jednoznačně vyplývá, že lže a že věděl o tom, že v krabici od vína jsou peníze: Nikdo mu je tam nemohl podstrčit, jak tvrdil.

Za druhé, dr. Rath se snaží hájit tím, že zakázky, které Středočeský kraj vypisoval, nebyly předražené. A i v tomto případě má pravdu, jenže o to v dané kauze vůbec nejde: Trestný čin spočívá v tom, že byly zmanipulované, vítěz byl znám předem a ten pak trojici Pancová, Kott a Rath musel za vítězství zaplatit mnohamilionový úplatek, jak vyplývá z výpovědi svědkyně. Tyto peníze byly nalezeny nejen v krabici od vína, ale i ve spíži dvojice Pancová-Kott a v bytě dr. Ratha. Losovací zařízení pak za bílého dne ukradli dva maskovaní lupiči, aby nemohlo sloužit u soudu jako důkaz manipulace.

Problém je ale systémový: Zatímco obžalovaný se může hájit všemi prostředky a napadat i státní orgány, státní zástupce a soudce musí mlčet, přičemž formální složitosti přípravného řízení i soudního jednání mu nedovolí věc rychle uzavřít. Proto je na místě otázka, do jaké míry se na takovémto způsobu obhajoby či spíše manipulace mohou podílet advokáti.

Když se s tímto dotazem obrátila vrchní státní zástupkyně dr. Lenka Bradáčová na advokátní komoru, dostala následující odpověď: "Vztah klient - advokát nelze omezit pouze na obhajobu, ale advokát byl pověřen komunikovat s médii. K tomu dostal od klienta výslovný příkaz, a proto se tímto příkazem řídil. Podle §16 zákona o advokacii je povinen se řídit pokyny klienta." A podle etického kodexu advokát není povinen ověřovat pravdivost skutečností uváděných klientem.

Pokud se tedy formální složitosti nezjednoduší a advokáti budou moci lhát do médií, nebudeme moci nikdy tento proces srovnávat s průběhem řízení v kauze Mostecké uhelné ve Švýcarsku, i když některé pauzy v soudním řízení jsou rovněž pro veřejnost těžko pochopitelné.