Před pár dny mne zaujala televizní reportáž o tom, jak řidiči nerespektují dopravní signály při výjezdech z hasičských stanic. Hlavní zpravodajská relace dokonce pokládala za nutné vyslat reportéra na ministerstvo s dotazem, zda by se neměly změnit dopravní předpisy. Zajímalo by mne, jak by si to dotyčný redaktor představoval. Že by se to zakázalo ještě jednou? Taky by se to mohlo zakázat nebo ZAKÁZAT, ale pochybuji, že by neukáznění řidiči zákaz respektovali víc jen proto, že by byl ve vyhlášce napsán podtrženě nebo velkými písmeny.
Abych reportérům nekřivdil, tento druh pitomosti je dnes všudypřítomný. Když neschopný úřad nedokáže vymoci jasně formulované pravidlo, nikoho nenapadne po dotyčném úřadu chtít, aby svou práci zlepšil. Místo toho se hned navrhuje změna pravidla nebo rovnou zřízení dalšího úřadu (samozřejmě „nezávislého úřadu“). Nedbalé vynucování předpisů ovšem dopravní policii nijak vyčítat nemůžeme. Nejsou lidi a nejsou peníze. To musí přece každý pochopit!
Naneštěstí se to netýká jen dopravní policie. Spíš bychom se měli ptát, zda existuje nějaký úřad, který vymáhá právo efektivně. Právní prostředí tím samozřejmě trpí. Existuje z toho cesta ven? Lze nějak zařídit, aby vymáhání práva bylo efektivnější a aby byli lidé a byly peníze?

Dovolím si udělat malou odbočku a připomenout, že problémy tohoto druhu nejsou ničím novým a že jsme je už vyřešit dokázali. Vzpomeňme si na dobu nedávno minulou a na učiněnou věčnost, než OPBH zařídilo opravu kapajícího kohoutku. Důvody byly objektivní a nepřekonatelné: nebyly peníze a nebyli lidi. Je zajímavé, že dnes lidi najednou jsou, přestože porodnost se dramaticky nezvýšila. Když se vám dnes něco porouchá, za příslušný peníz přijede havarijní služba a zjedná nápravu.
A hned máme návod, jak zefektivnit vymáhání dodržování dopravních předpisů. Nechejme to dělat soukromé podnikatele a nastavme systém tak, aby byli finančně zainteresováni na společensky užitečném výsledku. Pak budou rázem peníze i lidi!
Možná teď namítnete, že privatizovat výkon státní moci je nesmysl. „Každý přece ví“, že veřejné služby jsou „příliš důležité“, než abychom je svěřili „nějakému podnikateli“. Ale ten samý argument lze říci i opačně: každý přece ví, že stát neumí účinně zařídit ani takovou banalitu jako opravu kapajícího kohoutku. Pamětníci si kromě kapajících kohoutků dobře pamatují, jak jednou za socializmu nebyly banány, jindy nebyl toaletní papír atd. Pro liberálního ekonoma je státní úřad jen zvláštní případ socialistického podniku s celou jeho neefektivitou. Tak jak bychom mohli tak neschopné instituci svěřit něco tak důležitého, jako je vymáhání práva?
Abychom se vyhnuli úvahám, že finančně zainteresovaný orgán bude rozhodovat zaujatě, můžeme oddělit rozhodovací funkci od odhalovací. Přestavme si, že ministerstvo dopravy/vnitra/obec/jiná autorita uzavře smlouvy se soukromými subjekty, aby dokumentovaly dopravní přestupky. Za každého nachytaného řidiče dostane z výtěžku pokut - řekněme - tisíc korun, ale jen pokud bude přestupek nezpochybnitelně zdokumentován a řidič bude pravomocně postihnut.
Tisíc korun je příliš málo, aby se vyplatilo kvalitně falšovat videozáznam. Přitom je to dost na slušné živobytí. Každý obyvatel velkoměsta vám potvrdí, že za jediný den by se investice do videokamery spolehlivě vrátila. Za týden by si soukromý dokumentarista koupil profesionální videokameru špičkových parametrů a zbytek měsíce by si šetřil na nové auto. Nabídněte komukoliv místo, kde si může takhle vydělat, a bude stát frontu, aby takovou smlouvu uzavřel!
Ti chytřejší odloží koupi auta na později a místo toho budou šetřit na stožár s baterií kamer a kontrolním počítačem, který automaticky zaměří registrační značku a tvář řidiče, který třeba projede na červenou. Dnešní technika to dokáže.
Za rok si pak koupí jaguára.

Odpadne i problém s korupcí u dopravní policie. Soukromí dokumentaristé přestupků nebudou mít pravomoc nikoho zastavit a pouze odevzdají roztříděné záznamy příslušnému orgánu. A i kdyby nějaký řidič sám zastavil a nabídl mu úplatek, aby záznam zničil ... co se stane?
Pokud většina přestupců zaplatí za svůj přestupek a pokud nikdo nebude korumpovat dopravní policisty, kteří jednají jako veřejní činitelé, bude mi to vadit mnohem méně, než když většina přestupků není postihována a korumpováni jsou příslušníci policie.
Dopravní policii pak zbude dost peněz i lidí, aby mohla řádně odvádět svou práci a zasahovat tam, kde buď soukromník nebude připuštěn, nebo to pro něj nebude komerčně atraktivní - tedy odvádět skutečnou veřejnou službu.

A napadá mne ještě jeden zajímavý efekt. Představte si, až budou smluvní dokumentaristé přestupků žalovat veřejné orgány o náhradu škody, protože například za celý rok nedokáží doručit přestupci na známou adresu obsílku. Až bude erár těžce platit za svou neschopnost, možná se zlepší i tohle ...

pachatel tohoto článku vystudoval právo a ekonomii, specializuje se na trestní právo