Nepovinné členství v lékařské komoře může vrátit důstojnost, čest i hrdost lékařskému stavu. Dobrovolné členství může vytvořit úctu a vážnost této instituce a být prestižním, excelentním a exkluzivním lékařským sdružením.

A z čeho mé přesvědčení vychází?

Zákon České národní rady č. 220/1991 Sb. z 8. května 1991 o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře a pozdější novelizace zákona č. 160/1992 Sb. a zákona č. 285/2002 Sb. jsou totiž protiústavní.

V paragrafu 3 odst. 1 zákona se praví: „Každý lékař, který vykonává na území České republiky lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem České lékařské komory.“

Všeobecná deklarace v Listině základních práv a svobod v článku 20, odstavec 1 se praví: „Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích“. Odstavec 2: „…nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení“.

Všeobecná deklarace lidských práv a svobod je součástí našeho právního systému a je nadřazená jiným zákonům nižší právní síly.

Lékař se ve svém rozhodování ocitá na rozcestí. Chce-li právo na svobodný výkon povolání, musí se vzdát práva na svobodu sdružování a přijmout členství v organizaci, v níž se sdružovat nechce, protože mu vadí některé její činnosti. Na druhou stranu, chce-li si zachovat právo svobodně rozhodovat o svém osudu, nezbývá mu, než vzdát se práva na výkon svého povolání.

Zákon o povinném členství je tady nadbytečný, protože omezuje základní práva.

Model povinného členství nemusí být nutně jedinečný. Za výkon lékařského povolání je odpovědný stát, který může vytvořit a stanovit odborné a další požadavky na lékaře.

Stát má legitimní prostředky, které nejdou proti ústavně garantovaným právům. Může kontrolovat a regulovat poskytovaní lékařské péče, může dohlížet na kvalitu poskytovaných služeb, na odbornou úroveň a etické postupy ve zdravotnictví.

Česká lékařská komora je veřejnoprávní instituce, kterou vytvořil stát k určité regulací výkonů lékařského povolání vyžadující mimořádnou odbornost a odpovědnost. Neznamená to však, že lze tento model vytvořit neústavně a nepřiměřeným způsobem.

Silné kompetence lékařské komory byly vloženy do zákona o veřejných ústavních neziskových zdravotnických zařízeních. Komora může zasahovat do hospodaření neziskových nemocnic, ale nenese žádnou odpovědnost.

Komora je v posledních letech nedůvěryhodná vzhledem ke svým politickým a odborářským ambicím. Je nedemokratická, přisvojuje si některé samosprávné funkce, kde chce suplovat stát. Nemá přirozenou autoritu lékařů ani veřejnosti.

Nemalé příjmy z členských příspěvků jsou hlavní motivací vedení komory, jejich pokles by značně omezil finanční moc vedení, jde jim o existenci. Proto představitelé komory používají tak silná slova, kterými v mediích háji chabé argumenty.

V Trutnově dne 4.února 2007

Poslanec PČR ODS