Jako učitele správního práva mne zaujaly texty politologa Pavla Šaradína Stále nejasná přímá volba (LN 17. 7.) a politika a podnikatele Andreje Babiše Starosta musí mít volné ruce (LN 11. 7.) a rád bych se zapojil do diskuse k tomuto zásadnímu, byť možná některými politiky i komentátory nedoceněnému tématu. Andrej Babiš má cit pro nové motivy a je jakýmsi katalyzátorem námětů: fungování územních samospráv, tedy českých obcí a krajů, přemýšlivější občany jistě trápí.

Časté jsou nářky (kterých se chytil i zmíněný Andej Babiš), proč se mají na zastupitelstvu hádat nějací v podstatě líní politici? Ať se tyto „kecárničky“ zruší. Česká města, obce a kraje přece může řídit jen osvícený starosta a hejtman, ne? A následuje oblíbené a z minulých voleb babišovci úspěšně uchopené: obce a kraje řídit jako firmy! Jako právník ovšem říkám silným hlasem – je to protiústavní řešení!

Brzdy a rovnováhy

Laskaví reformátoři, víte, že zastupitelstvo obce (města) je nejvyšší orgán obce a je jako jediný orgán obce expressis verbis (tedy výslovně) ukotven v naší normě norem? Ano, přímo v Ústavě České republiky.

Takže i kdyby citovaná „manažersko-anarchistická municipální reorganizace“ prošla příští dolní komorou českého parlamentu, Senát ji důrazně zablokuje. Možná jsem naivní, ale stále věřím v tuto demokratickou pojistku. Senát sice není levný, ale tady nás snad před nerozumnou revoluční systémovou změnou ochrání. Pravda, vyskytly se už i náznaky, že Andrej Babiš údajně chce (či bude chtít) zrušit i Senát jako zbytečnou „žvanírnu“. Nicméně – snad tak daleko jeho vášeň řídit stát jako firmu nezajde.

Studenti a studentky právnických fakult, přinejmenším tedy v demokratických právních státech, již desítky let pospávají na přednáškách o zásadní teorii brzd a rovnovah (checks and balances, na francouzských univerzitách freins et contrepoids). V čem spočívá? Prazákladem montesquieuovské teorie je, aby v systému mocenské dělby žádná složka státní (veřejné) moci nezískala přednostně dominantní postavení a neohrozila demokratickou povahu politického zřízení. Na obcích (a krajích) by díky Babišovu ukvapenému nápadu (zrušení obecních rad a zastupitelstev) došlo k nevídanému vychýlení municipálních vah.

Moc by byla koncentrována v rukou samojediného starosty obce (respektive hejtmana kraje). Kdo by pak vykonával funkci demokratické městské (krajské) opozice? Stranou ponechme nyní provozní „technikálie“ – kdo by řídil obec (město, kraj) v čase starostovy nemoci či dovolené?

Jen změna pro změnu

Dalším z populárních témat, mimo jiné zmíněných jak Babišem, tak i Šaradínem, je přímá volba starostů. Ta v mnoha státech existuje, ale kdyby měla být zavedena u nás, bylo by nutné přestavět celý systém obecního zřízení a musela by tomu předcházet dlouhá odborná a politická diskuse. Obecní zřízení je velice křehký systém, i malá změna v něm vyvolává často dalekosáhlé (zpravidla negativní) dopady.

Nápadu zavést bezhlavě přímou volbu starostů proto nerozumím. Proč zahodit čtvrtstoletí odborných zkušeností s fungováním obecních (městských, krajských) samospráv? Proč vlastně zadupat do municipální země poučení plynoucí z judikatury a správněprávní doktríny?

Uvědomujeme si, jak dlouho trvalo, než se například důsledně vyjasnily kompetence jednotlivých orgánů obcí (krajů)? Také je nutné podotknout, že obecní řízení neupravuje výlučně zákon o obcích, ale je provázán s desítkami dalších právních předpisů.

Zavedení přímé volby starostů (hejtmanů) by přineslo – dle mého odborného názoru – spíše nemalé a hlavně zbytečné transakční náklady než výraznější pozitiva. Proto ji vnímám jako neefektivní změnu pro změnu než jako potřebnou pomocnou ruku české, moravské a slezské územní samosprávě.

Autor je právník a VŠ učitel

LN, 24.7.2017