Masáž médií a zejména postoj premiéra, policejního prezidenta a ministra vnitra k případu sekční úřednice mě rozpalují přímo doběla. Není mi jedno, že paní Kateřina dostala nakládačku od policajta, jenom nevěřícně zírám na to, jakého zájmu se jí dostává, a hlavně že příčina „přesdržky“ je každému více méně lhostejná.

Je notorickou chorobou státu a policie, že za své jednání nenese odpovědnost vůči občanům, a to je hlavní problém. V této věci bohužel selhávají politici, státní orgány a média řadu let a na sto procent. Miliony slov a prohlášení partají, stovky článků třeba ke zdravotnictví, českým drahám či pohybu koruny, ale koncepční publicistika k problémům spravedlnosti či policie žádná.

Nejsem žádný zvláštní specialista na přestupky policie, ač mi moje zastupování zmlácených při Global street party v roce 1998 tuto pověst v řadě médií přineslo. Jsem klasický advokát s převažující obchodní praxí, ale kontakt s problémem násilí policie, který velmi lehce udržuji, mně umožňuje delší dobu sledovat kauzy skutečně závažné a vidět reálné výsledky vyšetřování policejních kopanců a soudních tahanic okolo. Dovolím si tedy jednoznačně konstatovat, že případ paní Kateřiny je lehká selanka, „salonní zločin“, o němž se bude dobře vyprávět na večírcích levicových intelektuálů. Jediné možné dobro by přineslo její zvolení do parlamentu, jistě si bude pamatovat ponížení a bolest pout, když si chvilinku povisela v policejní služebně na zdi. A taky si bude pamatovat neuvěřitelné bláboly zodpovědných policistů a politiků a bude je moci konfrontovat se svými zážitky. Už ví, co to je bezmoc, když o vás lžou. Jsou tady ale řady neřešených a nedořešených případů, které se táhnou řady let, bez valného zájmu médií, a když, tak jen na počátku, kdy je podáván „objektivní“ pohled obou stran na věc.

Kdo si dnes pamatuje Fehima Hanušu, kterého naprosto nevinného přepadla policie a málem popravila před očima jeho rodiny, takže přežil jen zázrakem. Pomátl se z toho a odpráskl za pár let u Plzně naprosto nevinného policistu, takže nechuť policie omluvit se za chyby stála minimálně jeden lidský život. Kdo si vzpomene na tureckého lékaře Yektu Uzunoglu, pomluveného a bez důkazů vězněného řadu let!?

Ptal se mě jeden novinář, kolik znám případů policejního násilí či zvůle bez trestu či omluvy. Musím říct že stovky, Global street party, chlapík zmlácený za jízdu na kole v Karviné, k smrti umlácený řidič u Rokycan, CzechTek a další. Možná že ti všichni měli smůlu a nebyli andělé, každý dělal něco, co mohlo vadit, obtěžoval v očích policie třeba hlukem.

Ale co třeba manželé Schwarzerovi, kteří neudělali nic, a na oplátku jim policie zničila život a uvrhla je do bídy morální i ekonomické, či jiní manželé, kterým přepadové komando vyrazilo dveře, spoutalo je a udělalo domovní prohlídku - než zjistilo, že si spletli adresu. Kde tehdy byl razantní Paroubek a morálně čistý Bublan, nebo chytráci z opozice, kterým je vše jasné!? A hlavně kde jsou média, hlídací pes demokracie. Nepřináší to žádné hlasy ani sledovanost, tak se k tomu vrátíme maximálně jednou větou na desáté straně.

Ani můj článek nebude v dnešních novinách tím nejdůležitějším. Tak se jen ptám, kdy se nám ta ignorance vymstí, kdy pochopíme, že jsme se měli něčemu věnovat víc pozornosti než momentálně aktuálnímu zvýšení dávek pro nezaměstnané o 0,001 procenta.

Třeba je opravdu důležité nebát se policie - její špatná pověst je i naše špatná pověst. Poškození, ani jejich advokáti, ani soudci, kteří to soudí, nemohou nahradit nedostatek společenského tlaku na obranu cti a bezpečí jednotlivce.

Nemůže být každý sekčním šéfem vlády strany, která usiluje o volební vítězství těsně před volbami, a ptám se tedy pana Paroubka, Husáka, Bublana a všech novinářů: v čem je Kateřina J. lepší než stovky jiných?

Autor je advokát